Často, zejména při snídaních dostávám krátce po objednávce na stůl tuhle nerozlučnou dvojku. Máznout si vonící, ještě vlahý krajíček chleba nebo bagety máslem je pro mě vždy opravdový svátek. A co teprve, když od stolu máte možnost pozorovat jak se máslo právě tluče v máselnici.
Ne vždy je mi ovšem dopřáno si tuhle laskominu vychutnat jak se patří. Často, a to i přes veškerou snahu, máslovou ruletu na plné čáře prohrávám.
Jako šutr
Máslo je ztuhlé jako šutr, a když už se podaří kousek hrudky odloupnout, namazat ho na pečivo je téměř nemožné. Jak komický musí být asi pohled na mou snahu rovnoměrně, v tenké vrstvě máslo rozetřít. Při návštěvách restaurací se snažím najít alespoň nějakou pravidelnost a logiku, leč neúspěšně. Marně dumám, jak je možné, že je někdy máslo tuhé krátce po otevření, na stejném místě jiný den po ránu krásně vláčné. Ve všech restauracích a kavárnách, které máslo servírují jsem měl zkrátka obojí - štěstí i smůlu...
A tak jediné, co mě v tuhle chvilku napadá je, že to zkrátka není o štěstí nebo o smůle, ale o absenci pravidel jak správně máslo uchovávat a v jaké konzistenci ho následně servírovat hostům.
Přes časté nezdary téhle máslové hry však věřím, že se nakonec restauracím, kavárnám a bistrům podaří najít způsob a systém, jak zajistit vláčné, příjemně roztíratelné a voňavé máslo pro všechny hosty bez výjimky. Jsem si jist, že je za to budete milovat... A tak až budete zase honit tuhé máslo po stole, vzpomeňte si na mě.
Filip TrčkaFilip Trčka sám sebe s nadsázkou označuje jako restauračního voyera. Ve své pracovní době (i mimo ni) chodí do restaurací Ambiente, všímá si chyb, upozorňuje na ně a pomáhá je odstraňovat. Zkušeností na to má dost – v roce 1997 nastoupil do Pasta Fresca, byl manažerem v Mánesce, později vedl servis v La Degustation Bohême Bourgeoise. Bezmála tři roky působil také v newyorské Hospodě. |
