Dobré restaurace dělím do tří kategorií: první je srdcovka, tedy podnik, kde hosta znají jménem a kde mu na steak z lososa nedají kopr, protože vědí, že ho nemá rád – a on se tu rád ukáže aspoň jednou týdně. Druhý typ podniků jsou drahé, luxusní restaurace: tam je jistota, že se dobře najíte, ale taky provětráte peněženku. Do třetí kategorie by se dal zařadit plzeňský podnik U Mansfelda: v cizím městě, které moc dobře neznáte, dáte na doporučení známých, kteří většinou vyberou podnik klasického střihu, kde se bez výhrad a většího přemýšlení dobře najíte.
Restaurace U Mansfelda patří do řetězce skoro už dvou desítek pivnic, které provozuje Plzeňský Prazdroj. Slibují tu skvělé pivo a poctivou českou kuchyni a oboje dokážou i splnit. Navíc kdo je zvyklý na pražskou drahotu, ocení tady i poměr cena/výkon, který je více než slušný.
Test "Italem"
Restaurace U Mansfelda je zařízená stejně jako zbytek podniků od Prazdroje: dřevěné židle a velké stoly, stěny otapetované stránkami ze starých časopisů. Velkou výhodou je krásná velká a slunečná terasa otevřená do zeleně. Je vidět, že sem místní chodí rádi, během nedělního odpoledne tu měli ze tří čtvrtin plno.
V jídelním lístku je kromě české kuchyně i kuchyně mezinárodní, takže se tu na jedné stránce potkává mozzarella s parmskou šunkou a třenou nivou. Nedovedu si představit jediného pivaře, který si tu k plzničce z tanku objedná carpaccio posypané parmazánem, byť marinované v mladých bylinkách. Nemilosrdně bych jídelníček proškrtala: nestačila by mezi předkrmy skvěle vymyšlená jídla jako pivovarská mísa, pěkně s tlačenkou, čabajkou a utopenci, pečené dršťky na tmavém pivu nebo zvěřinová paštika s brusinkovým křenem? Stejný nešvar je i u polévek: pokud by chtěl sympaticky vyhlížející kuchař (bohužel tu neuvádějí jeho jméno) raději vařit v italské restauraci, byla by ho škoda, ale tu tomatovou polévku servírovanou jedním dechem spolu s vývarem s játrovými knedlíčky by si mohl ušetřit.
O to větší legrace byla, že jsem sem na českou kuchyni pozvala kamaráda kuchaře z italské restaurace (nic italského si tu ovšem objednat nesměl). S domácí klasikou nemá příliš mnoho zkušeností, takže ho zdejší bramborové knedlíky plněné uzeným masem odrovnaly na celé odpoledne – krásy Plzně si moc nevychutnal a strávil zbytek dne v blízkém parku. Čtyři knedlíky byly standardní, z trochu mazlavého těsta, doplněné řidším sladkým bílým zelím. Za skvělou cenu 89 korun to ale pořád byl slušný oběd. Ideálně pro někoho, kdo se v práci trochu zapotí. Z polévek jsme ochutnali hovězí vývar s játrovými knedlíčky (35 Kč) a jednu zdejší "multi-kulti" položku, francouzskou cibulačku (40 Kč).
Vývar byl skvělý, žádný "kostkový příbuzný" mu nevypomáhal, ani ho tu netrápili polévkovým kořením. Knedlíčky měly krásně jemnou chuť i strukturu. Francouzská polévka dopadla o něco hůře, sice jí tu dopřejí navrch zapečené krutonky se sýrem, ale proč zrovna s plísňovým hermelínového typu? Chuť měla ale výraznou, se silným důrazem na bílé víno a tymián – škoda jen že sušený.
Protože jsme tentokrát vzali i děti, mohli jsme ochutnat také dětské menu. Mají na něm čtyři jídla, která by mohla malým chutnat. Žádná zdravá strava to tedy až na rizoto není: těstoviny s kečupem, svíčková se třemi a kuřecí řízek. Vše v cenách mezi 60 až 80 korunami. V případě kuřecího řízku s hranolky i rizota šlo o porce, které by zasytily i dospělého. Nejlepším chodem pro děti bylo rizoto: nešlo o klasické krémové jemné, ale sypké z dlouhozrnné rýže, zato se spoustou zeleniny a servírované ve vtipném velkém kopečku, takže se děti na čas zabaví, než ho stačí rozhrabat po talíři.
Obalené sloní ucho
Z hlavních jídel pro dospělé jsme pak kromě bramborových knedlíků vsadili na rybu a na řízek. Pstruh v mandlové krustě (175 Kč) neměl moc krusty, spíš zásyp z mandlí, a na talíři skončil tak nějak halabala, maso ale bylo jemné, čerstvé. Zato řízek z panenky "přes celý talíř" (155 Kč) tady umí hned po mamince ten nejlepší, co jsem kdy jedla. Křupavá strouhanka na jemném, libovém a šťavnatém mase o velikosti, které jsme jako malí přezdívali "sloní ucho". K němu jsme vybrali šťouchané nové brambory, které tvarují do vyššího válečku a kombinují s cibulku, smetanou a slaninou. Jen je zapomněli osolit.
Jedno mají společné všechna jídla: ať už jde o guláš nebo rybu, obří porce servírují na ohromných talířích ve tvaru loděk. Možná proto tu mají tak velké stoly... anebo naopak. Protože mi ještě nikdo nevysvětlil, proč v pivnici servírovat grilovaný ananas, objednali jsme si navrch jablkový závin (45 Kč). Zase v maxiporci. Jemné domácí těsto by se sice mohlo obejít bez sprchy z umělé čokoládové polevy, jinak ale chutná skvěle, s kopečkem šlehačky a vanilkové zmrzliny.
Plzeňáci o restauraci U Mansfelda říkají, že je to tak trochu podnik pro turisty, ale sami sem také rádi zajdou a posedí na terase. Pokud se někdy na západ Čech vydáte, vylezte na kostelní věž a za odměnu si pak dopřejte sloní ucho. Slabším povahám dopřejte raději salát, ne těžké knedlíky. Až tu jednou "vykostí" jídelní lístek a nechají jen ty opravdu chytře vymyšlené a soudné položky, nebude téměř co vytýkat.
