Právě proto, že je zde velké množství etnických skupin, tak se zde každý rok pořádá Word food festival, kde se prezentují různé národy svými pokrmy v podání místních restaurací. Nebudu ale předbíhat.
PŘEČTĚTE SI MINULÝ DÍL: |
Alkohol zdarma
Při cestě ze Sterlingu nás Matt informoval, že v hotelu Embassy suites nabízejí happy hours od 17:30 až do 19:30 kdy je alkohol na baru zdarma. Jelikož Chady měl narozeniny, tak nás na tuto dobu nezapomněl všechny pozvat na oslavu. Po dvaceti minutách jsem si říkal, že je to asi naposled, kdy to v hotelu nabízí. V gastronomii je to všude na světě stejné. Když se začne pít, tak je to k neudržení.
Užili jsme si i oslavu narozenin libanonské TV stár Chadyho.
Oslava byla bujará a veselá. Jednoduše řečeno v 19:30, když už jsme byli skutečně veselí, jsme šli na večeři na Word food festival. Naštěstí byl festival asi tři sta metrů od hotelu, takže jsme tam byli velmi rychle. Samozřejmě jsem chtěl porovnat místní festival třeba s našim Prague food festivalem. Vstup na festival je zdarma, což mě potěšilo. Fronty jsou zde stejné. Nasazení personálu také. Co mě zklamalo, ale bylo servírování pokrmů a nápojů do plastu včetně plastového příboru. Přijde mi to škoda. Jde přece jen o prezentaci chutných pokrmů, které na porcelánu vypadají daleko lépe. Takže, raději bych zaplatil vstupné a jedl vše z talíře.
World food festival navštíví desetitisíce osob.
Jak jsem zmínil, jídlo bylo skvělé. Ochutnal jsem Angus Burger, dvoje nudle a zelný závitek z Bosny. Ten se vaří téměř všude na Balkáně a jmenuje se Sarma, my jsme ho vařili v díle Rumunská. Festival se protahoval do pozdních hodin. Do hotelu jsem dorazil asi v jedenáct a čekalo na mě překvapení. Zjistil jsem, že nedaleko jezdí vlak a u každého přejezdu musí houkat. Podle mě je tady přejezd každých patnáct metrů. Naštěstí jel vlak tak jednou za dvě hodiny, takže se dalo celkem v pohodě spát.
Farmářské trhy u nás by se mohly inspirovat
Ráno jsme vyrazili na místní vyhlášený farmářský trh, který je v centru města každou sobotu od května do října. Počátek trhu se datuje do roku 1976 a je kuli němu uzavřeno devatenáct bloků. Každý týden navštíví tento ráj milovníků organických potravin od místních farmářů až dvacet tisíc lidí. Koupíte zde vždy sezónní zeleninu, ovoce, čerstvé sýry, mléko, maso, uzenářské výrobky a samozřejmě i jiné lahodné pokrmy. Prodejci, kteří nabízejí celou sezónu stejný sortiment, mají zajištěné i stejné místo. Ti co prodávají třeba jen podzimní kukuřici, tak ti pak místa střídají.
Místní trh je mezi lidmi velice oblíben.
Je obdivuhodné, že po skončení trhu je vše včetně ulic do hodiny čisté. Skoro bych tomu nevěřil, kdybych to na vlastní oči neviděl. Každopádně na farmářských trzích v Des Moines by se mohly české trhy učit. Třeba garance skutečně farmářské zeleniny je zde přísně kontrolovaná. Řeknu vám, že nemám vůbec nic proti tomu, když někde nějaký našinec něco vidí, okopíruje to a přiveze do Čech. Jen kdyby to při realizaci dotáhl do konce a nepřestal ve dvou třetinách.
Místní piva nejsou špatná
Odpoledne jsme měli volné, takže jsme s kolegy opět zašli vyzkoušet lahůdky na food festival. Samozřejmě jsem neopomněl vyzkoušet i místní piva, která nejsou vůbec špatná a jako vzpomínku na Prahu jsem si dal i jeden Staropramen.
Michelinský šéfkuchař Armand vysvětluje studentovi, jak na brokolici.
Následující den jsme navštívili místní kuchařskou školu, jež je součástí obrovské university státu Iowa. Kuchařskou část navštěvuje necelých tři sta studentů, kteří se učí od úplných základů až po skutečné umělecké kreace. Je zajímavé, že pořádají degustační večeře. Každý týden tento večer navštíví osmdesát až sto hostů, kteří si svá místa musí pochopitelně rezervovat. Zákazníci platí devadesát dolarů za osobu a menu. Kromě nutnosti skutečně precizní kuchařské práce se na takovýchto akcích studenti v praxi učí i tvoření kalkulací a sestavování menu. Další zajímavostí školy je vysílání svých studentů na stáže do Francie, kde poznávají její gastronomii z teoretické i praktické stránky. Prostě škola jak má být.
Následující den už nás čeká další cesta, tentokrát do ráje kreolské a cajunské kuchyně v New Orleans ve státě Luisiana. Na to se moc těším, ale to zase příště.
