Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

PUNČOCHÁŘ: Umělotiny aneb Aspikové umění na soutěžích se zápachem

Jídlo

  6:10
Každoročně se u nás pořádá nesčetně kuchařských soutěží. Musím říct, že já se oněch soutěží neúčastním a snad ani nikdy nebudu. Určitě nemám na mysli různé ocenění kuchařů porotou, více či méně odbornou, která sleduje umění šéfkuchaře delší dobu, většinou rok a následně ocení ty nejlepší.

Šéfkuchař Jan Punčochář foto: MAFRA - Tomáš Krist

Dokonce ani nemyslím soutěže, kde jsou regulérní odborníci, kteří hodnotí jídlo kuchařů dle předem stanovených pravidel. Tedy často jsou dané suroviny, někdy i povinné jídlo a hodnotitelé mají určitá kritéria, dle kterých rozdělují body. Kuchaři před porotci vaří a důležitá je příprava jídla, to jak kuchař pracuje se surovinou, čistota při práci a samozřejmě chuť, vůně a estetika jídla. 

Tak ani takové soutěže na mysli nemám. Jde mi spíš o ty, které sponzorují společnosti, jež s kvalitní kuchyní a kuchařským umem nemají zhola nic společného.

Nastíním vám situaci – jdete na kuchařskou soutěž jako pozorovatel – návštěvník. Co čekáte?

Pravděpodobně dobré jídlo, krásnou vůni a hodně chutí. Ale ouha! Toho se tu rozhodně nedočkáte.

Pokrmy, které se na takových soutěžích vystavují, totiž nejsou poživatelné. Jediné měřítko, které tu porota má, je oko a vizuální stránka věci. To, jak jídlo voní, nebo snad dokonce chutná, nikoho zkrátka nezajímá.

No, musím říct, díky Bohu!

Kdyby totiž někoho čirou náhodou jídlo napadlo jíst, mohl by se se zlou zdravotní nevolností potázat. Jídlo je bez chuti i bez zápachu – tedy v tom lepším případě. V pozdějších hodinách už nějaký zápach zcela jistě ucítíte. Vystavované jídlo je totiž na jednom místě i několik hodin.

PUNČOCHÁŘ: Že v malých městech nejsou dobré restaurace? To je mýtus

Skvělým příkladem takových soutěží je například Gastro Hradec – Vitana Cup, hlavním sponzorem je společnost, jejíž produkty ve své kuchyni nesnese žádný dobrý kuchař. Jídlo, které tu kuchaři servírují, drží pomocí párátek a na všem můžete vidět mohutnou vrstvu nechutného aspiku. Vše je plné barviv, umělotin a náhražek. Ostatně, co také jiného, když soutěž zaštítí aspikovo–želatinová společnost.

Je to zkrátka hnus

Bohužel tu nejde o žádné kuchařské umění, je to zkrátka hnus a zneužití dobrých potravin, které se díky barvivům a náhražkám stanou nepoživatelnými. Rozhodně nemáte pocit, že se chcete do jídla hned pustit. Naopak, divíte se, jak to pan kuchař dokázal tak uvařit, že nic nevoní a vše drží svůj tvar několik hodin. A jelikož je jídlo absolutně nevhodné ke konzumaci, co myslíte, že se s ním stane po skončení soutěže? Všechno jde pěkně do koše a mise je dokonána.

Absolutně nechápu, proč jsou kuchařské soutěže věčně spojované s náhražkami a dokonce i kuchařské učebnice jsou takovými polotovary protkány. Proč stále čteme o trendu čerstvých surovin, zdravé stravy, a pak máme kuchařské umění spojené se společností, která tento trend beztrestně popírá!? Musím upřímně říct, že já, kdybych se někdy nějakým omylem na takovou soutěž dostal a dosáhl i na medaili, znamenala by pro mě o mnoho méně než ta, kterou jsem získal za přespolní běh ve 3.A.

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha