Jako dítě jsem chodila s rodiči pravidelně do restaurace.Neexistovalo,abychom tam lítali a křičeli.Dnes je to normální.Personál se neodváží nic říct.Když upozorníte rodiče,že neslyšíte vlastni slovo,jsou ještě arogantní.

100 liber za oběd mě tedy zaskočilo. ;) Je to jídlo, tělo jí, proč to má stát 3 tisíce? :-)

Protoze tam asi nechodi na vlasak s 5 rohliky.

Já jsem přívržencem výběru. Tzn. ať klidně existují restarace, kde jsou děti vítány, ale i restaurace, kam mohou děti až od určitého věku. Ať jsou restaurace se zákazem vstupu zvířat, ale klidně i takové, kam můžete se psem nebo kočkou. Ať jsou restaurace kuřácké, i nekuřácké, veganské i neveganské, pro homosexuály i pro nehomosexuály, s obsluhou nahoře bez nebo samoobsluhou u okénka do kuchyně atd. Jen ať jsou všechny tyto možnosti řádně označeny u vchodu a já si vyberu. Já si totiž, na rozdíl od jiných uvědomuji, že na restauraci nemáme žádný zákonný, natož ústavní nárok. Je to pouze služba, kterou nám majitel nabízí a my ji buď můžeme využít nebo ne. Stížnosti na to, že mám nekuřáckou restauraci daleko je stejně lichá jako že mám daleko restauraci, kde se čepuje oblíbená značka mého piva, kde jsou ceny podle mých představ nebo, kde je příjemnější posezení na kvalitnějších židlích. A pokud nebude v dosahu např. 10 km vůbec žádná restaurace, tak prostě nebude. Jak prosté...

Doufejme, že se k tomuto časem opět dopracujeme.