Takováto doktrína může vysvětlovat, proč bylo v loňském roce v Paříži a jejím okolí uzavřeno 2000 lokálů. Mnohé kavárny přežívají díky lehké coca-cole, jejíž konzumace představuje 60 procent podávaných nápojů. Jiné se snaží modernizovat prostory plazmovými obrazovkami a sametovými křesly.
A utápějí se v rutinní stejnorodosti.
Kavárny ztrácejí své sociologické postavení
Obtížné řešení situace se potýká se značným problémem. Nejen a především s tlakem nadnárodních sítí, jako je například Starbucks. Kavárna totiž ztrácí také sociologické postavení, které dříve zaujímala.
"V minulosti lidé neměli dostatečně velké byty, takže kavárna se stávala jakýmsi domácím salónem," vysvětluje Monique Elebová ve své eseji Paříž, společnost kaváren.
"V současnosti věrnost zákazníka kavárně pochází jedině z jeho souznění s majitelem nebo ze sympatií k číšníkům." I takhle lze vysvětlit rozměr krize vždycky, když ani majitel, ani číšníci na březích Seiny nejsou k hostovi milí. A zákazníka může zneklidnit i rychlost, s jakou mu přinesou účet. Fakticky mu dají najevo, aby vypadl, ale nemůžou pak očekávat, že někdo si k tomu malému uprázdněnému stolku najde cestu, uzavírá list.
