Las Adelitas je možná nejautentičtější mexickou restaurací v Praze. Opravdovost je asi slovo, které ji vystihuje nejlépe. Na nic si tu nehrají, nic nepřikrášlují. Buď se vám to líbí, nebo ne. Není to typ podniku, kde vám spraví náladu, když přijdete otrávení po náročném dni. To budete odcházet spíš ještě naštvanější. Ale je to ideální místo na oslavu s kamarády nebo na pár drinků s jednoduchým mexickým jídlem, když se máte fajn, netlačí vás čas ani černé myšlenky.
Rezervace je nutnost
Vlastně nevím, jak to v Las Adelitas dělají, ale je tu vždycky plno. Udělejte si proto rezervaci raději několik dní předem. Při první návštěvě je dobré zmapovat si terén a pak už jen rezervovat místo dle svých preferencí.
Na večírek s přáteli se hodí zadní místnost, kde se dá srazit pár stolů. Je tam také menší temný salonek tak pro šest až osm lidí, vhodný pro ležérní rodinnou oslavu nebo mafiánskou schůzku. Hlavní místnost nabízí trošku vratké, ale společensky příjemné posezení na baru a pár klasických stolů pro 2-4 osoby. Přijdete-li bez rezervace a bude-li vůbec místo, pravděpodobně vás posadí do průvanu ke vchodovým dveřím. V létě se koktejly dají popíjet i venku na příjemné zahrádce.
Vchod do mexické restaurace Las Adelitas (vpravo) a mangová margarita s chilli.
Interiér je velmi strohý, zdi trošku obouchané, stoly rozkývané, to vše doplněné květinovými mexickými motivy. I tak má svoje kouzlo. Pro mě kouzlo baru, ve kterém to opravdu žije a kde se dá navíc i skvěle najíst.
Myšlenkami v Mexiku
Slabým článkem podniku je obsluha, která se plíživě zhoršuje a momentálně je na samé hranici snesitelnosti. Čekat na první nápoj 40 minut považuju za skandální, tím spíš, přinesou-li nejdříve koktejly a pak teprve pivo (a před pivem i předkrmy). Nemá smysl se proti tomu nějak zvlášť bouřit. Obsluhující rodilí Mexičané si z toho stejně hlavu dělat nebudou, pokud se vůbec dorozumíte natolik, aby bylo zřejmé, co vám vlastně vadí. Za španělštinu tu získáte plusové body, s angličtinou slušně vystačíte a češtinu doporučuji jen pro názvy jídel a žádost o účet.
Pokud to ale dokážete hodit za hlavu, k čemuž vám dobře pomůže třeba svěže nakyslá margarita clásica (89 Kč) nebo naopak sladká mangová margarita (99 Kč) v podobě ledové tříště, užijete si příjemný večer. Máte-li to rádi ostřejší, nebojte se koktejlů s troškou chilli (nečekejte pak ovšem, že po nich rozeznáte jemné chutě některých jídel). A jstesami ostřejší, dejte si micheladu (45 Kč za 0,5 l) - směs piva a kořeněného rajčatového džusu s chilli-solnou krustou na okraji skleničky.
Nelze sáhnout vedle
Ať už si z jídelního lístku vyberete cokoliv, nebudete zklamaní. Popis jídel odpovídá jejich provedení, jsou nekomplikovaná, poctivá a čerstvá. Dokonce i kukuřičné placky si tu dělají sami. Vyzkoušejte, jak dobré mohou být totopos tortillové chipsy s jemným, skvěle dochuceným guacamole (79 Kč). Opravdu se nepodobají tomu, co vám přinesou v každém druhém baru. Na začátek doporučuji i sopa azteca (49 Kč) - silný kuřecí vývar se štědrou porcí masa, sýra, kopečku guacamole a tortilla chipsů, které jsou křupavé a nerozmočené zůstanou až do vyškrábání talíře.
Interiér je možná trochu ošuntělý a obsluha opravdu hodně pomalá, ale trpělivost se vyplatí.
Výběr hlavního jídla není až tak těžký, nabídka není zbytečně dlouhá, jednotlivé chutě se opakují v několika provedeních. Můžete zvolit burrito v tortille z bílé mouky, enchiladas v kukuřičné tortille nebo třeba smažené křupavé kukuřičné quesadillas. Z náplní stojí za to, zmínit vegetariánské "něco de papa". Na malý hlad se hodí tacos dorados de papa (99 Kč), na pořádnou večeři zas flautas de papa (179 Kč). Vždy půjde o pěkně vykřupané placky z kukuřičné mouky, naplněné směsí z pečených brambor, doplněné o zakysanou smetanu s trochou sýra a k tomu klasicky kopeček rýže a pasta z černých fazolí - frijoles refritos.
Fazolová pasta je tu na můj vkus málo výrazná, ale dobře tlumí pálivost, pokud sáhnete po něčem pikantnějším. Třeba po burritos al pastor (145 Kč) - třech pšeničných plackách s dobře kořeněným marinovaným vepřovým masem.
Tři chutě Mexika na jednom talíři nabízí enchiladas mixtas (179 Kč). Nahřáté čerstvé kukuřičné tortilly ukrývají najemno natrhané kuřecí maso a jsou přelité třemi typickými omáčkami: pálivou červenou salsou roja, o něco jemnější, a přesto pikantní salsou verde a hutnou mole omáčkou, ve které nechybí čokoláda a chilli. Na první pohled divoké chutě se dobře doplňují a pikantností podrážděné chuťové pohárky můžete opět uklidnit fazolemi, rýží, trochou zakysané smetany a sýra.
Na snídani už ne
Po všem tom dobrém jídle a koktejlech mi přijde líto, že restaurace není trochu dotaženější. Ošuntělý interiér nemusí sednout každému, servis vázne někdy přes únosnou míru a třeba webové stránky mají několik verzí s různou otvírací dobou, takže se můžete nechat nachytat jako já a vyrazit na doporučení na víkendovou mexickou snídani. Pak budete odcházet zklamaní, protože už opravdu nemají otevřeno od 9.00, ale až od 14.00, což dokáže udělat pořádnou čáru přes nedělní snídaňový rozpočet. Přesto, budete-li mít chuť vyrazit si trošku za hranice všedních dnů a zvýšenou míru tolerance k laxnosti obsluhy, zajděte do Las Adelitas. Koneckonců, maňana (španělsky zítra) je taky den.
