„Kniha vzešla z mého dřívějšího projektu, kdy jsem přesvědčil lidi z mého okolí, aby po týden nevynášeli odpadky, se kterými jsem je poté vyfotil. Je totiž nemožné neustále zavírat oči před tím, kolik toho spotřebujeme a vyhodíme, když jsme nucení si do těch odpadků lehnout. Až příliš se spoléháme na balené potraviny. A přitom jsme zapomněli na to, co skutečně stmeluje rodiny i kultury, což je dle mého vaření a jídlo samotné. Proto jsem se rozhodl zdokumentovat, co skutečně během týdne sníme a vypijeme a snad tím co nejvíce lidí donutím zamyslet se nad tímto tématem,“ řekl mediím k projektu fotograf.
Segal pracoval celkem se 60 dětmi, z nichž 52 zahrnul do své knihy. Začal jsem se svým synem a dětmi z okolí. Pak jsem se ale rozhodl, že projekt bude mít větší dopad, pokud v něm budou zahrnuty děti z celého světa. Cílem bylo představit různorodost jídel v každém ze států. V případě, že pak v dané zemi bylo například 25 % dětí obézních, snažil se fotograf tento podíl udržet i u focených dětí. Jazyková bariéra byla často velkou překážkou. V mnoha případech se umělec musel naprosto spolehnout na překladatele. Rovněž prosto, ve kterém by se tento projekt dal realizovat. Potřeba totiž bylo studio s vysokým stropem a zároveň přístupem do kuchyně.
Kawakanih Yawalapiti, 9 let, Amazonie, Brazílie
Kawakanih Yawalapiti je členkou domorodého kmenu, žijícího v Národním parku Xingu nacházejícím se v Amazonii. Park je obklopen dobytčími ranči a poli se sójou, kvůli kterým bylo například v posledních šesti měsících před focením pokáceno 100 milionů stromů. Když se Kawakanih narodila, její matka jí izolovala od lidí, kteří nemluvili jejich rodným jazykem Arawaki. Zbývá totiž pouze 7 lidí, kteří tímto jazykem dokážou mluvit. Kawakanih je prvním dítětem od 40. let 20. století, které se jazyk Arawaki učí a je tak na ní a jejich sourozencích, aby přispěli k zachování tohoto jazyka.
V současné době již Kawakanih učí i dialekt z otcovy strany a rovněž portugalštinu. Ráda čte historické knihy, zvláště ty o starém Egyptě. Většinu času tráví hraním si u řeky nebo pomáhá s prací rodičům, jako je sklízení manioků, zpracování tapioky a rybaření. Jednou za čas také dojíždí do školy ve městě Canarana, kde se učí práci s počítačem, i když v její vesnici nikdo žádný počítač nevlastní a není tam zavedena elektřina ani tekoucí voda. Kvůli focení ve studiu cestovala Kawakanih spolu se svou matkou celkem 31 hodin. Červená barva, kterou má na kůži, je tradičně vyráběna ze semen stromu urucum (orleáník barvířský), a má ji chránit před zlými duchy a energií. Amazonské kmeny používají strom urucum po staletí jako zdroj léčiv. Jídelníček Kawakanih je velmi jednoduchý a skládá se hlavně z ryb, taioky, ovoce a ořechů. „Chytit něco k obědu trvá 5 minut. Když máte hlad, prostě si zajdete k řece se sítí.“ říká holčička.
Anchal Sahani, 10 let, Chembur, Mumbai, Indie
Anchal Sahani žije se svými rodiči a dvěma sourozenci v malinkaté chatrči, nacházející se na staveništi na předměstí Mumbaje. Její otec vydělává méně než pět dolarů za den, což jen tak tak stačí k tomu, aby její matka uvařila curry z květáku, ibišku a čočky s plackami zvanými roti. Anchal by se ráda vrátila na farmu ve státě Bihár v Indii, kde se narodila a vyrůstala a chtěla by zde i chodit do školy jako ostatní děti a jednou se stala učitelkou. Nyní ale musí pomáhat své rodině v domácnosti a starat se o svého mladšího bratra. Když má chvíli volného času, ráda se hezky oblékne a jde na procházku mimo staveniště, kde si děti mohou volně hrát a běhat. Při svých procházkách pak sbírá barevné obaly od čokolád, které najde před obchodem s potravinami. Anchal si přeje, aby jí její maminka měla stejně ráda jako jejího malého bratra.
