Salátové okurky jsou sice běžně k dostání v obchodech po celý rok, ale jen nyní, tedy v jejich sezoně, si můžeme pochutnat na čerstvých plodech právě utržených na zahrádce nebo i na balkoně. Také prakticky pouze v těchto letních měsících můžeme sklízet či za rozumnou cenu nakoupit okurky nakládačky a vytvořit si na celý zbytek roku zásobu této pikantní a oblíbené, takřka univerzální přílohy.
Křupavost pojistí křen
Nakládání okurek má v českých zemích dlouhou tradici a zjistit, kdo a kdy s tímto způsobem konzervování začal, není prakticky možné. Ačkoliv okurky nakládané ve sladkokyselém nálevu nejsou ryze českým vynálezem, patřily alespoň ještě v nedávné minulosti k našim stabilním exportním artiklům. Pojmem známým i daleko za hranicemi se staly především znojemské nakládané okurky, prodávané a vyvážené pod značkou Znojmia. Trochu smutnou realitou je, že v současnosti tuto českou, nebo spíše moravskou značku a ochrannou známku vlastní norská společnost a „znojemské“ okurky se pod tímto názvem produkují v Bzenci, nikoliv ve Znojmě.
Přestože znojemské okurky v ochrannou známkou chráněné podobě mají svou přesně danou recepturu, návodů na nakládání okurek existují desítky. „Základem je vždy ocet, voda a sladidlo. Pokud jde o další přísady, které dají výslednému produktu vždy specifickou chuť, fantazii se meze téměř nekladou,“ říká kuchař Vladimír Knobloch.
Nakládané či s lososem. Přinášíme recepty s okurkami |
„Osvědčenou a nejčastěji používanou přísadou je rozhodně kopr, dále potom hořčičné semínko a další koření, zejména pepř a bobkový list. Rozhodně by podle mého názoru neměla chybět cibule a mrkev,“ dodává. Do nálevu je možné také přidat skoro jakoukoliv další zeleninu. Knobloch doporučuje na kolečka nakrájený křen – ten se překvapivě příliš neprojeví ve vlastní chuti nálevu, ale přispěje k tomu, že okurky i po zavaření zůstanou dlouho křupavé. K zachování křupavosti nakládaných okurek pomůže nahrazení cukru umělým sladidlem, například sacharinem.
Salátovky nejen do salátu
Nakládané sladkokyselé okurky můžeme konzumovat samotné nebo jako přílohu zejména k pečeným masům a jiným tučnějším pokrmům. Využití ovšem najdou také v teplé kuchyni, nejznámějším příkladem je zřejmě znojemská hovězí pečeně.
Nejbližším příbuzným okurky polní, tedy již zmíněné nakládačky, je okurka salátová. Její variantou je potom takzvaná hadovka. Salátovky a hadovky jsou téměř nenahraditelnou součástí studené kuchyně, a jak název napovídá, najdou uplatnění zejména ve všech možných provedeních zeleninových salátů. Spolu s paprikou a balkánským sýrem tvoří například základ oblíbeného šopského salátu.
„Pod tímto názvem se v českých restauracích podává často leccos. Ve správném ‚šopáku‘ by však měly být rozhodně papriky grilované nebo opečené. A hodně. Slupka by měla zhnědnout a jít dobře sloupnout, z papriky musí být cítit chuť po pečení. Docílit se toho dá i nad hořákem plynového sporáku,“ radí Knobloch. Obecná rada pro použití okurek v salátu je, že by měl být podáván co nejdříve po připravení. Nakrájené okurky totiž rychle pouštějí vodu, která nepříjemným způsobem změní celou konzistenci salátu. Nakrájené okurky také poměrně rychle ovadají. Výjimkou je snad pouze klasický český okurkový salát, tedy na jemné plátky nakrájené nebo na nudličky nastrouhané okurky v zálivce z vody, cukru a octa.
Pro krásu i zdraví
Salátové okurky jsou nejen díky vysokému obsahu vody (až 96 %) velmi osvěžující potravina v horkých letních dnech. Z tohoto důvodu se okurky také hojně používají v kuchyních jižnějších evropských regionů do studených omáček a polévek. Příkladem jsou třeba bulharský tarator nebo řecké tzatziki. Ale stejně jako nakládačky, i salátové okurky mají své místo také v teplé kuchyni. Můžeme je například zapékat s mletým masem nebo s dalšími druhy zeleniny.
Pěstování okurek je zaznamenáno již tři tisíce let před naším leto počtem v Mezopotámii, dnes se sklízejí takřka po celém světě. Jejich konzumaci lze z hlediska zdravé výživy jednoznačně doporučit. Okurky obsahují komplex vitamínů B, vitamín C, ale i síru, mangan, fosfor, vápník a bor, který je důležitý pro vývoj kostí a kloubní chrupavky. Kladem je také vysoký obsah draslíku, díky němuž okurky dokážou přirozeným způsobem odvodňovat organismus.
Jsou proto velmi vhodnou zeleninou pro nemocné trpící dnou nebo revmatismem. Nevhodné jsou snad jen pro lidi s některými nemocemi ledvin a žaludku. Okurka má také podobné „kosmetické“ účinky jako aloe vera. Používá se proto jako součást pleťových masek, kdy pomáhá pleť regenerovat, hydratovat a vyživovat. Vylisovaná okurková šťáva podporuje léčbu ekzémů, lupénky, kopřivky nebo akné.
