Vánoční piva už nikoho příliš nepřekvapí, pivařská obec je ně zvyklá dlouhá léta. Přibyla piva velikonoční, na labužníky se chystá pivo dožínkové a svatováclavské.
Nyní ale přijde na řadu rarita, kterou na 24. června milovníkům neobvyklého piva přichystal Pivovar Velké Březno na Ústecku - červené Svatojánské pivo.
V Česku je to novinka, ale existuje země, kde je svatojánské pivo součástí staleté, nikdy nepřerušené tradice. Je to Lotyšsko, na jehož území staří Baltové vařili pivo dlouhá staletí předtím, než si naši slovanští předkové opojný obilný nápoj přinesli do dnešního Česka z východních stepí.
Lotyši na svatého Jana vaří pivo a nechodí spát
Oslavy letního slunovratu prožívají Lotyši asi nejbouřlivěji v celé Evropě. Jan je v lotyštině Jánis, svátkům se říká Jáni. Lidé se veselí tři dny a na svatého Jana nejdou vůbec spát, noc tráví u ohně a zpívají. Tehdy nastávají hvězdné okamžiky Jánu alus, jánského piva, které se po staletí vařilo a leckde dodnes vaří v domácnostech a zemědělských usedlostech. A na rozdíl od velkobřezenského Svatojánského vůbec nemusí být červené.
Uvaření piva na svátky slunovratu bylo nejen rituálem, ale také zkouškou hospodáře: "Zdalipak ti vydržel ječmen z loňska až na jánské pivo?" Mnozí vzpomínají, že první pivo ve svém životě okusili právě o jánských svátcích. Třídenní oslavy mají stejnou váhu jako jinde den nezávislosti nebo narozeniny královny. Sudy jsou bezedné, nevyčerpatelná je i pokladnice lidových písní, jichž mají podle folkloristů Lotyši přes milion. Autor textu jedné z nich se dokonce holedbá tím, že pivo je jeho starší bratr.
Sládek Andrejs Mizis z pivovaru Láčplésis ve městě Lielvárde vyprávěl před deseti lety britskému publicistovi a znalci piva Michaelu Jacksonovi, jak ve vesnicích sladovali ječmen a vařili pivo, a to nejen na jánské svátky.
Zrní se v pytlích ponořilo do řeky nebo potoka, kde vyklíčilo. Pak je rozprostřeli a sušili na slunci. Uvařili z něho kaši, v žáru pece ji nechali zhoustnout až vzniklo tuhé a jakoby karamelizované těsto. To se položilo na dno dřevěné kádě vystlané slámou a chmelem, zalilo se vařící vodou a přidaly se k němu pekařské kvasnice. Po určité době kvašení přelili hospodáři mladé pivo skrz slámový filtr na dně kvasné kádě do soudků, které pak ponořili do chladné vody. V nich pivo dokvasilo a dozrálo.
Doba pokročila, v domácích podmínkách se už tolik nevaří, a tak se tradice svatojánského nápoje chopili profesionální mistři. Velké i malé pivovary připravují každoročně pro dny bujarých oslav mimořádné várky piva, jež tak skvěle chutná k jánskému sýru. Avšak v pivovárku Abula ve vesnici Brenguli vaří Máris Freivalds po celý rok chmelovinu tak tradičním způsobem, že svému jánskému pivu ani nemůže říkat speciál. Rozesmátý sládek vozí soudky osobitého malvazu nejen po okolí, ale i do hlavního města Rigy, ať jsou jánské svátky nebo všední den.