Davi Ribeiro De Jesus, 12 let, Brasília, Brazílie
Davi žije se svým otcem, jeho přítelkyní a třemi sourozenci v čistém jednopokojovém domě ve favele ve městě Santa Luzia. Jde přitom o slum na okraji největší skládky v latinské Americe. Prostor domu je zcela zaplněn, a to třemi postelemi, sedačkou, televizí, ledničkou, dvěma šatními skříněmi, sporákem a malým jídellním stolem, kde všichni společně jedí. Davi má ve skříni svou vlastní polici na oblečení, vlastní také sbírku autíček a mobilní telefon.
Nefunguje zde svoz odpadků a často dochází k výpadkům elektřiny. Když prší, bere s sebou voda i spousty odpadků z ulic, které pak často vyplaví domy místních. Každou sobotu večer as neděli ráno chodí celá rodina do místního kostela. Daviho otec se snaží sehnat práci jako kopáč a Daviho matka se stará o vaření. Davi jí prakticky cokoli, nejčastějším jídlem jsou pak fazole s rýží někdy s trochou vepřového. Sám si umí usmažit vajíčka, uvařit ovesnou kaši nebo těstoviny. Někdy dostává pamlsky jako je například sladký popcorn a nikdy nejde spát hladový.
Miluje létající draky a se svými kamarády pak pořádají dračí zápasy. Davi adoptoval už5 místních toulavých psů, kterým dal jména: Lassie, Beethoven, Tchutchuquinha, Belinha a Piloto. Chová rovněž jedno kuře a chtě lby vlastního koně. Chce se naučit vše o autech, motorkách, helikoptérách a zbraních. Jeho otec ho naučil řídit a tak teď touží mít vlastní Chevrolet. Až vyroste, chce pracovat u policie, protože je lepší být policistou než zlodějem.
Meissa Ndiaye, 11 let, Dakar, Senegal
Meissa sdílí jeden pokoj se svým otcem, matkou a bratrem. Žijí v srdci oblasti zvané „Parcelles Assainies“, v překladu něco jako dezinfikované pozemky. Jde o předměstí Dakaru, které vzniklo v 70. letech minulého století díky přílivu chudých lidí do města. Meissa ale žije jinak, blízko fotbalového stadionu a obřího tržiště, kde je možné koupit vše od čerstvých ryb po svatební šaty. Je muslimem a chodí do muslimské školy zaměřené na studium Koránu a víry.
Miluje kozí maso a sladké jako například ovesnou kaši. Přes týden však ze svého jídelníčku vynechává mléčné výrobky a jí velmi málo masa. Nejčastěji se zasytí francouzskou bagetu plněnou špagetami, hráškem a smaženými bramborami. Meissova matka pak běžně vaří, ačkoli jednou nebo dvakrát týdně si jídlo objednají. Meissa miluje fotbal a doufá, že bude jednou takovou hvězdou, jako je teď Messi nebo Ronaldo. Přeje si, aby se se svou matkou a otcem (opravářem ledniček) mohl přestěhovat do Francie, kde by si mohli vydělat peníze.
Hank Segal, 8 let, Altadena, Kalifornie
Žije se svou matkou, která pracuje jako učitelka zpěvu, a svým otcem, fotografem, a jejich psem Djangem. jejich dům se nachází na úpatí pohoří San Gabriel na jihovýchodě Los Angeles. Jeho rodina pěstuje rajčata, artyčoky, cukety, špenát, granátová jablka, hrášek, řeřichu, bylinky, chilli papričky, borůvky, kyoho hrozny, maliny, rebarboru a melouny. Hank je, co se chutí týče, opravdu odvážný a nebojí se ochutnávat nové věci. Obvykle se u nich v rodině u večeře probírá politika, anebo se společně dívají na televizi. Miluje vůni rozpuštěného másla a česneku. Hankovými hrdiny jsou Albert Einstein, Teddy Roosevelt a Abraham Lincoln. Až vyroste, chce být strojním inženýrem v NASA.
