Někdy mě napadá, že autorům poledních menu většiny restaurací je vzdálená nejen láska k bližnímu, ale i k práci. Copak se dají vytvářet nějaké hodnoty poté, co si zaplácnete žaludek pseudouzeným s bramborovým knedlíkem a špenátovým protlakem nebo vepřovým v bramboráku s trochou toho zelného salátu, aby se neřeklo, že chyběla zdravá zeleninka? Ne, nedá. Moje tajné prosby vyslyšel v polovině srpna Wine Food Market, když vedle tří stávajících pražských prodejen s italskými potravinami a nápoji otevřel na pražském Ovocném trhu čtvrtou. A nejen prodejnu, ale i bistro, které po celý den nabízí skvělou alternativu k fast foodům, gumovým bagetám a meníčkům za 99 Kč.
Wine Food Market Bar
Vystát frontu tu má smysl
Zvednout náladu před příchodem do práce si tu můžete už od osmé ranní. Proč si někdy nedat cappuccino na stojáka u baru a k tomu nadýchaný loupák plněný krémem z lískových oříšků (39 + 35 Kč), jako to dělá většina Italů? Snad jenom proto, že vám stejně jako mně nebude úplně po chuti natmavo pražená směs 85% arabiky a 15% robusty. Ale pokud nemáte přecitlivělé chuťové buňky, které se brání hořkosti robusty, dostanete tu kávu obstojně připravenou a ten loupák vás nakopne chutí i energií.
Čerstvě upečeným pečivem ze smíchovské pekárny WFM, které vám u pultu s uzeninami a sýry naplní tím, na co máte zrovna chuť, se můžete plynule prosvačit až k obědu. Pokud ztratíte pojem o čase, poledne poznáte bezpečně. Bistro se naplní k prasknutí a u jediné pokladny, která obsluhuje teplý úsek i úsek salátů a sendvičů, se začne tvořit fronta.
Není sice na první pohled dlouhá, ale odsýpá tak pomalu, že začnete pochybovat o tom, jestli jste si na oběd vybrali to správné místo. Když jeden člen personálu musí vše namarkovat, přijmout platbu, křiknout objednávku nápojů na barmana, vysvětlit anglicko-italským esperantem italskému kuchaři, co má začít připravovat a jestli do krabičky s sebou, nebo na talíř, a pak ještě podat připravené nápoje, saláty a sendviče – to zabere nějaký čas. Vlastně až příliš mnoho času na to, že smyslem takového bistra má být nejen jídlo chutné, ale také rychle podávané. Jenže okolní restaurace nenabízejí přijatelnou alternativu, takže ta trocha trpělivosti se vyplatí.
Ve Wine Food Market Baru můžete posnídat třeba cappuccino s loupákem z jejich vlastní pekárny.
Čerstvé těstoviny od jara do zimy
Denní nabídku najdete vypsanou na černé tabuli, která se táhne za zády personálu po celé délce baru. Zpravidla obsahuje několik salátů a sendvičů (89 Kč), dvě polévky a čtyři druhy těstovin a pár menších teplých jídel, třeba toskánské palačinky crespelle.
Většinou se nechávám zlákat na polévku (59 Kč), která se mění spolu se sezonou – v létě třeba tomatová se smetanovým sýrem stracciatella, v zimě hustá hrachová s kousky artyčoků. Nikdy nechybí pár kapek voňavého olivového oleje. Jen pečivo si musíte v případě zájmu dokoupit za 20 korun.
Čemu se ovšem neubráním nikdy, stejně jako všichni pražští Italové, kteří si tu dávají přes oběd dostaveníčko, jsou místní těstoviny. Tady totiž vědí, že ke každému tvaru těstovin patří jenom určité suroviny. Že tagliatelle nejlépe doprovodí ragú. Že bez ohledu na to, budou-li ravioly plněny masem, nebo špenátem a ricottou, jejich chuť nejlépe vynikne v prosté kombinaci s máslem a šalvějí. Vaří tu pouze čerstvou pastu dováženou z italského Albana a používají kvalitní suroviny místo náhražek. Cena za těstoviny je jednotná: 99 korun. Ještě máte chuť na nějakou smaženou hotovku, kterou za stejné peníze dostanete v okolí?
Ve Wine Food Market Baru můžete sedět až do večera, u vysokých barových stolů to ale není zrovna pohodlné.
Ne nadarmo stojí za konceptem Wine Food Market boloňský šéfkuchař Marco Fadiga, oceněný michelinskou hvězdou. Občas sem jezdí místní personál cepovat. Měla jsem to štěstí a v září ho v podniku zastihla. Od té doby nemohu zapomenout na jeho tiramisu, připravené s máslovou sušenkou místo cukrářských piškotů. Mimochodem, mívají ho i dnes, za 49 korun.
Teď v zimě si tu ráda dávám tagliatelle s hustou omáčkou z rajčat a pikantní vepřové klobásy salsiccie, doplněnou pro odlehčení tenoučkými plátky šťavnatých nakládaných artyčoků. Že tahle kombinace surovin bude dobře stravitelná, zajišťuje navíc pár fenyklových semínek. Ta ovšem svou typickou chutí nemusí potěšit každého. Opravdu zimní jsou pak široké papardelle s jemnými kousky telecího masa dušeného s bobkovým listem, které doprovází drobné kostičky mrkve a brambor. Tohle jídlo zasytí i zahřeje.
Aperitiv po italsku
I když se čas přehoupne do odpoledních hodin, má WFM bar co nabídnout. U pultu s uzeninami a sýry vám nakrájí na prkénko, cokoliv si vyberete, přidají třeba pár oliv a sušených rajčat. Když k tomu připočtu slušnou nabídku italských rozlévaných vín nebo třeba Aperol Spritz, typický odpolední nápoj ze severní Itálie, který kombinuje hořký likér z pomerančů a různých bylin, prosecco a trochu sody, nenajdu důvod, proč tu neposedět až do večeře.
Snad jen, že celodenní sezení u vysokých barových stolů mezi regály s potravinami a nápoji není příliš pohodlné. Den tu můžete zakončit večeří a popřemýšlet o tom, kolik je ve vašem okolí míst, kde se můžete celkem spokojeně projíst a propít celým dnem. Já jich bohužel moc neznám, ale až nějaké další objevím, budu vás o něm informovat.
