Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

České vlaječky na španělském česneku mě štvou, říká šlechtitel tuzemských odrůd

Jídlo

  9:26
Jan Kozák začínal profesní kariéru u cibulnatých květin lilií a tulipánů,, nakonec jej pohltilo šlechtění česneku. Začal se mu věnovat na sklonku minulého režimu a dnes je nejuznávanějším expertem v oboru. Vyšlechtil celkem jedenadvacet odrůd, pyšný je například na tu, která jako jediná v Evropě nevadí žlučníkářům. Už ji prý zkoumají dva české vědecké týmy.

Sadbu českého česneku mívá Jan Kozák na předobjednávkách vyprodanou dlouho dopředu, expeduje ji ze skladu u svého domu v Poběžovicích u Holic foto: Martin Veselý, MAFRA

Kdyby vám někdo zavázal oči, stavení Jana Kozáka v Poběžovicích u Holic byste bezpečně poznali podle nosu. Vzduch v okolí domku je protkaný jemnou vůní česneku. Jan Kozák je jedním ze čtyř šlechtitelů této zeleniny a největším producentem česnekové sadby u nás, a co se týče českého česneku, je naším nejrespektovanějším expertem. V průběhu jednoho čtvrtstoletí vyšlechtil jedenadvacet čistě tuzemských odrůd. A když se lidé na internetu dohadují o nejlepší sadbě, pěstování či množení česneku, debaty vždy končí konstatováním: „Říká to i pan Kozák.“ Další diskuse se nepřipouští, protože co o česneku říká pan Kozák, to prostě platí.

LN: Šlechtění česneku nezní zrovna jako povolání z klukovských snů. Jak jste se k němu dostal?

Česnek i mochyně. Jak předejít podzimním virózám bez prášků?

Kdepak česnek. Pocházím ze zemědělské rodiny a k půdě jsme měli vždy blízko, ale já jsem se už za studií na vysoké škole chtěl věnovat liliím. Po škole jsem šel do šlechtitelské stanice v Heřmanově Městci, kde už ovšem byly lilie obsazeny, takže jsem dostal na starost tulipány. Postupem času se v Městci začalo pracovat i s česnekem. Tehdy mě upoutal. Zaprvé se technologie jeho pěstování shoduje s pěstováním cibulnatých květin, ale hlavně ho mám rád, může být na stole pořád.

LN: Když jste se česneku začal věnovat, byla 80. léta, tenkrát se vůbec neřešilo, zda je česnek z Čech, nebo odjinud. Byli jsme tehdy soběstační?
Prakticky se k nám nedovážel, tu a tam něco třeba z Maďarska. Bylo to jako se vším, buď ho bylo hodně, anebo nedostatek.

LN: Kdy začal český česnek mizet z obchodů?
Na začátku 90. let, kdy ho během jednoho podzimu napadla houbová choroba, Fusarium. Na jaře sice vyrazil, ale najednou se ztratil a byla úplně čistá pole. Tím se otevřely dveře Číně, obchodníci sem začali dovážet česnek levně - ke koupi byl kilogram za třicet korun, v akci jste ho tehdy sehnala i za 19,90 Kč. Neměli jsme šanci konkurovat. Čína české pěstitele a producenty sadby rychle likvidovala. Lidi hleděli na cenu, což se není čemu divit.

LN: Chuť a vůně nehrály roli? Česnek z Číny někdy divně čpí.
To je nejspíš způsobené chemickým ošetřením, aby zásilka přežila přežila cestu. Obchodníci říkají, že když v krámě otevřou krabice, tak z nich jde hrozný zápach. Ono to pak vyvane. Hodně lidí si také stěžuje, že je čínský česnek slabý. Samozřejmě, že je slabý. Protože to, co se vozí z Číny, je přílohová zelenina.

LN: Český česnek je unikátní silou?
On je unikátní tím, že je náš. Je to koření, které patří ke zdejší kuchyni. V průběhu historie vznikly krajové odrůdy, které se dobře pěstovaly a vyhovovaly chuťově.

