Říká se, že nejlepší způsob, jak se v restauračním byznysu dostat k malému jmění, je jít do něj s velkým jměním. Zatímco my si v sladké nevědomosti vybíráme z jídelních lístků, za lítacími dveřmi do kuchyně začíná svět tvrdé konkurence, která nutí většinu nových podniků zavřít během pár měsíců po otevření a kde je těžké najít, a ještě těžší v bezpečí přejít těch několik cest, které vedou k úspěchu.
Jedním z úspěšných modelů je začít skromně a postupně se dostávat nahoru. Zdá se, že přesně tuto cestu si zvolila Himalaya, odnož dříve založeného fast-foodu téhož jména. Podnik v Mikovcově 7 tvořila malá, studená místnost s minimem atmosféry, kde se jeden čas střídaly servírky skoro týden co týden. Přesto byla (a stále je) původní Himalaya oblíbená. Jejich indická jídla, v této části města cosi zcela neobvyklého, jsou chutná a díky umístění podniku kousek od stanice metra I. P. Pavlova to je ideální místo, kam si člověk může zajít pro večeři do tašky a sníst si ji v pohodlí domova.
Reinkarnace k lepšímu?
Díky tomuto úspěchu si Himalaya mohla dovolit rozšířit svou působnost na Nové Město. Její vylepšenou verzi, která nabízí rozšířené menu a o něco příjemnější atmosféru a obsluhu, najdete kousek od Revoluční ulice v Soukenické. Až ale zkusíte oba podniky, možná si nakonec budete říkat, jestli by nebylo lepší vrátit se do Mikovcovy - hlavně na večeři.
V době oběda můžu ale novou Himalayu jen doporučit. Každý den tu nabízejí obědová menu za příjemné ceny, které nejsou o moc vyšší než ceny večeří do tašky v původním bufetu. Vynikající bylo především menu nazvané kuřecí thali (115 Kč). Jde o syté a ostré kuřecí kari s rýží s pár dokřupava vypečenými proužky pakora (o nichž budu mluvit ještě později), okurkovojogurtovou omáčkou rajta a kyseloostrým čatní.
Menu "Tandoori" (119 Kč) bylo menší, ale s pestřejšími chutěmi: obsahovalo kuřecí stehno obalené ve směsi jogurtu a ostré omáčky tandoori a opečené doměkka s chlebovou plackou roti opečenou na koření tandoori. Obojí se skvěle hodilo ke slanému lassi nebo lassi s mangovou příchutí (39-59 Kč), což je speciální řídký jogurtový nápoj, který příjemně ochladí ostrou chuť kari.
Kromě obědového menu je tu samozřejmě i rozsáhlý jídelní lístek s řadou klasických indických pochoutek. Co se týče předkrmů, většina pravidelných hostů už určitě zkusila papadam (25 Kč), tenoučkou křupavou sušenku velkou jako talíř a podávanou se sladkokyselým mangovým čatní, nebo zeleninové samosy (75 Kč) - dvě malé taštičky z těsta podobného listovému, plněné kousky brambor, zelených fazolek a mrkve, kořeněných koriandrem a podávaných se sladce nakyslým rajčatovým čatní.
Další ze zdejších předkrmů, kuřecí pakora (95 Kč), je velký talíř plný kuřecích kousků, které jsou zvenku lahodně křupavé a uvnitř měkké. Samozřejmě také s čatní. Je to dobré jídlo, i když jde o tak základní indické chutě, že trochu připomíná onen původní bufet. Velikost předkrmových porcí napovídá, že určitě neprohloupíte, když si jednu porci rozdělíte se spolustolovníkem.
Výběr, kvalita i cena hlavních jídel jsou o třídu výš. Několik klíčových ingrediencí (kuřecí, jehněčí, zelenina, krevety a "maso") je nabízeno ve variacích zdlouhavých jako postmoderní román, jehož kapitoly tvoří tradiční jídla jako balti, kari, madras, jal frezi, rogan či dupiaza. Křehké kousky kuřecí kormy (205 Kč) byly doplněny velmi jemnou smetanovou omáčkou ochucenou kokosem a kardamonem, k čemuž se výborně hodila rýže (35 Kč).
