Panoramatický restaurant Fernsehturm v televizní věži, která je se 365 metry nejvyšší stavbou Berlína a která díky tomu bývala dominantou bývalé východoněmecké metropole, se rozhodl oživit svou kulinářskou identitu z komunistické epochy. "Vyzvali jsme naše kuchaře, aby typická jídla NDR modernizovali," vysvětluje jeho ředitelka Christina Aueová.
Berlíňany a turisty již dávno lákají na pitoreskní návrat do minulosti další zařízení, jako je Osseria v periferní čtvrti Weissensee, nebo Domklause, restaurant muzea NDR v centru. Na jídelníčku je jagwurst, opečená klobása s tomatovou omáčkou obložená houbami, guláš nebo krusta, východoněmecká verze pizzy.
Krusta, východoněmecká verze pizzy.
Jde o pokrmy, na nichž se podepisovaly zásobovací potíže známé z tehdejší doby, vysvětluje Uwe Kayser, šéfkuchař restaurantu Osseria. "Na západě telecí měli, na východě ovšem nikoli. Proto se používalo hodně vepřového a drůbežího masa," upřesňuje pod velkým portrétem Ericha Honeckera, posledního vůdce NDR.
Muž, potetovaný od krku až po prsty na rukou, se otáčí za sporákem již osm let a nedovede si představit, že by dělal něco jiného. A nejsou to jen jídla jeho mládí, k nimž má nostalgický vztah.
Uwe Kaysser se narodil na východě a bylo mu 14 let, když v roce 1989 padla berlínská zeď postavená v roce 1961 s cílem bránit občanům tehdejší NDR v přístupu do kapitalistického západního Německa. Na NDR má vzpomínky jako na "sociálnější" stát, než je dnešní Německo, kde lidé sice měli málo, ale netrpěli nedostatkem.
Předměty připomínající NDR
Mezi zdmi pokrytými fotografiemi a vyzdobenými předměty připomínajícími bývalou NDR Kaysser lituje jen jedné věci, a to tehdejší hudby. Za jeho zády můžeme spatřit portrét francouzské zpěvačky Mireille Matthieu, jež byla hvězdou ve východním, ale i v západním Německu.
Restaurace Osseria v Berlíně.
Nicméně máme-li věřit řediteli Centra pro dokumentaci každodenního života v NDR Andreasi Ludwigovi, nezakládal by žádný šéfkuchař své renomé na východoněmecké kuchyni, která by doopravdy lidi nepřitahovala.
Úspěch těchto restaurantů nespočívá v tom, že se snaží znovu vařit dřívější pokrmy, ale v tom, co tato jídla představují. Eva Barlösiusová, socioložka a autorka Sociologie stravování, považuje za přirozené, že po dvacetileté přestávce můžeme sledoval jistou obrodu některých stravovacích zvyků.
U baru jsou pálenky a vína zrovna takové, jaké byly v bývalé NDR.
Lákadlo i na turisty
"Ve všech kulturách můžeme vysledovat jakousi invenci kulinářských tradic," vysvětluje. "Nad typickým jídlem, které se stalo symbolem životního stylu, se lidé setkávají a vytvářejí určité společenství," říká.
Zákazníky přitahuje zejména to, že se na několik okamžiků ocitají v atmosféře minulé doby. Pitoreskní dekorace ve východoněmeckém stylu nostalgii ještě prohlubují. Na talířích totiž není odlišnost od západní části země nijak do očí bijící. Zvláštnosti německé kuchyně jsou především regionálního rázu, nedělí se výrazně na východ a západ, konstatuje šéfkuchař restaurantu Domklause Rene Loock.
Na důkaz toho, že prostředí má větší význam než jídlo na talíři, Uwe Kayser přiznává, že u jeho pokrmů je geografický původ jen málo významný. Naopak u baru jsou pálenky a vína zrovna takové, jaké byly v bývalé NDR.
To může vyvolat trochu údiv u turistů, kteří přišli do této periferní čtvrti Berlína za trochou exotiky. Turisty však Osseria chce přitahovat stále více a více. "Vynakládáme stále více peněz na reklamu," přiznává Uwe Kayser.
