V 80. letech, kdy byl základním stavebním kamenem každého správného blockbusteru „americký sen“, by po jejich příběhu sáhl nejeden producent. Oni však v té době ještě nebyli na světě. Jsou mladí, krásní, zamilovaní a dokázali nemožné. Během pouhých dvou let vystavěli prosperující byznys nesoucí se na vlně zdravého životního stylu. Veganské produkty jejich značky Nemléko dnes najdete snad v každém bioobchodě v Česku a neznámé nejsou ani na Slovensku.
  |
Amálie Koppová a David Balcar však zůstali nohama na zemi. „Momentálně značku připravujeme pro vstup na zahraniční trh. Jako první chceme zkusit Berlín, protože ten veganstvím žije, a doufáme, že se tam Nemléko setká s úspěchem,“ říká Amálie.
Bez přestávky
Nemusíte být zrovna zarytí vegani, abyste už o Nemléce slyšeli. Obzvláště po crowdfundingové kampani na Hithitu, v níž Amálie s Davidem vybrali téměř půl milionu korun, se s články o zakladatelích Nemléka roztrhl pytel. V poslední době jsem navíc Nemléko začal v obchodech potkávat stále častěji a překvapil mě také fakt, že ho ve svém portfoliu nabízí třeba i internetový supermarket Rohlik.cz. Nicméně skutečnost, že mladý pár vlastní i Nemlékárnu, o níž jsem se dozvěděl při žádosti o rozhovor, mě upřímně překvapila.
Vyrážím tedy do Černošic, kde na břehu Berounky stojí starý mlýn. Nepředstavujte si však nějakou idylku. Místo vrzání dřevěného kola tu vrčí vodní elektrárna, místo vodníka tu posedávají dva chlapíci ze sousedního autoservisu, kteří ve chvílích volna chytají v řece ryby, a místo koňského povozu je vedle budovy zaparkovaný chladicí vůz. Snad jen mourovaté kotě, které se proplétá mezi basami s logem Nemléka, může připomínat život ve mlýně jako z 19. století. V tu chvíli už mi ale podává ruku David a hrdě mě vede do druhého patra svého království, kde se nachází kanceláře. Tam se seznamuji i s Amálií a dalšími zaměstnanci, kteří jsou nedílnou součástí mladé firmy.
'Lidem by se ulevilo, kdyby nepili kravské mléko. Rostlinné je zdravější' |
„Před dvěma lety jsme vůbec nečekali, že by se to mohlo takhle rozjet,“ říká mi Amálie. „No tak ale doufali jsme, ne?“ oponuje jí David. „David to od začátku vnímal jako byznys, já to měla spíš jako zábavu,“ dodává Amálie. Předpoklady k úspěchu měl pár maximální – zatímco David studoval marketing a přivydělával si jako obchodní zástupce jednoho pivovaru, Amálie studovala – a vlastně pořád studuje – design na UMPRUM. „Studia si můžu dovolit hlavně díky Davidovi, protože to je velký šéf, který to tu zvládá i beze mě,“ pošťuchuje ho.
Pravdou je, že kromě Davida a Amálie dnes ve firmě pracuje sedm lidí na plný úvazek, ke kterým během léta přibudou brigádníci. První půl rok přitom Nemléko vyráběli a distribuovali David s Amálií sami: „Prvního května 2016 jsme si stoupli na Veggie Náplavku (největší veganská akce v Česku) se dvěma nebo třemi stovkami lahví a až do konce roku jsme to táhli sami ve dvou. Vyráběli jsme, zaváželi, komunikovali Nemléko s lidmi, sháněli jsme obchody, které by ho prodávaly, Amálka dělala celou vizuální stránku,“ vzpomíná David.
Nedá mi to se v tuto chvíli nezeptat, co na nápad mladých podnikavců tehdy říkali jejich rodiče. „Kvůli povaze toho produktu nám moc nevěřili, ale podporovali nás. Ať děláme, co nás baví,“ říká Amálie a David dodává: „Moji rodiče byli hlavně naštvaní, že jsem kvůli našemu podnikání přestal chodit na školu.“ Z jeho úsměvu je znát, že obavy rodičů se rozplynuly s prvními úspěchy Nemléka.
