Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Češi neumí stolovat, čajová lžička k dezertu nepatří, říká Tomáš Lžičař

Jídlo

  5:52
Miluje porcelán, zejména anglický styl. Tomáš Lžičař o historii této křehké krásy dokáže vyprávět stejně poutavě jako kdysi, v dobách, kdy pracoval na zámku. Vůči chybám v stolování je téměř imunní. Proč mu ale pění krev z nepoužívání ubrousku a pojídání zákusků čajovou lžičkou? A k čemu je dobré stříbrné nádobí?

Lásku k anglickému stylu Tomáš Lžičař nejspíše získal v Hrádku u Nechanic, na zámku postaveném v tudorovské novogotice foto: Lenka Požárová

V bytě Tomáše Lžičaře je s kouzelným retro dotekem a vkusem zařízeno vše. Keramické jsou vypínače i páčky u kohoutků. V kuchyni visí na zdech měděné nádobí, z dřevěných polic vykukují svisle vyskládané talíře a v prosklené skříni si hoví třeba kopie servisu, kterým se prostíralo v první třídě na parníku Titanic. Detailně vám povypráví, jak se liší příborník od kredence a z kolika komponentů se v porcelánce „staví“ čajová konvice. Miluje stolování, anglický venkov i humor, jinak by přece se svým příjmením nemohl nazvat svou firmu Thomas Spoon.

LN Vzpomenete si, kdy jste se začal zajímat o stolování?
Asi v době, kdy jsem pracoval při studiu na brigádách jako průvodce na zámku. Ale možná geneticky to bude od babičky. Byla hlavní kuchařkou v hraběcí kuchyni na zámku v Letohradě. Nikdy jsem už nepotkal nikoho, kdo by uměl tak vařit. Natož péct.

LN Přemýšlím, jestli i vás baví vařit a předměty, co tu vidím, používáte, nebo se jimi jen obklopujete.
Vařím rád, ale musím na to mít čas a náladu. Samozřejmě věci rád používám. Nerad je mám jen na dívání. Třeba ta konvice, ve které máme čaj, je stará 240 let a pořád se dá používat. Nebo skleničky, do kterých jsem nalil minerálku, mají minimálně 120 let.

TOMÁŠ LŽIČAŘ

Je mu třiačtyřicet let, narodil se v Ústí nad Orlicí. Vystudoval strojařinu, pracoval jako průvodce na několika zámcích a několik let jako manažer v telekomunikacích. V době, kdy se postavil na volnou nohu, se chtěl původně věnovat interiérovému designu. Obchod ve Vodičkově ulici v Praze otevřel s partnerem Michalem Papežem v roce 2005, specializují se na porcelán světových výrobců, zejména však ten anglický, měděné nádobí a další zboží a doplňky spadající do oblasti stolování.

LN Čím vás anglický styl fascinuje?
Pracoval jsem na Hrádku u Nechanic, který byl postaven v tudorovské novogotice. Kopírovali Anglii a odtud zřejmě pochází má láska k anglickému stylu. Mám-li možnost volby, u nábytku, příborů nebo porcelánu bych si vždycky vybral styl anglický, případně francouzský než český nebo rakouský. Je vidět, že Anglie byla za vodou. Samozřejmě přebírali styl od Francouzů a upravovali si ho. Tím, že se vyvíjeli samostatně a byli uzavření, je ten styl naprosto odlišný.

LN Pozná se to podle tvarů nebo barev?
Podle všeho. Stačí se podívat do Německa nebo Rakouska, kde je to tak trochu studený styl.

LN Myslíte strohost?
Nemusí to být strohé, vezměte si německou míšeň, ta je zdobná. Ale jsou studení. Když si vezmete malovanou míšeň ze začátku 19. století a k tomu si dáte něco ze stejného období z anglické porcelánky Derby, jsou to dvě odlišné věci.

LN Anglie je kolébkou kostního porcelánu, v čem je specifický?
Tento porcelán obsahuje kaolin, živcové písky a 40 až 50 procent popela z kostí. Nejdou použít vepřové nebo drůbeží kosti, v podstatě hlavně skot, a dokonce jsou určena jen některá plemena. Když si vezmete klasický porcelán, zdá se vám bílý. Když ale vedle položíte kostní porcelán, je tam rozdíl. (což mi názorně ukazuje) Tenkost i průsvitnost se dala docílit i klasickým tvrdým porcelánem, ale nikdy ne taková bělost. Dneska se říká, že pásovou výrobu zahájil v Americe Ford, což není pravda. Pásovou výrobu založila anglická porcelánka Wedgwood. Byli průkopníci v materiálech a technologiích.

