Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kavárna Neustadt: příjemná atmosféra i smradlavé záchodky

Jídlo

  6:00
Rušná kavárna Neustadt sídlí v pražské Novoměstské radnici. Líbit se bude zřejmě alternativně laděným povahám. Hosté tu nenaleznou žádné velké kulinářské umění, spíš příjemnou a lenivou atmosféru. Ta končí na chodbě k toaletám.

Káva a zákusek. foto: MAFRA - Milan Bureš

Pro příznivce alternativy, k nimž se to náhodou ještě nedoneslo, je to jistě potěšující zpráva: Café V lese vytáhlo z Vršovic jedno ze svých chapadel a přiblížilo se do centra Prahy v podobě nového podniku Café Neustadt. Jeho název jednak vyplývá ze samotného umístění kavárny na nádvoří Novoměstské radnice, jednak (alespoň v našich očích) upomíná na nadmíru sympatickou alternativní drážďanskou čtvrť Neustadt s jejími podobně laděnými podniky.

Lenivé a nečekané

Café Neustadt

Novoměstská radnice
Karlovo náměstí 1/23, 120 00 Praha 2

cafeneustadt@gmail.com

Otevřeno denně 8-24 hodin

  • Jídlo ***
  • Obsluha ***
  • Atmosféra ****

Dlužno říci, že Novoměstskou radnici na rozdíl od té Staroměstské lidé zrovna často nenavštěvují, přestože je jednou z osmnácti pražských národních kulturních památek. Její historie začíná brzy po založení Nového Města pražského Karlem IV. roku 1348.

Jak šly dějiny, byla svědkem mnoha událostí - nejznámější z nich je asi první pražská defenestrace v roce 1419. Jako správní budova sloužila radnice do roku 1784. Později tu bylo sídlo kriminálního soudu, kanceláře a žalář, ve velmi zdevastovaném stavu před rekonstrukcí pak dopravní inspektorát a Městská správa Veřejné bezpečnosti.

Dnes se zdá, že tyto neradostné časy jsou definitivně pryč a znamením toho je jistě i otevření nové kavárny, kterou najdete v dostavbě z 80.- 90. let minulého století.
O zútulnění až brutalisticky pojatého prostoru, kde vládne žula amasivní objemy (představte si stanici či vestibul pražského metra...), se postarala pestrá směsice retro trubkových a jiných křesel, židlí a sedátek, umakartových či jiných stolů, stolků a stolečků, nějaké to rostlinstvo, pár klavírů (ne nadarmo je zdejší majitel iniciátorem „pianového“ projektu v ulicích Prahy) a rozvěšené grafiky.

Těžký žulový interiér, připomínající stanice pražského metra, doplňuje pestrý nábytek a retro maličkosti.

Přes prvotní dojem studeného prostoru musíme konstatovat, že podnikem se rozlévá nečekané teplo a překvapivě příjemná, poněkud lenivá atmosféra, kterou podbarvuje a akcentuje jazzová hudba.

Žádné velké gastronomické zážitky nečekejte, velmi slušně si tu ale můžete pochutnat na polévce (v době návštěvy a dle Facebooku i jindy je to petrželový krém se zeleninovými lupínky a kapustnice s uzeným, obojí za 45 Kč), zeleninovém koláči - pravda dost skromných rozměrů (50 Kč), omeletě se špenátem, k níž náleží i salátek a chléb (60 Kč) a nejrůznějších pomazánkách (hrachová s tymiánem, z červené řepy za 45 Kč).

Chleba není buchta

Testujeme omeletu, pěkně žluťoučkou a nadýchanou, uvnitř se objevuje dobře ochucený listový špenát, i přiložený chléb se projevuje skvěle - obsahuje množství dýňových semínek, je vláčný, pěkně křupe a nechutná jako buchta - častý to nešvar chlebů nejen z domácí pekárny. Zdejší káva se vyznačuje příjemnou kvalitou (espresso za 38 Kč, cappuccino za 47 Kč), možná by jen stálo za úvahu víc nahřát šálky, cappuccino bylo v podstatě vlažné, ale mělo aspoň báječně hustou a chutnou pěnu. Jablečný páj (29 Kč) byl docela fajn, až na pár rušivých jablečných slupek a poněkud tuhé, chuťově nevýrazné těsto; brownie (39 Kč), pečené zřejmě v příliš široké formě, bylo zase dost suché a tvrdé.

Mnohem ostřejší kritiku si ovšem zasluhují zdejší „toalety“. To, co měl být původně originální nápad - umožnit mužským i ženským návštěvníkům projevit svou kreativitu a vypsat se černou fixou ze svých nejniternějších potřeb a pocitů - se zvrhlo v obyčejnou čuňárnu. Záchodky se nacházejí na konci chodby a jsou navíc permanentně dokořán otevřené, „díky“ čemuž se z nich line odpudivý puch. Ještě že je chodba dost dlouhá, i tak se ale z tohoto zážitku cestou zpátky ke stolu dost těžko vzpamatováváte.

Obsluha jako interiér

Navzdory veškeré neformálnosti se k úvaze nabízí myšlenka jakéhosi „alternativního snobismu“, kterým některé z těchto podniků občas trpí: stylová loajalita předpokládá, že například nebudete moc prohánět obsluhu - ta tu bývá k dokreslení atmosféry a nutno ji brát jen jako malebnou součást interiéru. Co na tom, že místo birrelu dostanete bez vysvětlení primátora, quiche přece stačí konzumovat při pokojové teplotě (strčit ho bez ptaní na chvíli do mikrovlnky už by byl zřejmě nadstandard) a podobně.

Ale abychom Neustadtu nekřivdily víc, než je nutno: záměr vytvořit neotřelé prostředí k nejrůznějšímu setkávání se rozhodně podařil. Zejména večer tu lze natrefit na rozmanitý mix (především mladých) lidí, psů a obsluhujících, posedává tu občas i sám majitel. V pozdních večerních hodinách atmosféra houstne a podle některých návštěvníků je to tady jen pro odvážné. Kromě posedávání, povídání a sledování monitorů nejrůznějších velikostí se v Neustadtu lze zúčastnit spousty akcí a v tom tkví nepochybně hlavní kouzlo a význam všech „lesních“ poboček. A na jídle a pití asi majiteli i zdejším hostům sejde až v poslední řadě...

Autor: