Restaurace Kulový blesk je členem Aliance P. I. V. (Pivně inteligentních výčepů), spolku, který přísně dbá na ošetření čepovaných piv a zároveň se snaží o pivní osvětu. Nabízí se tu pivo středních, malých i těch nejmenších pivovarů s podrobným popisem parametrů. K ochutnání jsou tu běžně na čepu i vybraná piva německá.
Už sám název podniku odkazuje k té lepší stránce české kinematografie 70.–80. let minulého století. Všude visí plakáty filmů jako Marečku, podejte mi pero, Pane, vy jste vdova, Adéla ještě nevečeřela až třeba po Trhák. Určité staromilství dokládá, že z porevolučních filmů tu má své zastoupení jen ve filmu Mazaný Filip. Tedy samé slušné až výborné české filmy, což hostu nepřímo napovídá, že stejného potěšení by se mu mohlo dostat i v pivu. To se tu čepuje ze sedmnácti píp v suterénní restauraci a z deseti píp ve dvorní zahrádce.
Trochu připálené... berte si
V suterénu jsou za výčepem tři místnosti, prostřední jen s jedním velkým stolem, nátěr obložení je ve starorůžové barvě a celý interiér je vybaven velmi nenáročnou směsí nábytku "co dům dal", kde najde své místo i lecjaké štokrle v původním omšelém nátěru. Málokde už dnes člověk také ve veřejném prostoru narazí na umakartový stůl z 60. let – bočnice vzorek žlutý textil, vrchní deska blankyt. Stoly na zahrádce tvoří zčásti nejobyčejnější pivní sety s lavicemi, zahrádkový gril musel být vyroben zřejmě svépomocí, odhadem někdy na přelomu 90. let.
První návštěvu jsem podnikl, když bylo venku vedro, a tak jsem otestoval hlavně pochoutky k pivu, kterých jídelní lístek nabízí hned patnáct. Volba padla nejprve na pivovarskou tlačenku (49 Kč). Byla nechtěným důkazem toho, že v pivovarech by se měli věnovat hlavně vaření piva, a ne výrobě tlačenky. Na druhou stranu byla bezděčným připomenutím éry filmů jako Vrchní, prchni!, kdy tlačenka v Čechách byla především tučná. Na uvedenou námitku obsluha upozornila, že domácí huspenina je skutečně výtečná. Ochutnat tedy doporučenou huspeninu s octem a cibulí (49 Kč) bylo povinností. A milou, kuchař ji nadesignoval do podoby carrarského mramoru, bez zeleniny, konzistence byla spíše pevná, chuť jemná a opravdu lahodná.
Interiér i zahrádka se v poledne zaplnily do posledního místa.
Další vzorek jídla odkazoval opět ke konkrétnímu filmu, vzbudil vzpomínku na scénu z černobílého snímku Ecce homo Homolka, kde bába Homolková nabízí spálené řízky se smutným: "Berte si..." Lehce pikantní medová kuřecí křídla s česnekovým dresinkem (125 Kč) byla totiž místy černá, nicméně po odstranění připálené vrstvy chutnala výborně.
V poledne jak ve včelím úlu
Další návštěva se zaměřila na polední menu. Posezení začalo tím, že do poloprázdné zahrádky obsluha na většinu stolů, včetně našeho, rozmístila cedulky s nápisem REZERVACE. Vypadalo to, že nás chtějí rychle zvednout ze židle, pak mi ale došlo, že si jen dělají náskok na chvíle, kdy to tu hučí jako ve včelím úlu.
Vepřový steak s rokfórovou omáčkou a americkými bramborami (95 Kč) nezastíral hotovku, maso bylo zjevně připraveno před pár hodinami, což mu ale ku prospěchu věci dodalo punc proleželosti. Brambory ctily zásadu: dosol si, jak potřebuješ. Smažená vepřová játra s brambory a tatarkou (85 Kč) byla trochu vysušená, zato vůbec ne mastná, jak někdy jídla z friťáku bývají. Hamburská vepřová plec s houskovým knedlíkem (85 Kč) byla výborná, zelenina hruběji rozmixovaná, chuť vysoko nad běžnými pokusy ze závodních jídelen – včetně houskového knedlíku. Všechna jídla spojovala obrovitost porcí, po jídle si člověk musel povolit pásek.
Restaurant čepuje piva malých pivovarů z 27 píp, která nabízí s podrobným popisem.
Na chvíli v Postřižinách
Jídla, jaká zde dostanete, najdete ve stejné kvalitě ve stovkách jiných restaurací. Málokde ovšem v kombinaci s takovým pivem. Vzhledem k charakteru restaurace je proto nutné přidat i hodnocení piv, které je logicky ovlivněné duchem restaurace. Klášter 11° je veselé pivo s letní náladou, úplná Míla Myslíková ve filmu Rozmarné léto. Francin 12° světlý ležák už svoji filmovou obdobu dostal v Postřižinském pivovaru, je to poctivé pivo z Nymburka.
Německé pivo Mahr’s Ungespundetes 14° má mnoho spodních chutí a jejich pozvolné objevování přináší spoustu příjemných překvapení, asi jako by překvapil Klaus Kinski v kladné roli.
Matuška IPA Raptor 15° je sušší pivo hořké chuti, náladou i vrstevnatostí připomíná filmy Evalda Schorma. Nefiltrovaný ležák 12° z Koutu na Šumavě je pivo klouzavé jako šumavská blata, člověk se do něj ovšem může ponořit bez obav, že skončí tragicky jako Jiřina Švorcová ve filmu s názvem Král Šumavy.
Ruch aut z rušné Sokolské rozjímavou atmosféru vlastně ani neruší. Když večer hrála reprodukovaná hudba, člověk hluk zvenčí nevnímá vůbec. Jen když projížděla sanitka, v jednom z dvorních pavlačových domů začal tklivě výt pes a nepřestal do chvíle, kdy se naopak rozhoukala policejní siréna. Ale klidně to mohlo být i zoufalé úpění nějakého uťápnutého muže, kterého manželka doma zamkla, aby nemohl na pivo do Kulového blesku.
