Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bretaňská roscoffská cibule opět dobývá Británii

Jídlo

  7:00
ROSCOFF - Košatiny s růžovou roscoffskou cibulí jsou naskládány jedna vedle druhé v podpalubí trojstěžníku, repliky korzárské fregaty z 18. století, v přístavu malého bretaňského městečka.

Bretaňská roscoffská cibule foto: Reprofoto

Jejich cílem je Londýn, kde si tato delikátní zelenina znovu získává oblibu, píše agentura AFP. Za současné krize měli producenti z prvního francouzského zelinářského družstva Sica známého pod značkou Princ de Bretagne, dobrý nápad znovu dobýt britský trh a oživit tradice takzvaných Johnnies, prodavačů cibule, kteří počátkem 19. století jezdili přes Lamanšský průliv, aby tu prodávali svou produkci.

"Ti Johnnies, to je příběh, který začal v roce 1828, kdy se jeden zelinář z Roscoffu na západě Francie vydal na lodi do jižní Anglie, kde svůj náklad velmi rychle prodal," vypráví předseda asociace Johnnies a nejvyšší komoří bratrstva pěstitelů cibule z Roscoffu François Séité oděný do tradičního černého redingotu lemovaného růžovou.

Roscoffská cibule

Roscoffská cibule, která byla v 17. století dovezena z Portugalska, je velmi vyhledávána předními šéfkuchaři pro svou jemnou, ovocnou chuť, a od roku 2009 nese ochranné označení původu zboží zemědělských produktů AOC, které garantuje původ tradičních potravinářských výrobků.

"Z Roscoffu do Plymouthu je to stejně daleko jako z Roscoffu do Rennes, akorát mezi nimi leží kanál" (La Manche), vysvětluje dvaasedmdesátiletý bývalý zemědělec, který léta jezdil po Británii, nejprve na kole, později v dodávce, stejně jako předtím jeho otec a děd.

Ve 20. a 30. letech minulého století jezdilo do Anglie, Walesu a Skotska až 1500 Johnnies, kteří tu chodili od dveří ke dveřím a prodávali svazky cibule. Přezdívka Johnnies, malí Janové, vznikla z toho, že se kdysi prodavači cibule většinou jmenovali Yann, tedy anglicky John.

Britové si podle nich vytvořili své stereotypy pokud jde o Francouze: vlněný svetr, kolo a baret... Podle bretaňského historika Jeana-Marieho Balananta dnes takto pendluje asi dvacítka sezónních prodavačů cibule. "Někteří z těch starších dodávají stálým zákazníkům už 40 let," ujišťuje.

Během víkendu naložili na palubu trojstěžníku Etoile du Roi sami výrobci téměř čtyři tuny této cibule za zvuků tradiční hudby.

Dalších 20 tun cibule dopraví přes La Manche jedna z lodí společnosti Brittany Ferries, jejímž majitelem je družstvo Sica. Cílem je v krátké době zvýšit odbyt této produkce ze současných necelých 1000 tun ročně na 3000 tun.

Cibule - ilustrační foto

Brittany Ferries je nástroj, který nám patří a slouží k dopravě našeho zboží do Anglie, zdůrazňuje Yannis Moal, předseda sekce cibule ve společnosti Sica. Založili si ji v roce 1972 bretaňští zemědělci, aby mohli vyvážet své zboží "za kanál".

"Naše zeměpisná vzdálenost od centra Evropy nás stále znevýhodňuje a v těchto těžkých časech by se rovnalo sebevraždě, kdybychom nehledali jiná řešení a nezlepšovali příjmy zemědělců," tvrdí generální tajemník družstva a viceprezident Brittany Ferries Jean-François Jacob. Trojstěžník, druhá největší francouzská tradiční loď dlouhá 47 metrů s kapacitou 310 tun, veze roscoffskou cibuli do Londýna přes normanský ostrov Jersey a přístav Portsmouth.

Autoři: ,