Mezi nabízenými specialitami (které se vaří "při zvláštních příležitostech, jako jsou různé svátky nebo svatby"), mě zaujalo jehněčí tikka shahi (315 Kč). Kousky masa nebyly tak křehké jako u kuřecího, ale sladko-ostrá omáčka vonící po kešu oříšcích byla rozkošně oživená skořicí. Než donesli účet, nemohl jsem si pomoct a snažil jsem se vymazat tuhle omáčku do poslední kapky chlebem zvaným nan (45 Kč).
Jenže právě účet je tady kamenem úrazu. Za dva lidi tu utratíte 900 korun, ani nemrknete, a to ještě nepočítám případnou láhev lepšího vína nebo zákusek. Což by nebyl problém, kdyby to tu nevypadalo tak trochu lacině nebo kdyby tu byla odpovídající obsluha. Nová Himalaya se ale v obou těchto kritériích nebezpečně podobá své starší a levnější fastfoodové sestře.
Sošky a obrazy s indickou tematikou jsou prostě kýč, a to ještě přivírám oči. Světla v horním patře jsou příliš tlumená a žlutá a zábradlí podél balkonu i koberce působí levně. Ačkoli jde o nový podnik, vypadá to, jako by se vnitřního vybavení už léta nedotkla ruka dekoratérova.
Čekání na vodu
I když obsluha se chová přátelsky a je na ní vidět snaha, nedá se říct, že by byla s výběrem příliš nápomocna. Když jsem se ptal, jaká příloha se nejlépe hodí ke kari, servírka bezelstně přiznala, že neví. A když dopijete sklenici, připravte se na to, že si možná pořádně počkáte, než se vás někdo zeptá, jestli si třeba dáte ještě něco.
Shrnuto a podtrženo, když tu za večeři dáte skoro tisíc korun, je to cena, jaká se obvykle platí v podnicích s látkovými ubrousky. Tady za ni dostanete ubrousky papírové.
Nepříjemnému překvapení s účtem se ale můžete vyhnout. Každopádně si sem zajděte na oběd a pochutnejte si na vynikajících obědových menu. A když už se sem vydáte na večeři, neočekávejte příliš ani od prostředí, ani od obsluhy. Objednejte si co nejméně předkrmů a držte se hlavní nabídky v ceně okolo dvou set korun. A až dostanete účet, třeba vám v kapse zbyde ještě trochu na příště.
Jedním z úspěšných modelů je začít skromně a postupně se dostávat nahoru. Zdá se, že přesně tuto cestu si zvolila Himalaya, odnož dříve založeného fast-foodu téhož jména. Podnik v Mikovcově 7 tvořila malá, studená místnost s minimem atmosféry, kde se jeden čas střídaly servírky skoro týden co týden. Přesto byla (a stále je) původní Himalaya oblíbená. Jejich indická jídla, v této části města cosi zcela neobvyklého, jsou chutná a díky umístění podniku kousek od stanice metra I. P. Pavlova to je ideální místo, kam si člověk může zajít pro večeři do tašky a sníst si ji v pohodlí domova.
Reinkarnace k lepšímu?
Díky tomuto úspěchu si Himalaya mohla dovolit rozšířit svou působnost na Nové Město. Její vylepšenou verzi, která nabízí rozšířené menu a o něco příjemnější atmosféru a obsluhu, najdete kousek od Revoluční ulice v Soukenické. Až ale zkusíte oba podniky, možná si nakonec budete říkat, jestli by nebylo lepší vrátit se do Mikovcovy - hlavně na večeři.
V době oběda můžu ale novou Himalayu jen doporučit. Každý den tu nabízejí obědová menu za příjemné ceny, které nejsou o moc vyšší než ceny večeří do tašky v původním bufetu. Vynikající bylo především menu nazvané kuřecí thali (115 Kč). Jde o syté a ostré kuřecí kari s rýží s pár dokřupava vypečenými proužky pakora (o nichž budu mluvit ještě později), okurkovojogurtovou omáčkou rajta a kyseloostrým čatní.
Menu "Tandoori" (119 Kč) bylo menší, ale s pestřejšími chutěmi: obsahovalo kuřecí stehno obalené ve směsi jogurtu a ostré omáčky tandoori a opečené doměkka s chlebovou plackou roti opečenou na koření tandoori. Obojí se skvěle hodilo ke slanému lassi nebo lassi s mangovou příchutí (39-59 Kč), což je speciální řídký jogurtový nápoj, který příjemně ochladí ostrou chuť kari.
