Když sedíte v Masale, klidně si můžete představovat, že jste v Londýně nebo v New Yorku. Jiný jazyk než angličtinu tady totiž téměř neuslyšíte.
Přestože Masalu najdete v českém hlavním městě, její hosté se rekrutují především z řad cizinců žijících v Praze. Není nic neobvyklého, když kolem sebe během večeře či oběda nezaslechnete jediné české slůvko. Zatímco v cizinecké komunitě byste těžko našli někoho, kdo Masalu nezná, u Čechů je tomu naopak.
Částečně to bude asi tím, že majitelé podniku – Bobby Jain a jeho manželka – sami mluví česky jen s potížemi. Bylo tedy logické, že chtěli oslovit hlavně rozsáhlou cizineckou komunitu žijící v bezprostřední blízkosti jejich restaurantu na Vinohradech. Pan Jain je také známou figurkou na cizineckém webu Expats.cz, kde pilně odpovídá na stížnosti a dotazy hostů a ohlašuje, co je v Masale nového.
Jak se zdá, tenhle přístup zabírá. V jeho podniku je spolehlivě plno i během týdne. Restauraci s nějakými deseti stoly sice není tak těžké zaplnit, v Masale je ale občas doslova frmol. Při jedné z mých návštěv jsem byla svědkem situace, kdy personál musel odmítnout hned několik skupinek hladových zájemců o místo a další museli čekat, až se uvolní stůl.
Nejsem sice žádnou specialistkou na indickou kuchyni, ale člověk nemusí být bůhvíjaký odborník, aby poznal, že Masala je jednou z nejlepších indických restaurací ve městě. Majitelé do ní vkládají spoustu lásky a tvrdé práce – a je to znát.
Indie pro greenhorny
Jídelní lístek je jasný a má okouzlující styl. Každé jídlo je tu popsáno do detailu, takže se nemusíte bát, že si špatně objednáte, i když se v indickém jídle moc nevyznáte. A z popisů jídel se vám při čtení budou sbíhat sliny. Pokud je pro vás indická kuchyně zatím neznámou, oceníte i zdejší přístup ke koření. Kuchaři rádi přizpůsobí pálivost vaší chuti a okoření jídlo tak jemně, mámivě sladce či pálivě, jak vám to bude vyhovovat.
Co se týče mě, objednala jsem si kuřecí madras (162 Kč) kořeněný středně ostře – a přesně takový byl (na extrémně pálivé kuře Vindaloo, které je také na jídelním lístku, si teprve trénuji chuťové pohárky). Indická jídla se hodnotí těžko. Přesné recepty neexistují a ingredience každého jídla se liší šéfkuchař od šéfkuchaře. Hlavním poznávacím znakem madrasu je ale jeho červená barva a velkorysé množství čili. Tenhle madras měl sladko-kyselou chuť a kousky kuřete byly úžasně jemné.
To ale ještě nebylo nic proti zdejšímu spolehlivě měkkému a šťavnatému jehněčímu. Dala jsem si ho se saagwalou (233 Kč), hustou kari omáčkou se špenátem a kořením zvaným pískavice či řecké seno, kterou jsem beze zbytku vymazala plátkem chleba naan (39 Kč). Mimochodem, naan tady dělají ve speciální tandoorové (hliněné) peci ve třech variantách: bez příchuti, máslový a s česnekem. Je trochu křupavější, než jsem ochutnala jinde, ale přesto vynikající.
Další lahůdkou bylo kuře tandoori coby předkrm (185 Kč). Jedná se o paňdžábský pokrm z kuřete marinovaného v jogurtu a ochuceného kari pastou tandoori. Peče se v hliněné peci (zvané tandoor – odtud název jídla) rozpálené na maximum (když číšník přinese k vedlejšímu stolu železnou mísu, z níž to syčí tak, že musíte přerušit hovor, můžete si být téměř jisti, že si objednali kuře tandoori). Vynikající bylo i cibulové bhaji (69 Kč) – kolečka cibule osmažená v cizrnové kaši a podávaná s chladivou mátovou a jogurtovou omáčkou.