LN: Co by řekli na náš česnek třeba Španělé, Číňané či Francouzi?
Španělský i francouzský česnek je jiný a patří do tamních kuchyní. Tady se často pěstují francouzské odrůdy, protože ve Francii je možné koupit podstatně levnější sadbu. Její produkce je tam totiž dotovaná, u nás ne. Neříkám, že francouzské česneky jsou nechutné, ale jsou jiné. Celkově má ale v Evropě český česnek dobrý zvuk, vyvážíme do Německa, Rakouska, na Slovensko, do Velké Británie. Letos se ozvali i ze Švédska, ale už jsme jim neměli co nabídnout.

LN: Poptávka tedy převyšuje nabídku?

Obalené v těstíčku s česnekovým dipem. Usmažte si bezové květy

Ale také ne pořád. Byly roky, kdy jsme nemohli sadbu prodat a byli jsme rádi, když ji od nás někdo vzal pod cenou jako konzum. V Česku jsme jen čtyři producenti sadby, kteří se zabývají i šlechtěním. Řada dalších nabízí sadbu, ale právě z francouzských odrůd.

LN: Zlobí vás, když u nás někdo zasadí francouzskou odrůdu a pak ji prodává jako český česnek?
No, mě ještě víc zlobí to, že se česnek ze Španělska prodává s českou vlaječkou. Například bych dal ruku do ohně za to, že česnek, který jste letos po Novém roce mohla koupit v obchodě s českou vlaječkou, nebyl vypěstovaný u nás. Loni byl totiž kvůli roztočům česneku nedostatek. Postiženi byli víceméně všichni, ai kdyby se domácí česnek do Vánoc neprodal, byl by znehodnocen.

LN: Jenže jak se orientovat? Drtivá většina lidí nemá zdání, zda v ruce drží česnek od nás, nebo odjinud.
Já poznám už z auta, co nabízejí ve stánku u silnice, ale normální zákazník nemá šanci. Od kontrol tu máme Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Nedávno jsem slyšel v rádiu, jak v sezoně burčáku kontrolují průvodní doklady. To je houbeles. Jenom papír.

LN: Papír snese všechno?
Ano. Ona by totiž měla být vůle jít od prodejce do velkoobchodu a odtamtud k pěstiteli. Ať ukáže, na jakém poli česnek pěstoval. Kde má zbytky? Vždycky tam nějaké zůstanou. Tak se dá zjistit, jestli odrůda na poli odpovídá té, která je na krámě.

LN: Testy DNA nepomáhají?
Jo, takhle usvědčili jednoho pána z České Skalice, který prodává česnek v řádu desítek kilo, ale to, co je v řádech tisíců tun, tak to ne, po tom se nepátrá. Vodítkem pro zákazníky může být kalibrovaný velikánský česnek, to je už je více méně hodně podezřelé. Ve Španělsku mají stohektarová pole, ten kalibrovaný jde na prodej a zbytek se zpracovává na pasty či jinak v potravinářství.

LN: Takže velké, pěkně pravidelné stroužky...
Lidi dneska chtějí všechno veliké. Velká auta, velká prsa i velké stroužky. Dobře se to prodává.

LN: Jsou k něčemu?
Nemyslím si. Akorát tak do klobás, protože nemáte práci s loupáním, ale ani do lisu je celé nedáte. A navíc se velké stroužky, když je ukusuji rovnou, špatně drží.

LN: Jíte česnek jen tak? To vás nemoci asi míjejí...
Asi jo. Už moc roků jsem nebyl nemocný. Mám ho ale rád ve všech formách. Můžete jej konzumovat už když vyrůstá ze země, poživatelná je celá rostlina. Snad nikdy se mi nepřejí česnekové polévky. Moje oblíbená je z ovesných vloček, které se musejí tři hodiny povařit na řídkou kaši, pak se dochutí, přidá česnek. Nebo zkuste upéct kynuté buchty s jablky a přidejte do nich česnek, tak čtvrtinu množství. To je lahůdka.

