Na průzkum nabízených chuťových zážitků jsem se vypravil autobusem, abych mohl zodpovědně posoudit, jak souzní bohaté pivní portfolio s nabízenými pokrmy. Cesta z Dejvic trvala zhruba 40 minut.
Historie domu s krásným renesančním portálem sahá do 13. století a pivo tu začal vařit roku 1536 Ondřej Antoš. V letech 1794–1798 tu dokonce působil český sládek a průkopník českého odborného pivovarnictví František Ondřej Poupě. Pivo se tu pak vyrábělo až do roku 1884. Dnešní majitel domu se rozhodl na slavnou staletou tradici vaření slánského piva navázat.
Interiér hospody od architekta Vladimíra Římala vkusně kombinuje industriální prvky, kterým dominuje měděná varna přímo ve výčepu, s poctivým dřevěným nábytkem. Nad výčepem je ve stejném stylu zařízená galerie, v suterénu pak pivnice, která je jediným kuřáckým prostorem pivovaru.
Pivo tu čepují přímo z ležáckých sklepů
Živé pivo jako za starých časů
Hlavní chloubou je tu samozřejmě pivo, vyráběné z českého chmele z nedaleké žatecké oblasti a sladu z moravské Hané, který se připravuje tzv. sladováním na humnech. Pivo se tu čepuje přímo z ležáckých sklepů, nefiltrované a nepasterované, takže si uchovává jedinečné vlastnosti "živého" piva. Takového, jaké pili naši předkové. V nabídce je podle sezony šest až sedm druhů piv. Vína tvoří povinný doplněk, dostanete tu valtická a italská.
Koncept šéfkuchaře Petra Jančeho zdařile spojuje domácí tradice s mezinárodními vlivy. Jídelní lístek není zbytečně nafouklý, ale nabízí vše podstatné v šesti kapitolách po třech čtyřech položkách: K pivu – Tradiční pivovarská kuchyně – Speciality pivovarských kuchařů – Pokrmy z křivoklátské zvěřiny – Steaky – Saláty a bezmasá jídla. Moučníky jsou v nabídce jen dva: horký čokoládový fondán podlitý pomerančovou pivní omáčkou a podomácku pečený jablečný koláč. Ve všední dny tu nabízejí menu: polévka + jeden druh jídla (75–80 korun).
K pivu si můžete dát něco malého, třeba bůčkovou pomazánku.
Dvě podniknuté průzkumné mise se tvářily jako oběd a večeře s drahou polovičkou. Polední byla zahájena polévkou: staročeskou hrachovkou se špalky klobásy (45 Kč). Je namístě varovat před její sytostí – další chod do sebe dostáváte jen ztuha, je třeba ale pochválit opečené chlebové krutony, byly měkké, takže nehrozilo standardní vylámání zubů.
Večerní návštěvu odstartoval zprudka opečený steak z podžebří amerického býka původem z Texasu v polopropečené variantě, který byl správně křehký, doplněný zelenými fazolkami jemné chuti, podpořené kontrapunktem sušených rajčat. (Flank steak na pepři za 260 korun.) Na doporučení obsluhy se pilo hořké pivo Pale Ale (13°, 0,4 l za 33 korun), které jako jediné z místních piv obsahuje aromatický americký chmel.
Hutná, až babičkovská staročeská kaše z brambor a hrachu s jehněčím podle francouzského receptu (bez dominance česneku) za 185 korun mi dala zapomenout, jakými problémy je dnes Evropa zmítána, a těžil jsem jen z přínosných stránek integrace. K tomu polotmavé pivo (13°, 0,5 l, 29 Kč) a hned jsem tento mok pasoval na svého favorita. Za zmínku stojí i Slánská pšenka (13°, 0,4 l, 33 Kč) – výborné pivo s vrchním kvašením ochucené skrojkem citronu.
Za ochutnání ale stojí i hlavní jídla, například staročeská kaše z brambor a hrachu s jehněčím podle francouzského receptu.
Ze zvěřiny se nedala obejít špikovaná srnčí kýta se "svíčkovou" omáčkou a žemlovými karlovarskými knedlíky vařenými v plátýnku (135 Kč). U ní bych pouze dal přednost klasickému kynutému knedlíku, který by mi svou nasákavostí umožnil spotřebovat všechnu omáčku hedvábné konzistence. Ale chuťově to bylo bez chyby i bez obvyklého terče z umělé šlehačky. Pivo Černé poupě (12°, 0,5 l, 30 Kč) byla ke zvěřině přesná volba!
Dezert jsem byl schopen sníst už jen já – a nelitoval jsem. Velice jsem ocenil tenkost spodní a vrchní vrstvy lineckého těsta, naopak náplň by podle mého gusta měla být sušší, tudíž méně kašovitá.
Namísto Raracha přijde Tlustý netopýr
Pivovar Antoš samozřejmě nabízí celou řadu dobrot nabízených k pivu. Doporučeníhodná je zvěřinová paštika ze zvěřiny z lánské obory (jelení a kančí) podávaná na opečené pšeničné bagetě s brusinkovým přelivem (85 korun), která si vybojovala první místo. Nijak nezaostal ani chutný talián s hořčicí a křenem od místního uzenáře, kterému by však prospělo hrubší namletí. Obstál i Rarach (10°, 0,3 l, 15 Kč), resp. Antošův ležák (12°, 0,5 l, 28 Kč). Na zimu se majitel chystá nahradit letního Raracha výrobou černé sedmnáctky Tlustý netopýr (člověk po ní létá, ale nenaráží), chtěli by vyrábět i pivo nealko a vlastní limonádu podle dánské receptury. Když člověk sedí mezi metr a půl silnými gotickými kamennými zdmi pivnice, ocitne se jakoby v jiném světě. A začne se zajímat, jak pivovar vlastně funguje. Obsluha nás nasměrovala na majitele, který hosty ochotně a rád provází sklepením, kde lze vedle křížových kleneb a koštovny vidět i tanky s hotovým pivem. V pivnici pořádají pravidelné kulturní akce.
Pivovar Antoš je setkání se zdravým českým podnikatelským duchem, který rozvíjí ty nejlepší české tradice a nebojí se podívat do světa, co tam dělají lépe. A k báječnému kulinářskému zážitku typu kvalita za slušnou cenu přibyl i povznášející zážitek duchovní.
Co jiného ale od poctivého českého pivovaru čekat?!