I když se Masala od klasických indických receptů občas trochu odchyluje, vaří se tady velmi dobře. Salát s kousky kuřete marinovaného v mátě (143 Kč) byl osvěžující směsí čerstvé zeleniny, máty a masa uzeného v hliněné peci tandoor. Rajské polévce ochucené bazalkou (45 Kč) dodával indický šmrnc čerstvý zázvor (stejně posloužil strouhaný kokos v případě polévky ze žluté čočky za tutéž cenu).
Když uvážím, že sem chodí stále víc lidí, tak vám možná brzo ani nezbude nic jiného. A možná uděláte dobře. Ne že by tady byla nepříjemná atmosféra – podnik je vkusně zařízen indickými polštářky a nástěnnými koberci a vymalován hezkou jasně žlutou barvou. Spíš proto, že obsluha je občas dost pomalá. Milá a očividně dost vyčerpaná indická servírka se snaží, ale problém je v tom, že je jen jedna. Přestože Masala je malý restaurant, když je plný, dá se to těžko stíhat, protože indická kuchyně se skládá z mnoha různých jídel, která se pochopitelně zapíjejí množstvím nápojů.
Stalo se tedy, že jsem se tady nedočkala své kokakoly, nebo jsem musela dvakrát žádat o další lahev vody. Také jsme tu celkem dlouhou chvíli seděli s prázdnými talíři, na nichž před našima očima okorávaly zbytky kari. Podobné zážitky tu jsou celkem normou, takže si troufám říct, že Masala je zralá na druhou servírku.
Jogurt s vodkou
A čím by mě úplně dostali, by bylo točené pivo. Konec konců, co je nad kombinaci ostrého indického jídla a vychlazeného, čerstvě natočeného českého piva? Cenou útěchy pak může být jedině několik druhů lassi, vychlazeného sladkého nebo slaného jogurtového nápoje, který vám – pokud si potrpíte na tvrdý alkohol – za 90 korun smíchají s dvojitým panákem vodky.
Já se budu raději zatím držet svého oblíbeného indického nápoje, lahodně kořeněného čaje masala s mlékem. Co nevidět si tam na něj zase zajdu. A tentokrát možná narazím i na pár česky mluvících hostů.
Přestože Masalu najdete v českém hlavním městě, její hosté se rekrutují především z řad cizinců žijících v Praze. Není nic neobvyklého, když kolem sebe během večeře či oběda nezaslechnete jediné české slůvko. Zatímco v cizinecké komunitě byste těžko našli někoho, kdo Masalu nezná, u Čechů je tomu naopak.
Částečně to bude asi tím, že majitelé podniku – Bobby Jain a jeho manželka – sami mluví česky jen s potížemi. Bylo tedy logické, že chtěli oslovit hlavně rozsáhlou cizineckou komunitu žijící v bezprostřední blízkosti jejich restaurantu na Vinohradech. Pan Jain je také známou figurkou na cizineckém webu Expats.cz, kde pilně odpovídá na stížnosti a dotazy hostů a ohlašuje, co je v Masale nového.
Jak se zdá, tenhle přístup zabírá. V jeho podniku je spolehlivě plno i během týdne. Restauraci s nějakými deseti stoly sice není tak těžké zaplnit, v Masale je ale občas doslova frmol. Při jedné z mých návštěv jsem byla svědkem situace, kdy personál musel odmítnout hned několik skupinek hladových zájemců o místo a další museli čekat, až se uvolní stůl.
Nejsem sice žádnou specialistkou na indickou kuchyni, ale člověk nemusí být bůhvíjaký odborník, aby poznal, že Masala je jednou z nejlepších indických restaurací ve městě. Majitelé do ní vkládají spoustu lásky a tvrdé práce – a je to znát.
Indie pro greenhorny
Jídelní lístek je jasný a má okouzlující styl. Každé jídlo je tu popsáno do detailu, takže se nemusíte bát, že si špatně objednáte, i když se v indickém jídle moc nevyznáte. A z popisů jídel se vám při čtení budou sbíhat sliny. Pokud je pro vás indická kuchyně zatím neznámou, oceníte i zdejší přístup ke koření. Kuchaři rádi přizpůsobí pálivost vaší chuti a okoření jídlo tak jemně, mámivě sladce či pálivě, jak vám to bude vyhovovat.
