Když mě jeden nápadník lákal na schůzku do restaurace v Libni a sliboval netušené zážitky, moc jsem mu nevěřila, ale zkusit se musí všechno. Pokud jde o restauraci, udělala jsem rozhodně dobře, i když na první pohled Rana nevypadá jako podnik, ze kterého budete odcházet víc než spokojeni.
Kromě tradičních pokrmů pákistánské kuchyně tu dělají i pizzu, neptejte se mě proč. Hned za vchodem vás tedy přivítá pec na pizzu a výdejní pult. Nic moc první dojem podpoří i naprostá tma v hlavní místnosti restaurace. Nelekněte se a vyberte si kterékoliv místo u okna, alespoň si díky dennímu světlu uvidíte do talíře, i když ne příliš.
Předkrmy se hlavně smaží
Doporučuji soustředit se při výběru na pákistánskou část menu. Předkrmům dominují smažené pakoras – "něco" v těstíčku z jemné čočkové mouky, třeba brambory s cibulí a paprikou (55 Kč), žampiony (55 Kč) nebo kuřecí nudličky (80 Kč). Křupavé dobře ochucené těstíčko dává vcelku obyčejným hlavním ingrediencím zajímavou chuť. Jednotlivé kousky jsou překvapivě málo mastné a při střídmé konzumaci nezaplácnou před hlavním jídlem.
Osobně dávám přednost taštičkám samosa, které tu představují dva velké smažené šátečky plněné buď výrazně kořeněným mletým masem (keema samosa – 80 Kč), nebo zeleninovou směsí (65 Kč). Všechny předkrmy, které jsem ochutnala, byly dobré, ale nic nebylo nezapomenutelné. Nejslabší byl seekh kebab (80 Kč) – tradiční šišky z mletého masa podávané na špejli, na které se opékaly. Maso bylo dost vysušené a vedle ostatních ochutnaných předkrmů působil tenhle pokrm docela fádně.
Pákistánská svíčková
Totéž se ale nedá říct o hlavních jídlech, ta mi přišla nezapomenutelná skoro všechna. Příliš jsem nedůvěřovala čerstvosti krevet, takže jsem se soustředila především na pokrmy s jehněčím a kuřecím masem a nevynechala jsem ani vegetariánskou sekci.
Opakovaně mě dostalo máslové kuře – murgh butter (160 Kč). Jedná se o kousky kuřecích prsou v omáčce, která vizuálně i chuťově připomíná naší svíčkovou. Jejím základem je ghee – přepuštěné máslo typické pro kuchyni jižní Asie. Výrazně máslovou chuť v pokrmu doplňuje sladká, kterou má na svědomí sušené ovoce, o lehkou křupavost se pak starají malé kousky mandlí. Nevybavuju si žádné jiné jídlo, ve kterém by bylo máslo tak cítit. Kdybyste měli v Raně ochutnat jen jediný pokrm, doporučuji právě tenhle pro jeho jemnost a dokonalou harmonii všech složek.
To hlavní a jediné, oč tu běží, je pákistánská kuchyně. Zdejší kuchaři totiž vědí, jak jídlo zajímavě ochutit.
Výborné je ale i jehněčí s koriandrovou omáčkou (gosht dania – 185Kč) nebo třeba špenát s domácím sýrem (palak paneer – 135 Kč). Společným znakem všech jídel je skvěle zvládnuté ochucení, které dost možná předčí i kvalitu výchozích surovin. Přiznávám, že chuť "domácího sýra" ve špenátu jsem vůbec nebyla schopná rozklíčovat, a chvíli jsem si myslela, že jsme si objednali tofu. Špenát sám o sobě byl ale tak dobrý, že na sýru vlastně moc nesešlo.
Hlavní jídla dobře doprovází tenké placky ze světlé mouky chappati (30 Kč) nebo chlebové placky naan (40 Kč), které by podle jídelního lístku měly být pečené v extrémně vysokém žáru v peci tandoor, ale moc tomu nevěřím. Spíš bych sázela na to, že tu naan pečou v peci společně s pizzou. Určitě by si na ní mohli dát trochu víc záležet.
Nic než jídlo
Kromě jídla není na restauraci Rana zajímavého vlastně nic. Prostředí podniku je nejen temné, ale i celkově ošuntělé, jasně prozrazující zahájení provozu někdy v devadesátých letech. Ani nabídka nápojů nepředstavuje nic, co byste nenašli v každé druhé hospodě.
S obsluhou jsme nikdy neměli problém, nicméně funguje jen na nejzákladnější přijatelné verzi – přinese, odnese, nepoplete objednávky a trochu automaticky se zeptá, jestli bylo vše v pořádku. Přes to všechno si troufám tvrdit, že cesta za netradiční pákistánskou kuchyní do pražské Libně stojí za to. Příznivci indické kuchyně si můžou udělat osobní srovnání a pokusit se objevit rozdíly třeba mezi indickým a pákistánským provedením kuřecí kormy.
Ti, co kuchyni jižní Asie neznají, mohou s objevováním začít klidně právě tady. Žádné z jídel, která jsme ochutnali, nebylo extrémně pálivé, některá byla naopak tak jemná, že by je bez obav mohly ochutnat i děti. Třeba právě to vychvalované máslové kuře. Zkrátka, zkuste si o prázdninách udělat malý výlet. Když ne rovnou do Pákistánu, pak alespoň do Libně. Cesta je tam sice dlouhá, ale vyjde vás o dost levněji než letenka.