„Začínali jsme v Chefstarteru, což je profesionální kuchyň, která se dá pronajmout. Přes den to pro nás ale bylo drahé, takže jsme tam začali chodit po nocích. Bývali jsme tam klidně do čtyř nebo do pěti do rána a druhý den jsme Nemléko museli zavážet,“ vypráví Amálie. „Každé úterý, kdy jsme tam chodili vařit, jsme se na sebe podívali a dopředu se navzájem omluvili za to, jak se pohádáme. Pak jsme se strašně pohádali a pak se zase vše vrátilo do starých kolejí,“ říká David. To, že spolu pár začal trávit 24 hodin denně, jejich vztahu prý paradoxně pomohlo. „Budou to tři roky, co jsme spolu, ale tou intenzitou je to jako desetiletý vztah. Není to tak, že bychom se ráno rozloučili a viděli se až večer. Jsme spolu pořád,“ vypráví David a Amálie ho se smíchem doplňuje: „Prostě se musíme vždycky nějak dohodnout, nic jiného nám nezbývá.“
Vaření Nemléka bylo jen malým procentem z celkové práce. Nemléko se muselo do něčeho stáčet, to něco muselo mít etiketu a finální produkt musel doputovat do obchodů. Tuto práci měla dvojice rozdělenou. Zatímco David počítal a staral se o distribuci a obchod, Amálie navrhla logo dvou „mandlových cecíků“, jak rozlomenou mandli označil jeden ze zákazníků, a vybrala skleněné lahve: „Chtěli jsme vlastní design lahví, ale to by obnášelo milionovou investici, což nebylo v našich silách. Proto jsme koupili hotové lahve s retro designem,“ říká Amálie s tím, že její prvotní nápad byl stáčet Nemléko do vratných lahví.
I tady se ovšem vyskytl problém. „Investice do mycí linky by nás vyšla na půl druhého milionu. Nám by ten stroj běžel půl hodiny a pak bychom ho museli hodinu čistit,“ říká David. „Přemýšleli jsme i o bioplastu, který ovšem podléhá teplu a jako obalový materiál zatím není moc vhodný,“ doplňuje ho Amálie s tím, že sklo je asi nejudržitelnější obalový materiál dneška. A zákazníky motivují k recyklaci. „Na Instagramu máme takovou soutěž, kde chceme odměnit nejlepší fotku s recyklovanou lahví od Nemléka.“
Hashtag „ekonemleko“ už se pomalu začíná na Instagramu zabydlovat. „Nebál bych se říct, že sociální sítě nám v začátcích pomohly přímo monstrózně,“ reaguje David na můj dotaz. „Nejprve se vždycky objevilo pár fotek, když jsme Nemléko prodávali na trzích. Nejvíc nám ale pomohlo asi dvacet blogerek, kterým jsme náš projekt představili, a ony ho sdílely se svými fanoušky. Díky nim se vše neuvěřitelně rozjelo, a když se k tomu přidalo naše propagační video, které zhlédlo asi 250 tisíc lidí, byl to neskutečný úspěch,“ líčí David. Dnes má Nemléko na Instagramu více než 20 tisíc fanoušků, hranici 20 tisíc pak atakuje i na Facebooku.
Cesta z města
Po půl roce práce se pár rozhodl pomocí už zmíněného crowdfundingu vybrat peníze na výrobu makového mléka, které by rozšířilo dosavadní monotónní mandlové portfolio. „Lidé se o nás dozvěděli, objednávek začalo přibývat a během Vánoc v roce 2016 jsme regulérně zkolabovali. Bylo to neudržitelné. Jeden z nás šel na dvě hodiny spát, zatímco druhý dělal mléko. A takhle jsme se střídali,“ vzpomíná David. „Zpočátku jsme zapojili maminky, sestřičky, kamarády,“ říká Amálie.
