Nepochybně by bylo nejjednodušší napsat, že za všechno můžou učňáky, nebo že dnes ty mladý nic nezajímá. Možná na tom něco pravdy bude, ale nemyslím si, že to bylo za mé éry jinak.
Pojďme se zamyslet, kde je ta zásadní chyba. Říka se že není zlých žáků pouze zlých učitelů. I když úroveň školství a vzdělávání je mizerná, a chtělo by to reformu, jediné, co po učňácích chceme, je, aby studenty za ty tři roky učitelé naučili alespoň základní dovednosti, jako například používat nůž.
Petr KuncPetr Kunc nasbíral většinu svých zkušenosti prací ve Spojeném Království, po boku michelinských šéfkuchařů jako Albert Roux, Tom Aikens, Giorgio Locatelli. Za zmínku nepochybně stojí i stáže u mistrů oboru jako je Sergio Herman, Pierre Gagnaire, Gordon Ramsay, Heston Blumenthal, Raymond Blanc, Michel Roux Jr., Agnar Sverrisson, Nuno Mendez, Richard Corrigan. Působil také jako soukromý kuchař pro londýnskou VIP cateringovou společnost Rhubarb kde vařil pro VIP klienty na akcích jako Wimbledon, Royal Ascot, Olympijské Hry 2012, připravoval soukromé večeře pro Buckinghamský palác, Kensingtonský palác či pro dortmundský fotbalový tým team a pro osobnosti jako Sir Elton John, návrháři Valentino, Louis Vuitton, Donna Karan, a mnoho dalších. Po sedmi letech strávených v Anglii našel cestu zpět domů. Nejprve převzal kuchyni v pražské restauraci V Zátiší a rok později přijal nabídku pražské restaurace SOHO. Od května 2016 se plně soustředí na svoje angažmá v restauraci Salabka. |
Zájem o kuchařinu si na učňáku vybuduje asi málokdo, a proto se nemůžeme divit, že po skončení školy u řemesla nezůstanou. Tohle ale určitě nezměníme, a proto nemá cenu se s tím zabývat. Soustřeďme se na to, co změnit můžeme.
Soustřeďme se na to malé procento, které projde sítem školského systému a uvědomí si, že za tím vším se skrývá něco víc. Ale jak probudit v mladých a neklidných vášeň pro kuchařské řemeslo? Sám na to stále hledám odpověď. Zatím čerpám pouze z vlastního příběhu a zkušeností. Pamatuji si, když jsem přijel poprvé do Anglie a začal pracovat s lidmi, kteří najednou byli o třídu možná dvě lepší než já. Vzbudilo to ve mě nutkání učit se nové věci a zlepšovat se. Byla to nesmírná výzva a hnací motor, který mě nakonec zavedl až do Londýna, kde jsem pracoval po boku těch největších jmen současné gastronomie.
Zajímavé bylo, že se na vás nikdo nepovyšoval, právě naopak, pomáhali mi a učili mně, tedy byli to mí učitelé. Všichni totiž věděli, že jste součástí týmu a že všichni musí být dobří, aby vše fungovalo tak jak by mělo. Chtěl jsem se vyrovnat svým kolegům, abych byl platným hráčem týmu a také uspokojil své ego, že to dokážu.
Ve všech těch kuchyních jsem stále narážel na lidi z celého světa, který měli podobný příběh jako já. Chtěli vařit s krásnými surovinami a pracovat po boku těch nejlepších. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo řešil peníze, nebo kolik hodin odpracoval. Chtěli jsme jednoduše být u toho!
Kuchařina je zajímavá
Co s toho vyplívá, a na co jsem prozatím přišel? Musíme pro nastávající generaci kuchařů udělat naše povolání zajímavé a učit je novým technikám a pomáhat jim se zdokonalovat, tedy musíme převzít roli mentora a učitele, a přenášet na ně naše nadšení pro kuchařskou práci. Jinak jiskra v mladých lidech nikdy nezažehne. Pro začátek postačí, když budeme dělat věci tak jak se mají, poctivě. Uděláme takovou malou reformu kuchařského řemesla. Žádné zkratky a zlepšováky, žádné pytlíkové polévky a bujony do omáček.
Bez dobrých surovin, dobré jídlo nelze připravit, a to platí na všech úrovních restauračního businessu. Umět vařit je zručnost kterou se musíte naučit. Nikdo se kuchařem nenarodí, za vším jsou léta praxe a dřiny. Ale výsledek stojí zato. A není nad to, dobře se najíst a není nad to vidět spokojené hosty, kteří se rádi vracejí, protože to, co děláte, děláte dobře. Pomozme motivovat a vychovat novou generaci kuchařů ke kterým se i my budeme rádi vracet na poctivé a dobré jídlo.