LN: Jaká odrůda z těch, které jsou u nás na trhu, je nejbližší nejstaršímu česneku, který se kdysi pěstoval na zahrádkách? Bzenecký paličák?
To byla úplně první registrovaná odrůda, což se odehrálo někdy kolem druhé světové války. Spousta lidí dodnes tvrdí, že má Bzenecký paličák, ale on neexistuje. Neexistoval už v 70. letech. Podnik Sempra, který tehdy měl na starosti zelinářské semenářství, vykoupil jakýkoli pěkný česnek, a když to byl paličák, tak mu říkali bzenecký. Takže pod tím jménem se objevily různé odrůdy paličáku. Pravý Bzenecký paličák nemá nikdo, kromě genobanky. Dnes je nejstarší registrovaná odrůda náš Lukan z roku 1992.

LN: Nakukujete do zahrádek a hledáte dosud neobjevené odrůdy?
Ale jistě. Krajové odrůdy sháníme. I tady na tom malinkým území v jednotlivých oblastech byly jiné typy česneku, třeba - když pominu Bzenecko - se na Přerovsku pěstovaly nepaličáky. Na Uherskobrodsku se dělaly hlavně jarní nepaličáky. Zrovna tak to bylo v Čechách. Říčany měly nepaličáky, Táborsko zas paličáky. To byly skutečně krajové odrůdy.

LN: Nic z toho se už na venkově nenajde?
Rádi bychom měli krajovou odrůdu, která se tady dělá tři sta let, ale není šance se jí dopátrat. Nějaký pamětník vám řekne, že když byl malý kluk, tak mu babička říkala, že to má od pradědečka. Dostanete se na přelom 19. a 20. století, ale dál ne. Jistotu, že jde o několik století starou odrůdu, nemáte. Ale jsou oblasti, kde lze usuzovat, že už se tam některé pěstují hodně dlouho. Třeba Rožďalovice, Městec Králové, Žehuň. Tam na rozsáhlých územích najdete velmi podobné typy.

LN: Udělal jste nějaký objev, který je vám obzvlášť milý?
Jedna rostlina česneku mě zaujala neobvyklým vzrůstem. Z ní vznikla odrůda Stanik, o níž se říká, že je nejostřejší v Evropě.

LN: Takže žlučníkové záchvaty...

No vidíte, to je trefa! My jsme jediní v Evropě, kteří mají odrůdu česneku, jenž nevadí žlučníkářům... Už se tím zabývají dva české vědecké týmy. Při šlechtění se tento efekt vůbec nečekal, ale teď je to naše priorita. Ročně mi píší snad stovky lidí a děkují, že si konečně mohou dopřát česnek, který dřív milovali, ale kvůli žlučníku ho nemohli.

LN: Vrátím se ještě k našim odrůdám - všimla jsem si, že kdosi prodával jako český česnek také odrůdu Rusák, popravdě mi to moc česky nezní.
No samozřejmě, že český není. To jsou česneky velkostroužkové, historie jejich pěstování u nás sahá někdy do 50. let, kdy se začalo jezdit na zájezdy do Ruska, tam tento česnek uviděli, nakoupili a začali u nás pěstovat. Ruskými česneky jsem se zabýval, už když jsem začínal se šlechtěním. Všechny jsem postupně vyházel. Mají mírnou pachuť. Když je jíte, jsou ostré, spálí vám to pusu, ale pak zůstane na jazyku nepříjemný pocit. Rusák u nás není ani registrovaný, mělo by se používat malé er. Ale existuje odrůda Dukát, což je jeden z „ruských“ klonů.

LN: V jakých oblastech se u nás česneku daří?
Víceméně všude. Chodí mi spousta dotazů, co bych kam doporučoval, jestli do těžké či písčité půdy, na jižní svah, jestli na Kolínsko a podobně. Odpovídám, že se to musí zkusit. Ideální je vysadit víc odrůd a pak se ukáže, že některá je slabší a některá lepší.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!