Beryl Oh Jynn, 8 let, Kuala Lumpur, Malajsie
Beryl žije se svými rodiči a dvěma bratry. Chodí pěšky do školy. její první vzpomínka na jídlo bude asi ovesná kaše a dort. Nejoblíbenějším jídlem pak budou špagety s omáčkou carbonara. Barel na svém balkóně pěstuje bok choy a špenát. Má zakázáno pít sladké nápoje a odmítá jíst zázvor. Chtěla by být roztleskávačkou.
Rosalie Durand, 10 let, Nice, Francie
Po rozchodu jejích rodičů, žije Rosalie ve střídavé péči, což jí umožňuje se dívat na Středozemní moře, i Francouzské Alpy z okna svého domu. Jí zdravě, hodně čerstvých ryb, a to hlavně díky svému otci, který je restauratérem. Otec ji také naučil dělat francouzské palačinky (crepes), saláty a čočku s klobásou, její nejoblíbenější jídlo. Nejí ratatouille, špenát a okurky. Podědila rovněž i něco z matčiny strany, která je módní návrhářkou, a Rosalie chce být designérkou interiérů. Dělá thajský box, horolezectví, gymnastiku a magii. Je fanynkou herečky Emmy Watson a když má volno, chodí ráda do kina. Nemá pocit, že by jí v životě cokoli chybělo. Chtěla by se ale podívat do Los Angeles na Hollywood Boulevard. kdyby měla hodně peněž koupila by si plachetnici nebo rovnou jachtu.
Yusuf Abdullah Al Muhairi, 9 let, Mirdif, Dubai, Spojené arabské emiráty
Yusufova matka se do Dubaje přistěhovala z Irska za prací pekařky a čokolatiérky. Po nějaké době se provdala za Emirátčana. I když jejich vztah nevydržel, před rozvodem se jim narodil syn. Yusuf miluje, když jeho matka vaří. Vajíčka a tousty si však už dokáže udělat sám. Rád čte, kreslí, jezdí na koni a vytváří vědecké projekty. Myslí si, že až vyroste, bude z něj pilot nebo policista. Kdyby měl peníze, koupil by si Ferrari. Jeho hrdiny jsou Batman a jeho matka, které přeje, aby se co nejdříve vdala a on by tak měl další sestra a bratry.
Greta Moeller, 7 let, Hamburg, Německo
Greta bydlí se svou matkou a mladší sestrou v německém Hamburgu. Nemalou část svého času však také tráví u prarodičů. Na cestě k jejím prarodičům je velký kaštan, pod kterým vždy na podzim hledají s její sestrou již spadlé plody. Jejím nejoblíbenějším jídlem jsou rybí prsty. jde jí skvěle luskat prsty. Před usínáním nejčastěji myslí na svou maminku, která je ve vedlejším pokoji a kouká se na televizi.
Isaiah Dedrick, 16 let, Long Beach, Kalifornie
Isaiah byl vychován matkou a babičkou, které mu neustále vařily doma. Jednou by chtěl mít svou vlastní zahradu. Jako nejoblíbenější jídlo má kuře na pomerančích se smaženou rýží. Miluje vůni jablek se skořicí. Jeho matka mu zakázala pít sladké pití a po tomto focení se rozhodl skončit mlsáním mezi hlavními jídly. Přeje si, aby nikdo na světě neměl hlad. Isaiah hraje na bicí a flétnu a studuje herectví. Jednou by chtěl být stejně vtipný jako Eddie Murphy.
Andrea Testa, 9 let, Catania, Itálie
Andrea žije se svými rodiči a šestiletou sestrou v rodinném domě s menší zahradou. Jeho otec pracuje jako důstojník v italské armádě a matka je ženou v domácnosti a stále něco vaří. Nejoblíbenějším jídlem Andrey jsou těstoviny carbonara se spoustou slaniny. Miluje vůni pomerančových květů a třešní. Kdyby měl hodně peněz, koupil by si dron a malého pejska, kterého by pojmenoval Ettore. Občas předvádí kouzla pro pobavení své rodiny a přátel. Jeho hrdinou je Robinson Crusoe a chtěl by se stát doktorem, protože vydělávají hodně peněz.