Uvařit nebo upéct
Seznamování s cizokrajnou kuchyní je často překvapivé a někdy i bolestivé. Rozhodně je dobré dodržovat několik zlatých pravidel. Například nejíst v restauraci, která je prázdná, ale vybrat si spíš tu plnější.
"Cokoliv, co se vyrábí a prodává na ulici, je automaticky podezřelé. Sice je pravda, že když to nezabije místní, tak to nezabije ani vás, ale oni mají na rozdíl od vás vybudovanou vyšší rezistenci proti běžným bakteriím, které váš zažívací trakt nezná," radí cestovatel a novinář Pavel Dobrovský, který při svých cestách navštívil řadu zemí v Africe i Asii. "Na škodu není ani dodržování starého britského koloniálního pravidla ‚když to můžeš oloupat, uvařit nebo upéct, tak to můžeš jíst... jinak na to zapomeň‘. Zejména při nakupování na trhu, kdy není zcela jasné, odkud potraviny pocházejí, se dodržováním pravidla člověk vyhne nemilým nočním návštěvám záchodu."
Před cestou do zemí, jako je Keňa a Tanzánie, nebo i na dovolenou do severní Afriky je proto dobré se nechat přeočkovat proti žloutence. I v luxusních hotelech v Egyptě mají jiné hygienické standardy a do hotelových kuchyní host nevidí. Známou pravdou je vyvarovat se ledu. Jde o ideální prostředí pro bakterie a taková "cholera" přečká v mrazáku i půl roku.
Svá specifika v těchto končinách mají i základní potraviny jako třeba chleba. "Když jsem poprvé kousl do podlouhlého tenkého íránského chleba a moje zuby narazily na kámen, byl jsem nemile překvapen. Zanedlouho jsem viděl jeho přípravu – dělá se často na roštech ze žhavých kamínků, aby se lépe propekl. I když ho pak pekař vyklepe, občas kamínky zůstanou v těstě, a neopatrný cestovatel si tak zadělá na návštěvu místního zubaře," vzpomíná Dobrovský.
Nakrmím tě, jsi můj oblíbený host
Největší rozdíly se ovšem týkají společného jídla. "Kultura stolování v exotických zemích počítá například s tím, že lidé sedí v místnosti na zemi a rukama jedí ze společných nádob s jídlem," upozorňuje Dobrovský.
"Každá země má rozdílnou etiketu a třeba v Etiopii začíná jíst nejstarší u stolu a také se může stát, že vám dá jídlo přímo do pusy. Není to nic urážlivého – v etiopské etiketě jde o projev přízně. Kdo dopředu neví, že se něco takového může stát, může být vyděšen. V Etiopii například dodržují rituál pojídání placky indžary: člověk si odtrhuje rukou kusy kyselého těsta a balí do nich zeleninu a maso, která je položena na něm. Mělo by se dodržovat používání pouze pravé ruky, protože levá slouží k nečistým pracím," radí cestovatel. V Etiopii ovšem považují za necivilizované, když je někdo "nenažraný a hltá".
Dáte si ještě?
Rituály se také vážou k určitým nápojům a jídlům. Například v Etiopii jde o kávový rituál, který se může protáhnout na hodinu a více, a je velice neslušné odejít s tím, že vám jede autobus. "V Afghánistánu je zase dobré vědět, že když při společné večeři vyluxujete celý talíř, přijde další nálož jídla. A tak to může jít do nekonečna, dokud vám nedojde, že nášupy se zastaví až ve chvíli, kdy dojíte a něco na talíři necháte," zmiňuje Dobrovský další kulturní rozdíly.
Je dobré si také uvědomit, že v zemích, kde turisté nejsou běžným jevem, je výskyt Evropana v restauraci něčím neznámým. Jídlo sice běloch dostane, ale bude ho pojídat za bedlivého zírání místních strávníků, kteří si to nemohou nechat ujít."V muslimských zemích mají restaurace oddělenou část pro muže a pro rodiny. Druhá zaručuje více soukromí a klidu, a protože máte jako cestovatel trochu výsadní postavení, tak ji vyžadujte i v případě, že jste sám muž. Nachází se obvykle v patře nad hlavní jídelnou," tvrdí český cestovatel.
Vodku na ex!
Před každou cestou do zahraničí by se člověk měl informovat o tom, jak se chovat při společném jídle. Například v Japonsku může člověk v pohodě srkat nudle z polévky, ale nikdy by si neměl sám dolévat alkoholické nápoje – dává tím totiž najevo, že má s alkoholem nejspíš problémy. Správné je nejdříve dolít sousedovi a počkat, až on dolije jemu na oplátku.
S alkoholem to nemají jednoduché ani v Arménii: pokud někomu dolijete zbytek vína, musí koupit novou láhev. Za slušné se proto považuje poslední kapku vypít sám.
V Číně a mnoha asijských zemích není radno zapichovat svisle hůlky do rýže, tak se totiž jídlo nabízí mrtvým. Cestovní průvodce Lonely Planet zdůrazňuje, že v Rusku je třeba vždy držet vidličku správně v levé ruce a nůž v pravé, použití samotné vidličky není slušné. Ruce se tu také nemají skládat do klína, ale opřít zápěstími o stůl. A pokud vám někdo nalije vodku, musíte ji vypít na ex, omluveny jsou jen ženy. Prázdná láhev pak nepatří na stůl, ale vždy na zem.
V Portugalsku si pak za žádnou cenu nesmí host v restauraci říci o sůl nebo pepř, pokud ho nemá postavený na stole. Kuchaři jsou vysoce respektovanými osobami a dochucovat hotové jídlo se považuje za urážku. Ve Francii nepotěšíte spolustolovníky, když budete při jídle diskutovat o penězích, a absolutní faux pas způsobíte žádostí o "placení zvlášť".