Kromě obědového menu je tu samozřejmě i rozsáhlý jídelní lístek s řadou klasických indických pochoutek. Co se týče předkrmů, většina pravidelných hostů už určitě zkusila papadam (25 Kč), tenoučkou křupavou sušenku velkou jako talíř a podávanou se sladkokyselým mangovým čatní, nebo zeleninové samosy (75 Kč) - dvě malé taštičky z těsta podobného listovému, plněné kousky brambor, zelených fazolek a mrkve, kořeněných koriandrem a podávaných se sladce nakyslým rajčatovým čatní.
Další ze zdejších předkrmů, kuřecí pakora (95 Kč), je velký talíř plný kuřecích kousků, které jsou zvenku lahodně křupavé a uvnitř měkké. Samozřejmě také s čatní. Je to dobré jídlo, i když jde o tak základní indické chutě, že trochu připomíná onen původní bufet. Velikost předkrmových porcí napovídá, že určitě neprohloupíte, když si jednu porci rozdělíte se spolustolovníkem.
Výběr, kvalita i cena hlavních jídel jsou o třídu výš. Několik klíčových ingrediencí (kuřecí, jehněčí, zelenina, krevety a "maso") je nabízeno ve variacích zdlouhavých jako postmoderní román, jehož kapitoly tvoří tradiční jídla jako balti, kari, madras, jal frezi, rogan či dupiaza. Křehké kousky kuřecí kormy (205 Kč) byly doplněny velmi jemnou smetanovou omáčkou ochucenou kokosem a kardamonem, k čemuž se výborně hodila rýže (35 Kč).
Mezi nabízenými specialitami (které se vaří "při zvláštních příležitostech, jako jsou různé svátky nebo svatby"), mě zaujalo jehněčí tikka shahi (315 Kč). Kousky masa nebyly tak křehké jako u kuřecího, ale sladko-ostrá omáčka vonící po kešu oříšcích byla rozkošně oživená skořicí. Než donesli účet, nemohl jsem si pomoct a snažil jsem se vymazat tuhle omáčku do poslední kapky chlebem zvaným nan (45 Kč).
Jenže právě účet je tady kamenem úrazu. Za dva lidi tu utratíte 900 korun, ani nemrknete, a to ještě nepočítám případnou láhev lepšího vína nebo zákusek. Což by nebyl problém, kdyby to tu nevypadalo tak trochu lacině nebo kdyby tu byla odpovídající obsluha. Nová Himalaya se ale v obou těchto kritériích nebezpečně podobá své starší a levnější fastfoodové sestře.
Sošky a obrazy s indickou tematikou jsou prostě kýč, a to ještě přivírám oči. Světla v horním patře jsou příliš tlumená a žlutá a zábradlí podél balkonu i koberce působí levně. Ačkoli jde o nový podnik, vypadá to, jako by se vnitřního vybavení už léta nedotkla ruka dekoratérova.
Čekání na vodu
I když obsluha se chová přátelsky a je na ní vidět snaha, nedá se říct, že by byla s výběrem příliš nápomocna. Když jsem se ptal, jaká příloha se nejlépe hodí ke kari, servírka bezelstně přiznala, že neví. A když dopijete sklenici, připravte se na to, že si možná pořádně počkáte, než se vás někdo zeptá, jestli si třeba dáte ještě něco.
Himalaya RestaurantSoukenická 2, Praha 1 www.himalayarestaurant.cz |
Shrnuto a podtrženo, když tu za večeři dáte skoro tisíc korun, je to cena, jaká se obvykle platí v podnicích s látkovými ubrousky. Tady za ni dostanete ubrousky papírové.
Nepříjemnému překvapení s účtem se ale můžete vyhnout. Každopádně si sem zajděte na oběd a pochutnejte si na vynikajících obědových menu. A když už se sem vydáte na večeři, neočekávejte příliš ani od prostředí, ani od obsluhy. Objednejte si co nejméně předkrmů a držte se hlavní nabídky v ceně okolo dvou set korun. A až dostanete účet, třeba vám v kapse zbyde ještě trochu na příště.
Laura hodnotí restauraci Himalayacelkový dojem - dvě lžičky Vysvětlivky: |