Co se týče mě, objednala jsem si kuřecí madras (162 Kč) kořeněný středně ostře – a přesně takový byl (na extrémně pálivé kuře Vindaloo, které je také na jídelním lístku, si teprve trénuji chuťové pohárky). Indická jídla se hodnotí těžko. Přesné recepty neexistují a ingredience každého jídla se liší šéfkuchař od šéfkuchaře. Hlavním poznávacím znakem madrasu je ale jeho červená barva a velkorysé množství čili. Tenhle madras měl sladko-kyselou chuť a kousky kuřete byly úžasně jemné.
MasalaMánesova 13 |
To ale ještě nebylo nic proti zdejšímu spolehlivě měkkému a šťavnatému jehněčímu. Dala jsem si ho se saagwalou (233 Kč), hustou kari omáčkou se špenátem a kořením zvaným pískavice či řecké seno, kterou jsem beze zbytku vymazala plátkem chleba naan (39 Kč). Mimochodem, naan tady dělají ve speciální tandoorové (hliněné) peci ve třech variantách: bez příchuti, máslový a s česnekem. Je trochu křupavější, než jsem ochutnala jinde, ale přesto vynikající.
Další lahůdkou bylo kuře tandoori coby předkrm (185 Kč). Jedná se o paňdžábský pokrm z kuřete marinovaného v jogurtu a ochuceného kari pastou tandoori. Peče se v hliněné peci (zvané tandoor – odtud název jídla) rozpálené na maximum (když číšník přinese k vedlejšímu stolu železnou mísu, z níž to syčí tak, že musíte přerušit hovor, můžete si být téměř jisti, že si objednali kuře tandoori). Vynikající bylo i cibulové bhaji (69 Kč) – kolečka cibule osmažená v cizrnové kaši a podávaná s chladivou mátovou a jogurtovou omáčkou.
I když se Masala od klasických indických receptů občas trochu odchyluje, vaří se tady velmi dobře. Salát s kousky kuřete marinovaného v mátě (143 Kč) byl osvěžující směsí čerstvé zeleniny, máty a masa uzeného v hliněné peci tandoor. Rajské polévce ochucené bazalkou (45 Kč) dodával indický šmrnc čerstvý zázvor (stejně posloužil strouhaný kokos v případě polévky ze žluté čočky za tutéž cenu).
Když uvážím, že sem chodí stále víc lidí, tak vám možná brzo ani nezbude nic jiného. A možná uděláte dobře. Ne že by tady byla nepříjemná atmosféra – podnik je vkusně zařízen indickými polštářky a nástěnnými koberci a vymalován hezkou jasně žlutou barvou. Spíš proto, že obsluha je občas dost pomalá. Milá a očividně dost vyčerpaná indická servírka se snaží, ale problém je v tom, že je jen jedna. Přestože Masala je malý restaurant, když je plný, dá se to těžko stíhat, protože indická kuchyně se skládá z mnoha různých jídel, která se pochopitelně zapíjejí množstvím nápojů.
Stalo se tedy, že jsem se tady nedočkala své kokakoly, nebo jsem musela dvakrát žádat o další lahev vody. Také jsme tu celkem dlouhou chvíli seděli s prázdnými talíři, na nichž před našima očima okorávaly zbytky kari. Podobné zážitky tu jsou celkem normou, takže si troufám říct, že Masala je zralá na druhou servírku.
Jogurt s vodkou
A čím by mě úplně dostali, by bylo točené pivo. Konec konců, co je nad kombinaci ostrého indického jídla a vychlazeného, čerstvě natočeného českého piva? Cenou útěchy pak může být jedině několik druhů lassi, vychlazeného sladkého nebo slaného jogurtového nápoje, který vám – pokud si potrpíte na tvrdý alkohol – za 90 korun smíchají s dvojitým panákem vodky.
Já se budu raději zatím držet svého oblíbeného indického nápoje, lahodně kořeněného čaje masala s mlékem. Co nevidět si tam na něj zase zajdu. A tentokrát možná narazím i na pár česky mluvících hostů.
Laura hodnotí Masalucelkový dojem - tři lžičky |
