Lidovky.cz: Kdy jste Davida Frenkiela a Luise Vindahlovou poprvé objevila?
To už úplně přesně ani nevím. Nikdy jsem neměla moc vzory a ani nesledovala tedy mnoho blogerů. Nicméně jsem na tuto úžasnou rodinu někde narazila skrze jejich překrásné fotky a neuvěřitelně povedené video recepty. Odhaduji, že je to tak 6 let zpátky.
Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že jejich první knihu, která ve Velké Británii vyšla už před pěti lety, sama vydáte pro české čtenáře?
Český překlad jsem vlastně nikdy neplánovala. Spíš jsem netrpělivě očekávala až se toho někdo ujme, abych je mohla přiblížit mým followerům a také zákazníkům obchodu a eshopu kitchenetteshop.cz, který vznikl právě jako sbírka věcí, které sama vlastním, považuji za inspirativní, které jsou podle mého názoru a zkušenosti nejlepší. Ale stále ne a ne se do překladu někdo pustit. Tak jsem se rozhodla pár kusů objednat alespoň v angličtině. To bylo zrovna když jsem byla s rodinou na zimní dovolené na Bali. Jak jsem se proklikávala internetem, nenašla jsem jako první distribuci kuchařky v angličtině, ale kontakt na agenta, který se stará o práva na knihu pro náš region. Už to jsem považovala za znamení a protože jsem už knihu vydala, řekla jsem si, jak těžké to asi může být. No a představte si, že druhý den jsme se s dětmi vydali na pláž a po vybalení věcí, když jsem konečně zvedla hlavu, byla celá tahle Green Kitchen Family asi 2 metry od té naší.
  |
Lidovky.cz: Nakolik těžké bylo autory ke spolupráci přemluvit?
Těžké to nebylo. I pro ně je samozřejmě prospěšné, když jejich kniha vyjde v dalším jazyce a když se jejich brand posiluje. Ale samozřejmě neprodají práva jen tak kdekomu, kdo je osloví a tak jsme musela prokázat určitou kvalifikovanost.
Lidovky.cz: Sama jste uznávaná foodblogerka, recepty si sama fotíte a postprodukujete, vydáváte vlastní kuchařky… Co pro vás ale bylo nejpřekvapivější a nejnovější při práci na vydání knih někoho jiného?
Musíte se prostě naladit do role člověka, který je zodpovědný, profesionální, ctí práci autorů a odpustí si jakékoli změny, které by mohly ovlivnit poselství, jaké autoři chtěli světu předat. U překladu je to někdy těžké, a to každý známe, že doslovný překlad ve většině situací nefunguje a způsobí akorát zmatek a nebo má úplně jiný význam. Ale to je téma hlavně pro překladatelku Jitku Rákosníkovou se kterou jsme si takováto citlivá místa musely ujednotit. Pak jsem také při práci vydavatele samozřejmě spíše spadla do úřední pozice. Řešit smlouvy, import z tiskárny na druhé straně zeměkoule, atd.. To není zrovna moje hobby, i když jsem schopná i tyto úkony řešit, považuji se spíš za kreativce.
Lidovky.cz: Kdy jste se s manželskou dvojicí ze Stockholmu poprvé setkala?
Začátkem tohoto roku v Indonésii. Ale skvělé je, že už v tomto momentě mohu říct, že se na ně můžeme těšit v září, kdy přijedou do Prahy na křest této knihy. Také se jejich fanoušci mohou za nimi přijít podívat do nově otevřeného hotelu Mama’s Shelter, kde 13.září proběhne autogramiáda.
Lidovky.cz: Čím vám jsou jídla, která se v knize objevují, blízká? Jaký recept je váš nejoblíbenější?
Jednoduchostí, zdravým podtextem, estetickým vyjádřením. Používají moderní ingredience, které jsou mi ale blízké, protože s nimi také pracuji ve své kuchyni. Myslím například datle na slazení, chia semínka, různé zdravé alternativy cukru. Mají tam spoustu zdravých a jednoduchých tipů na různé svačiny na piknik nebo pro děti. Nejsem vegetarián, ale zároveň si myslím, že není nutné jíst maso dvakrát denně a tak vždy uvítám dobré tipy na vegetariánská hlavní jídla. Důvodů je celá řada, ale nedokážu vám říct, jaký recept je ten můj nejoblíbenější.
Lidovky.cz: Čím dalším vyjma vaření a tvorby receptů jsou vám manželé blízcí?
Je to krásná mladá skandinávská rodina se 3 malými dětmi téměř ve stejném věku, jako jsou ty mé. Takže už jen to je mi samozřejmě sympatické. Zároveň se nebojí s nimi cestovat po celém světě a celkově jejich lifestyle je mi blízký. Smýšlejí ekologicky.
Lidovky.cz: Lidé často tvrdí, že být vegetariánem je složité, protože si musí neustále hlídat, čím maso nahradit. Co si o tom myslíte vy?
Myslím si, že to není pravda. V momentě, kdy si na to člověk zvykne, už si asi nemusí hlídat, čím maso nahradí. Ostatně pokud posloucháme svoje tělo, řekne nám co potřebuje. Spíš mám pocit, že třeba nabídka vegetariánských jídel v restauracích hodně pokulhává.
Lidovky.cz: Je něco, co ve svém jídelníčku, potažmo v jídelníčku vaší rodiny, striktně odmítáte? Nějaký druh potraviny, který se ve vaší kuchyni neobjeví?
Celkem ano. Pár potravin by tu bylo. Snažím se nakupovat potraviny z ekologického zemědělství, farmářské nebo přímo bio. Ze zásady nekupuji vejce z klecových odchovů, také z kuřata z velkofarem, zrovna tak mléko, ... Snažím se vyhýbat umělým barvivům ( bonbóny, nápoje, zákusky, ... ). Pak také preferuji bezobalové nakupování a když si mohu vybrat v supermarketu, preferuji potraviny bez plastu (mléko, jogurty, sýr na váhu, ...) A k tomu vedu i moje děti.
Lidovky.cz: Vaše recepty a celý blog Kitchenette je známý tím, že pro něj neustále hledáte nové inovativní a zároveň zdravé nápady, jak vaření posunout správným směrem. Na co se zaměřujete nyní?
Ono to tak nějak vždy vzniká organicky. Není v tom kalkul nebo záměr. Vždy to odráží to, o co se sama zrovna zajímám. Štěstí asi je, že to pak souzní s velkou skupinou lidí, kteří zrovna na tak laděný recept čekali. A nyní? Tento měsíc jsem dělala nový recept na švestkovou marmeládu s použitím pektinu a to proto, že úroda švestek byla veliká a stále se ke mě domů valily nějaké bedýnky, které bylo třeba zpracovat. Pektin proto, že se snažím lidem ukázat, že na zavařování není třeba kupovat takové ty směsi obsahující už cukr, ale že stačí přírodní pektin, citrón a osladit podle vlastní potřeby a to třeba i jen medem a v menší míře. Pak jsem také dělala vafle z žitného kvasu. Jen fanynka kvasového pečení a tak sem tam dám nějaký nový recept. Pak jsem dělala „Brambory z jedné pánve“, které měly obrovský úspěch u mých čtenářů. Asi pro svou jednoduchost, rafinovanost, estetičnost i samozřejmě chuť.