LN Máte tu vůbec něco českého?
Z Čech jsou tady snad dva kusy. Staré konvice, které nemají pokličky a používám je jako vázy.

LN Říká se, že český porcelán má ve světě dobrý zvuk. Je to opravdu tak? A co je vlastně typický český styl?
Toť otázka. Spousta lidí říká cibulák. Jenže v lepších případech to byla henrietta, protože cibulák byl drahý a šel na export. Z hlediska kvality provedení střepu český porcelán kvalitní je, ale kdybyste se podívala do dobrých českých rodin v 19. století, vždy měli porcelán vídeňský, míšeň nebo rosenthal. To byl top porcelán v Čechách. Nesetkal jsem se v praxi s tím, že by někde český porcelán kraloval, ale jsou výjimky. Dnes je to většinou na východ od nás. Není to žádné terno. Naopak české sklo zná každý na světě.

LN Můžu se zeptat, kolik máte doma servisů?
Devět. (chvíli trvá, než je spočítá) Denní servis máme od Royal Copenhagen z Dánska, je ručně malovaný a jako jediný může do myčky. Pak máme jednu Itálii a jinak je to Anglie.

Lásku k anglickému stylu Tomáš Lžičař nejspíše získal v Hrádku u Nechanic, na zámku postaveném v tudorovské novogotice

LN Kuchyni máte vybavenou měděnými hrnci. Vyzkoušela jsem si, že měděné nádobí je náročné na péči. Zůstane na něm vidět každý otisk prstu, každá kapka. Vám ta háklivost nevadí?
Měděné nádobí se jen umyje speciální pastou a utře. Je to otázka chvilky. Bez pasty bude působit divně, je třeba rozlišovat patinu a špínu. Spoustu lidí nebaví trávit čas u dřezu a mě úplně taky ne. Jenže když tohle nádobí chci, nemám jinou možnost. Jsou lidé, kteří používají běžně nádobí, jež naflákají do myčky, a pak mají hezké nádobí ve skříních, na které se jen dívají.

LN Prozradil jste mi, že marmeládu skladujete ve speciální skleněné dóze se stříbrnou lžičkou a stříbrnou pokličkou. Proč?
Stříbro je antibakteriální, a proto se asi marmeláda nekazí. Samozřejmě tu lžičku nesmíte olíznout. Nestalo se mi, že by se marmeláda zkazila.

LN Jak ji tam máte dlouho?
Záleží na tom, jak je dobrá marmeláda. Může tam být čtrnáct dní, může tam být i tři měsíce. I proto se dřív dětem dávala stříbrná lžička. Jinak obecně stříbro oxiduje, takže nemá rádo vejce či kaviár. Kaviár má přijít do styku jen se lžičkou ze dřeva nebo rohoviny, perletě, skla nebo porcelánu, nikdy ne s kovem.

LN Je něco, z čeho na návštěvách rostete? Co vás při stolování vytáčí?
Když mi cpou čajovou lžičku k dezertu. Ta je na čaj nebo jogurt, rozhodně ne na zákusek. Na ten potřebujete vidličku. A ještě záleží na typu zákusku. Palačinky suzette nemůžete baštit lžičkou na čaj. Potřebujete dezertní lžíci a vidličku k tomu. Na některé typy dezertů používáte předkrmový příbor, tedy nůž a vidličku. Spousta Čechů k dezertu nedá vůbec nic a předpokládají, že to budete jíst rukou. Neštítím se toho, ale když jsem na návštěvě, je pohodlnější jíst příborem, protože nebudu mít mastné ruce. Ubrousku se tu totiž většinou nedočkáte. Abych nebyl divnej, neříkám si ani o dezertní vidličku, stačí mi jakákoliv. Klidně masová.

LN Ještě nějaký zlozvyk máme?
Jedna anglická zákaznice nám opakuje, jak nemůže pochopit, že Češi nepoužívají dózu na máslo.

LN To mi vysvětlete proč? Měla tady máslenka tradici?
Tradici to mělo. My jsme ji doma měli a měla ji i babička. Spousta lidí to považuje za něco zbytečného. Další krám do domácnosti. Ale je to stejné jako s mlékem. Ve skle je mu líp než v plastu. Je to estetičtější a praktičtější.

