Jablka a ostružiny za mřížemi. Dokonalá kombinace v koláči |
Nejproslulejší bylo původní jablko, míšeňské nazvané, jablko toto bylo tak vzácné, že je podle zpráv z roku 1588 poslali z Libochovic do Říma samotnému papeži Klimentu IV., který zase po 2 až 3 dal svým kardinálům, uvádí Marie Úlehlová Tilschová, spisovatelka a propagátorka zdravé výživy, v díle Česká strava lidová z roku 1945. Zdůrazňuje, že každá naše vesnice bývala skrytá v ovocných zahradách a sadech. „Jen nákladnější statky, kostely a novější školy vystrkují hlavy zpod zeleně jabloní a švestek (...) jabloňové stromy byly velmi krásné a velké, takže pod jejich větve bylo možné se uschovat.“
Jablka, jak píše autorka, nebyla pro naše předky jen zpestřením jídelníčku či pamlskem pro děti, ale i vydatnou potravou. A také pestrou. Odrůd, které rostly v zahrádkách, byl nespočet. Známé bylo nejen zmíněné míšeňské, ale i muškátové, panenské, malvazinky, čáslavská jablka, kožeňáky, maliňáky a mnoho dalších. Stromy se vysazovaly s ohledem na nadmořskou výšku a chuť a jejich zásoby měly vystačit na celý rok.
Podle šablony
V současnosti jsou jablka stále nejoblíbenějším ovocem, podle údajů Českého statistického úřadu jich každý z nás sní ročně necelých 24 kilogramů. Vůbec největšími jablkožrouty jsou Nizozemci (50kg), Rakušané (47 kg), Maďaři (45 kg) a Švýcaři (44 kg). Spotřeba ovoce se u nás sleduje od roku 1948, kdy jsme jablek jedli 54,8 kilogramu, tedy více než dvojnásobek.
Za poklesem zájmu stojí nejen širší sortiment v policích vyhrazených ovoci, včetně exotických plodů, ale do určité míry i uniformita nabízených jablek. Supermarkety chtějí mít ucelenou nabídku po celý rok a plody jako vysoustružené podle šablony. A tak se sortiment omezil na pár odrůd univerzálních vlastností i chutí; nejčastěji můžeme vybírat mezi odrůdami Granny Smith, Golden Delicious, Idared, Jonagored či Gala. Byly vyšlechtěny v několika posledních desetiletích a starou klasiku převálcovaly.
„Cílem bylo vytvořit odrůdy vhodné pro intenzivní zemědělství a konzumaci masovým spotřebitelem. Intenzivní zemědělství zároveň určuje trendy, které se dostávají i do zahrad a sadů. Zájem o staré ovocné stromy a staré odrůdy postupně mizel, protože tlak ze strany intenzivního zemědělství byl jednoduše příliš silný,“ uvádí pomolog Dominik Grohmann, který pod názvem Potulný sadař staré odrůdy vyhledává a radí zákazníkům s jejich výsadbou a určováním. Statistiky sice neexistují, podle jeho poznatků se ale lidé v poslední době po starých odrůdách ptají stále více.
„Obecně se zajímají o alternativy ke konvenčnímu zemědělství, ať už na malém dvorku, nebo velkém pozemku, a snaží se hledat metody, jak šetřit půdu, spolupracovat s přírodou apod. S tím souvisí i větší zájem o extenzivní ovocnářství, tedy i staré odrůdy,“ říká.
On sám má rád křehké Průsvitné letní pro jeho ranost, Parménu zlatou pro její podzimní kořenitost a šťavnatou Strýmku, kterou může posvačit klidně až o Velikonocích. „Škála chutí a vlastností jednotlivých odrůd je obrovská. Každá má své specifické vlastnosti - chuť, tvar stromu, odolnost vůči chorobám, mrazuvzdornost, náročnost na teplo atd. Při správném výběru se jabloně mohou běžně dožít klidně i sta let, v dospělosti budou významně samostatné, s minimálními požadavky na péči a zároveň budou chuťově zajímavé - to je pádný důvod, proč staré odrůdy uchovávat,“ uvádí Potulný sadař.
Předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík ještě dodává, že pokud lidé chtějí ochutnat i jiná než uniformní jablka ze supermarketů, měli by zapátrat ve farmářských prodejnách, na trzích nebo přímo u pěstitele.
„Je škoda, že obchodní řetězce o lokálních dodavatelích více mluví, ale nedávají jim ve svých prodejnách prostor. Pak by to byla příležitost i pro nové odrůdy nebo naopak pro ty starší, které jsou chuťově zajímavé a pěstují se v malých objemech,“ dodává Martin Ludvík. On sám bydlí v Holovousech, které prosluly odrůdou holovouský malináč. Mimochodem, zmínky o něm najdeme i v Haškově Dobrém vojáku Švejkovi: „Já mám chalupu v Holovousích. Na zahradě mám jabka, malináče... Až pojedu na Urlaub, tak ti jich přivezu třeba 50 kilo.“
Jablka ceněná pro voňavou malinovou chuť byla na dlouhou dobu téměř zapomenuta a považovali si jich pouze místní. Dnes obec pořádá Slavnosti holovouských malináčů, na které každý rok přijíždějí tisíce návštěvníků. I to může být dokladem toho, že povědomí o domácích tradičních odrůdách opět roste. Zda dostanou někdy šanci v obchodních řetězcích, je ale otázka. Tam je podle předsedy Ludvíka nechtějí hlavně kvůli vzhledu.
„Naše české odrůdy, jako je Topaz či Rubín nebo Šampion, se do obchodů dostanou málo, protože je pěstitelé nejsou schopni dodávat po delší období. Rovněž nově pěstované odrůdy, třeba i velmi zajímavé, jsou v malých objemech a nejsou pro řetězce zajímavé.“
Co Čech, to jabloň
Ze statistických údajů vyplývá, že výměra sadů v tuzemsku klesá, stále více jsme odkázáni na import, zatímco českých producentů ubývá. Dovážíme přes polovinu konzumních jablek prodaných v obchodní síti. „Za posledních třicet let z naší krajiny ubylo už víc než 10 tisíc hektarů sadů, ovoce pěstujeme na zhruba 13 tisících hektarech, z toho polovina jsou jabloně,“ vypočítává Martin Ludvík. Převedeno na kusy, roste u nás v současnosti 10 milionů jabloní (včetně těch na zahrádkách), tedy na každého z nás připadá jeden strom. Nejvíc sadů nalezneme ve Středočeském kraji.