Před rokem pak David objevil na internetu stávající prostory. „V té době jsme využívali 50 metrů čtverečních ve sdílené kuchyni – a tady jsme najednou měli k dispozici metrů 780. Byl to prostor přesně pro nás. Původně se tady vyráběla zmrzlina Polárka, která před lety zkrachovala, ale hodně tu toho po nich zbylo. Jsou tu chladicí boxy i mrazáky,“ doplňuje ho Amálie s tím, že i když ze začátku skoro nejedli, aby si mohli dovolit zaplatit nájem, dnes jsou za pronajatý prostor vděční. Ve mlýně nejen pracují, ale i bydlí – dokonce si už před čtyřmi měsíci pořídili postel, aby nespali na zemi na matraci.
I to je důkazem, že Nemléko nevzniká jen pro peníze. Naopak. „Máme obrovské štěstí, že jsme obklopeni lidmi, kteří v Nemléce vidí větší smysl než jen výdělek. Mezi základní hodnoty firmy patří veganství. My i naši zaměstnanci jsme vegani a uvědomujeme si, že vyrábět kvalitní veganský produkt, který chutná i masožravcům, je mnohem lepší propagace tohoto životního stylu než si na Václaváku propíchnout ucho a vylít na sebe krev,“ říká David, který propadl veganství až ve chvíli, kdy se seznámil s Amálií.
A i díky jeho vnitřní přeměně vzniklo Nemléko. „Já si rostlinná mléka kupovala už dlouho, a jelikož David patří k těm, kteří neustále počítají, jednou se zamyslel nad tím, že dávat devadesát korun za mandlovou vodu s obsahem dvou procent oříšků, která mi vlastně ani nechutná, je opravdu moc,“ vypráví Amálie. „Než jsem přestal jíst maso, pil jsem klidně i litr mléka denně a ve finále mi chyběl rostlinný produkt, kterým bych si mohl mléko nahradit. Proto nás napadlo vyrobit rostlinné mléko, které by chutnalo všem,“ říká David. Nicméně Nemléko nemá být konkurencí živočišného mléka, ale spíše jiných rostlinných mlék.
První pokusy dělala dvojice v domácích podmínkách: „Nakoupili jsme oříšky a semínka a zkusili z nich mléko vyrobit. Nejvíc nám chutnalo pistáciové,“ vzpomíná Amálie. Jenže jeho cena by se kvůli drahé výchozí surovině vyšplhala do neúnosných výšek. Přesto dnes oba přemýšlejí, že by zákazníkům nabídli limitovanou edici pistáciového mléka, podobně jako už nabízejí limitky jahodové či kurkumové. „Myslím, že bychom to měli zkusit, protože nic lepšího než pistáciové mléko jsem ještě neměl,“ říká David.
Středobodem zájmu tvůrců Nemléka však není drahý produkt, ale přesný opak. „I když dnes Nemléko děláme z mandlí, které patří k těm levnějším oříškům, pořád jde o drahý produkt. Proto momentálně hledáme suroviny, které by to mléko udělaly dostupnějším,“ říká Amálie a David přikyvuje: „Přesně tak. Dnes si lidé koupí Nemléko jednou za čas, ale kdyby se nám podařilo vyrobit mléko v hodnotě čtyřicet až šedesát korun za litr, může se stát plnohodnotným základním produktem.“
Kromě mandlového mléka (plnotučného 12% a polotučného 7%), které v Nemlékárně vyrábí s vanilkovou a kurkumovou příchutí, či dokonce jako ledovou kávu, patří do portfolia i makové mléko, které je českou specialitou. „Makové mléko jsme chtěli udělat jako vůbec první, ale kvůli velikosti zrníček to byl problém. Na mixér prostě byla tak malinkatá, že se nedala rozsekat. Zpracovat jsme si ho mohli dovolit až díky vybraným penězům z Hithitu. Přeci jen je to lokální surovina, což skvěle zapadá do našeho udržitelného konceptu. Navíc, mák v sobě obsahuje obrovské množství vápníku,“ popisuje Amálie výhody tekutého makového štrúdlu, jak prý mnoho zákazníků makovému Nemléku přezdívá.