LN Jak zdatní jsme v rozlišování šálku a hrnku?
Lidi v Čechách to nerozlišují. Pro ně jsou všechno hrnky. Čas od času si pro srandu spočítám v obchodě, kolik máme čajových konvic. Nezdá se to, ale máme jich dvě stě. Hrnků máme sedm set. Když k vám někdo přijde a řekne, že tady viděl hrnek s kytičkama, tak se snažíme pídit po tom, aspoň jaký to byly kytičky. Dozvíme se, že takový modrý. Tak jdeme po modrých. Pak ten člověk řekne, že tam byly i zelený puntíky. Jenže nakonec zjistíme, že to byl světle zelenej hrnek, na kterým byly bílý puntíky, vevnitř byly červený růže a nebyl to hrnek, ale šálek. Když vám to někdo udělá jednou za měsíc, je to sranda, ale problém je, když se vám to děje desetkrát denně!

LN Je to proto, že my, Češi…
...neumíme stolovat! Důležitá je rodina a společenská úroveň. Pokud byla rodina zvyklá stolovat, tak stolovali, i když byli u moci komunisti. Vezměte si takový ubrousek. Když k nám domů přijde někdo na večeři, je docela sranda pozorovat, že člověk neví, co má s látkovým ubrouskem dělat. Někteří se leknou, že se to musí prát a nechtějí ho zašpinit! Důvod, proč dřív byla jenom bílá prostěradla, ubrusy a ubrousky, je jednoduchý. Snadno se perou a dají se i bělit nebo škrobit. Používám škrobenku s levandulí, která se přidává do pračky, je úplně úžasná a vyrábí to družstvo invalidů. Tohle (položí mi do dlaní složený ubrousek s výšivkou) jsou damaškové ubrousky z doby Napoleona. Na to, jak jsou staré, je materiál dokonalý, používám je a peru v automatické pračce. V Čechách jsem se snažil najít někoho na výšivky, ale marně. České textilky to uměly, dnes to nechtějí vyrábět, protože poptávka je u nás nulová. Lidé nepoužívají ubrusy, aby nemuseli prát. Je za tím pohodlnost.

LN Mají lidé na klasické stolování čas?
Samozřejmě je jiná doba a servis pro 24 osob uplatnění v rodinách nenajde. Lidi ten čas mají, jen ho stráví jinak. Třeba na golfu. Každý má své preference, to chápu. Pak tomu odpovídá stolování, kdy člověku není divné strčit drahý talíř do mikrovlnky. Lidi ztratili soudnost a jistou úctu. I to je důsledek doby. Říkám tomu IKEA syndrom, kdy jsou lidé zvyklí, že si do všeho můžou lehnout a věci zničit. Strategii IKEA chápu, jen to nemůže fungovat všude. Nevšiml jsem si, že by u Cartiera měli otevřené regály se šperky a nechali se v tom každého přehrabovat. Tohle nádobí je do jisté míry šperk. Talíř u nás nestojí deset korun. Máme třeba i ručně malovaný talíř od nejstarší italské porcelánky Ginori za desítky tisíc. Při tomto sortimentu to nemůže být samoobsluha.

LN Když jsme se na prodejně zapovídali o jednotlivých porcelánkách, jejichž zboží prodáváte, zdá se, že o nich víte naprosto všechno. Od jejich historie ke stylu výroby, dokonce i jak to tam voní. Navštěvujete je často?
V roce 2008, kdy byla nejen hypoteční krize, nám práci komplikovaly porcelánky, které hromadně krachovaly. Stalo se nám třeba, že jsme objednali servis, zaplatili ho a už ho nikdy neviděli. Od té doby pravidelně navštěvujeme každého klíčového dodavatele, abychom věděli, na čem jsme. To totiž okamžitě poznáte, jestli se firmě daří. A pak když se vám něco líbí, zajímá vás, jak se to vyrábí.

LN Lidé dnes používají myčky a mikrovlnky, které porcelánu dobře nedělají. Má porcelán budoucnost?
Myslím si, že má. Ale asi v jiné podobě. Ten, co má velký podíl ruční práce a je zdobnější, je jen pro úzkou skupinu zákazníků a schopny přežít jsou jen ty firmy, které se přizpůsobí trhu. Musí najít kompromis mezi starým a novým.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...