Hostinec se nachází ve Školské ulici v Praze 1. Má dva vchody z ulice a jeho prostory leží mírně pod úrovní chodníku, takže se vstupuje po několika schůdcích rovnou do lokálu. Nízká valená klenba se žlutou malbou dodává lokálu jistou útulnost, podpořenou jednoduchými materiály. Podlaha je z hnědých keramických dlaždic, nábytek ve světlém dřevě, prostorné stoly, židle i dřevěné lavice s opěrkou kolem stěnmají kvůli pohodlí látkové sedáky. Sestava sezení podél delších stěn je členěna pomocí jednoduchých plaňkových přepážek, čímž vzniká pocit několika intimnějších kójí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nad stoly běží dlouhý trám zavěšený na řetězech, na kterém visí archaické až babičkovské květované lustry. Výzdoba odpovídá současné představě, jak vytvořit tradiční příjemný hostinec – na stěnách jsou pověšené omšelé předměty jako staré lyže nebo lopata ze sladovny, stěny zdobí staré cedule, obrázky a fotky. Nechybí tu černá tabule s vypsanými pivy, která jsou aktuálně na čepu.
Buřtguláš i krkovice
V podhledu přiznaná vzduchotechnika se dvěma vrtulovými větráky dává najevo, že i když je hospoda kuřácká (s výjimkou obědů od 11.00 do 14.30), nebude zde nekuřák trpět zadýmením, a to ani v parném létě. Záchody tu nejsou nijak velebné, ale zato je najde i analfabet, pod nápisem WC je ve dveřích i vyříznuté srdíčko.
Vedle světlého barového pultu, kterému dominují destiláty od R. Jelínka (hostinec je jeho firemním podnikem), stojí otevřený lávový gril s cihlovou podezdívkou a kovanou železnou digestoří, na kterém se přímo před hosty připravují grilovaná jídla. Kuchyně se orientuje na tradiční české pokrmy doplněné o grilovaná masa. Volba pochoutek k pivu musí uspokojit každého konzervativního návštěvníka: tlačenka s cibulí, bramboráčky se smaženicí, nakládaný hermelín nebo ďábelská topinka sypaná sýrem. V pracovní dny tu nabízejí polední menu o pěti položkách, kde najdete zaručené hospodské standardy jako koprovku s houskovým knedlíkem, řízek s bramborovým salátem, buřtguláš s pečivem, ale i pečeného pstruha na kmíně s vařeným bramborem a okurkovým salátem. Vše s polévkou a malým pivem za příjemné ceny kolem 100 Kč.
Já jsem se zaměřil na jídla ze stálé nabídky. Hovězí polévka s játrovými knedlíčky (39 Kč) nesla nesporné znaky kostkového bujonu, navíc pár kostiček zeleniny nezapřelo mražený původ. Zato kuchař při podávání stoprocentně myslel na milovníky vařících polévek. O knedlíčcích lze říci jen to, že zavářka byla nejspíš pořízena u šikovného řezníka. Pečená kuřecí křidélka s BBQ a pečivem (149 Kč) byla tím nejlepším, co jsme ochutnali. Podávají je tu s nekomplikovanou rajskou omáčkou s česnekem a rozpečenými trojhránky toustového chleba. Křidélka nezapřela příjemnou nasládlostí medovou marinádu.
Třetí zkoumanou položkou byl steak z vepřové krkovice s bramboráčky a dušeným zelím (189 Kč). U tohoto jídla byl nejkrásnějším zážitkem čas, kdy se steak dělal na otevřeném lávovém grilu, aniž by díky ventilaci provoněl lokál. Byl skutečně zdařilý, jemné chuti i jemného propečení, tři bramboráčky však nebyly o mnoho větší než padesátikoruna, navíc připálené. Zelí však bylo vyloženě zklamáním, pod názvem dušené zelí si totiž hloupý Honza představuje prostě uvařené kysané zelí. Míchaný salát pak potěšil aspoň tím, že byl opravdu z čerstvé zeleniny, zato bez jakéhokoli ochucení, jen přelit olivovým olejem.
Z letité zkušenosti vím, že pro hostinec je pivo možná ještě důležitějším artiklem než jídlo. A tady se opřeli o portfolio skupiny pivovarů Lobkowicz. Stabilně tu točí piva Lobkowicz Prémium 12°, Ježek světlý 11°, Rychtář klasik 10°, Černá Hora granát a Princ Max 10°. Kromě toho se zde pravidelně obměňují dva speciály, v den naší návštěvy to byl nefiltrovaný ležák Rychtář Natur 12° (vynikající řízné pivo) a Prácheňská Perla 14° (velice zajímavé pivo bohaté chuti, jen na rozdíl od prospektu, slibujícího hustou pěnu, mu čepice velice rychle spadla).
Nakouknout do světa
Vína v nápojovém lístku jsou odbyta prostým označení červené a bílé, ve skutečnosti si můžete ze stojanu přímo v lokálu vybrat zajímavé tituly od vinařství Habánské sklepy z oblasti Velké Bílovice. Z destilátů pochopitelně dominují pálenky R. Jelínka od slivovice přes hruškovici a třešňovici až po třeba meruňkovici, vedle nich tu ale dostanete prakticky vše obvyklé.
Atmosféra v odpoledních hodinách tu byla velice klidná, až by se řeklo příjemně ospalá, což se nepochybně podepsalo i na výkonu obsluhy, milé, leč nepohotové. Ideálním časem pro návštěvu zde nejspíš bude večerní čas, a to zvláště v páteční večery, kdy tu hraje živá hudba staropražské písně, nejčastěji v podání hudebního tělesa Šlapeto. A aby to šlapalo i celému podniku, chtělo by to od hloupého Honzy zbavit se jisté prostoduchosti nebo se porozhlédnout po světě a něčemu se u jiných přiučit.