Když je řeč o lokálnosti, musím se zeptat, zda v Nemléce zpracovávají také české mandle. „Mandloní v Česku moc není a my za měsíc spotřebujeme zhruba tunu mandlí. Snažili jsme se sehnat alespoň evropské mandle, ale ty italské i španělské byly drahé a malé, takže jsme museli zůstat u kalifornských,“ říká Amálie. Když mi nad dvanáctitunovým ročním odběrem mandlí padá brada, pár se rozesměje: „Nám také připadalo, že toho odebíráme hodně, ale náš dodavatel má na skladě dva tisíce tun mandlí, takže ty naše odběry jsou pro něho spíš jehlou v kupce sena.“
Stavění nevzdušných zámků
Když vloni v červnu dávala Amálie rozhovor pro DVTV, mluvila o nemléčných jogurtech. Nicméně je nazvala vzdušnými zámky. Už pár měsíců po jejím rozhovoru však mandlové jogurty tvořily nedílnou součást portfolia značky Nemléko. „Nejspíš jsem tehdy mluvila o vzdušných zámcích, protože něco jiného je vyrobit malé množství produktu a odzkoušet ho – a něco úplně jiného vytvářet produkt ve velkém,“ říká Amálie. Nyní už mají před sebou další výzvy. „Přemýšlíme o zmrzlině, ale nevíme, jak to dopadne. Naší výhodou je tenhle dům, kde dříve sídlila výrobna Polárky, jak už jsme říkali. Zůstaly tu po ní nějaké součástky, které se jeden náš kolega pokouší sestavit ve zmrzlinový stroj,“ říká Amálie. Další překvapení, které pár z Nemléka chystá, je nemléčný stánek se sladkostmi na festivalu Colours of Ostrava.
Amálie s Davidem mají momentálně plné ruce práce hlavně se zvýšením počtu distribučních míst. „Zpočátku jsme neměli distributory, takže jsme Nemléko zaváželi sami, v zimě normálně v kufru auta a v létě v termoboxech. Dnes už máme dopravce, kteří jsou schopní produkty zavézt i mimo Prahu. Začali jsme s Brnem a dnes už jsme vlastně ve všech větších městech po celé republice, a dokonce i na Slovensku,“ říká Amálie.
To, že se domluvili na distribuci s internetovým supermarketem Rohlik.cz, považuje Amálie za skvělou věc. „Rohlík je jeden z našich největších odběratelů. Jsou také stále ještě start-upem. Je nám sympatické, že si vybírají malé značky a farmáře. Bohužel ale nedovážejí úplně všude, takže si musíme razit i vlastní cestu,“ říká.
Spolupracovat s klasickými supermarkety dvojice nechce. „Pár nabídek jsme sice měli, ale nakonec jsme se rozhodli jít jiným směrem. Oni mají hodně striktní smlouvy, jejichž součástí jsou milionové pokuty, což by nás mohlo zlikvidovat. Něco takového nechceme riskovat,“ říká Amálie a připomíná, že jejich předchůdce v černošickém mlýně, výrobce zmrzliny Polárka, doplatil právě na tuto skutečnost.
Spolu s každým úspěchem zákonitě přichází i konkurenční boj a vzhledem k absolutnímu prvenství Nemléka na trhu s českým rostlinným mlékem mne napadá, zda už jim během dvou let stačila vyrůst konkurence. „Jsou tu tři nebo čtyři značky, které začaly dělat něco podobného,“ říká Amálie. „Je vtipné, že většinou používají stejné sklo.“
Podle Davida se hodně nových konkurentů objevuje především na Slovensku, ale i na českém trhu pár občas něco překvapí: „Nedávno jsme třeba udělali kurkumové mléko a nazvali jsme ho Golden milk. Děláme ho ze 7%mandlového mléka, datlí, himálajské soli, vody a kurkumy. A najednou se objevilo Golden milk ve stejné lahvičce s téměř totožným složením u konkurenční firmy, jen podíl mandlí měli o procento vyšší,“ líčí David.
Amálie však uklidňuje situaci. „Nechceme nikoho obviňovat. Vlastně je skvělé, že i někdo další dělá to samé co my, protože bojujeme proti stejným věcem. Čím víc těch produktů bude, tím lépe. Koneckonců, jsou to lidi jako my. Mnohem větší strach máme z toho, že se v tomhle oboru začne angažovat někdo, kdo na to má peníze, a udělá vše ve větším, a tím pádem levnější.“
