Patřím k lidem, na které výraz "domácí" ve spojení se slovy jako slivovička, knedlíky nebo koláč působí jako magnet. Když jedu prstem v jídelním lístku, automaticky se u takových položek zastavím. Jestliže restaurace napíše, že nabízí něco domácího, očekávám, že jídlo dostalo extra porci péče a kuchař mu věnoval dlouhou a poctivou přípravu. Že se nešidilo na surovinách, které jsou kvalitní -že je to prostě jako jídlo od maminky. Tahle sugesce na mě zkrátka funguje a jen si říkám, že je škoda, že se jako "domácí" - s trochou toho "načančání" na talíři a servisem - nepodává celý jídelní lístek.
Domáckostí se zaklínají i v pražském podniku Klub architektů. Na restauraci v areálu Betlémské kaple jsem našla doporučení na internetu. Prý je to klidný, zcela nekuřácký prostor. Navíc v posledních letech prošel renovací a změnilo se i jeho menu. Klub architektů nezaostává za svým jménem: točité, lesklé podsvícené schody vedou do hezkého sklepního podniku s krásnou klenbou a minimem světla -o viditelnost se tu starají pouze lampy zavěšené velmi nízko nad stoly, které umí malou plochu místností opticky zvětšit. Stejnou výtvarnou pozornost věnovali i štíhlému menu s obrázkem příboru.
Stálé menu: neslané, nemastné
Na to, že podnik sídlí v jedné z turisticky nejexponovanějších částí Prahy, tu mají opravdu neuvěřitelné ceny. Na denním menu jsou všechny hotovky za 88 korun, polévky pak za 28 korun. Ostatně právě na denní nabídku jsme se nejvíc těšili. Slibovala domácí limonádu, která v létě spláchne žízeň (ta byla opravdu skvělá), a tři jídla, z nich dokonce dvě vegetariánská. A nutno říct, že proměnlivé hotovky nakonec dopadly mnohem lépe než stálá nabídka.
Vzhledem k poloze nepřekvapí, že stálou klientelu tvoří z velké části cizinci. Jídelníček ovšem nabízí pelmel české a mezinárodní kuchyně. Chvályhodná je přítomnost bio produktů, třeba rozlévaných moštů nebo českých vín - dvě deci Naturvin BIO Cuvée Hana Mádlová tu stojí 50 korun.
Angličané u vedlejšího stolu si už také stačili všimnout české záliby v pseudoitalské kuchyni a rovnou se ptají obsluhy, která ze specialit na stálém menu je opravdu česká. Rozhodli jsme se objednat si totéž, co jim doporučil číšník. Bramborovou polévku s hříbky (40 Kč) tu podávají s čerstvou vekou a dá se o ní říct asi tolik, že je hustá. Všechny přísady jsou pokrájené nadrobno a dominuje v ní mrkev. Kdyby mi někdo zavázal oči a nechal mě hádat, co jím za polévku, a neměla bych na testovací lžíci zrovna kousek houby, nejspíš bych tápala. Není z ní cítit ani česnek, ani majoránka a je zdobená sekanou pažitkou.
Nejsem žádný notorický dosolovač, ale v Klubu architektů to bez přidání soli nešlo. Bez slánky se tu nedala jíst nejen polévka, ale ani brambory (přídomek bio jim nijak nepomohl), a to jak celé vařené, tak šťouchané. Navíc byly nedovařené. V tak pěkném prostoru a nad tak sympatickým menu má pak člověk skoro chuť tlouct hlavou do stolu. Jídlo jako by tu ztrácelo chuť.
Filet z lososa s cherry rajčátky, červenou cibulkou a česnekem (195 Kč) se s česnekem potkal leda z dálky, navíc byl dost suchý. Kuřecí steak se švestkovou omáčkou (145 Kč) se také musel dlouho sušit na pánvi (možná i proto, že mezi předkrmy a hlavním chodem uběhlo půl hodiny) a nezachránila ho ani řídká a bezvýrazná švestková omáčka. Šťouchané brambory dělají v každém podniku jinak, ale v těch nejlepších provedeních je doprovází osmažená jarní cibulka, sprška smetany a někdy i pár kousků slaniny ukrytých v bramborovém kopečku. Tady smetanu nečekejte, natož cibulku. Zdejší šťouchané brambory jsou jen rozmačkané - a bez chuti.
Škoda.
Jedinou položkou hodnou pochvaly byly domácí taštičky s lososem, máslem a parmezánem (125 Kč), i když na studeném talíři rychle chladly. Ty jediné jsme snědli všechny. Na dezert nás ale přešla chuť. Milý číšník nám aspoň za brambory smazal jedno jídlo z účtenky.
Hotovky nezklamou
Každý podnik ovšem může mít špatný den, a tak jsme se po čase vydali do Klubu architektů ještě jednou. Tentokrát na denní menu (polévka za 28, hlavní chod za 88 korun). A konečně bylo co chválit.
Brokolicová polévka byla sice opět trochu nedosolená, zato krásně jemná a byl jí plný talíř. První hotovka, telecí kýta na másle s dušenou karotkou, hráškem a restovanými bramborami, byla trefa: ačkoli nešlo o závratnou porci, telecího bylo tak akorát, mrkev byla sladká a brambory měkké, i když restování si moc neužily. S ohledem na poměr cena/výkon skvělé jídlo. Největší dobrota ovšem byla varianta pro vegetariány: jahodové knedlíky s máslem a tvarohem. Co na tom, že místo tvarohu přišla zakysaná smetana? Čtyři naříznuté knedlíčky z tvarohového těsta, každý s jahodou uprostřed a teplými jahodami extra přelité: jednoduché, vděčné, sezonní a bez výtky.
Klub architektů je dobré místo, kam si v centru Prahy zajít na oběd. Že tu méně solí, se může pro někoho ukázat i jako výhoda: díky nabídce bio produktů a množství vegetariánských jídel, navíc v nekuřáckém prostředí, může být ideální volbou pro oběd s dětmi, i když jde o sklepní prostor a nemají tu hrací koutek. Škoda jen, že jídla nestačí pěknému menu - přitom za lepší výkony by si člověk v podobném podniku rád i trochu připlatil. Zatím je to jako zajít si na oběd do lepší menzy se studenty, kteří míří na promoci do blízké Betlémské kaple.
