Doma je polenta především v Itálii. Protože je ale jejím základem kukuřice, oblibu si získala po celém světě včetně střední Evropy – dokazuje to bezmála stoletý recept Marie Janků-Sandtnerové.
Z povahy věci je bezlepková a také jednoduchá na přípravu. Obzvlášť to platí pro její instantní podobu, která je připravená doslova za chvíli (výrobci nejčastěji uvádějí, že k jejímu nabobtnání stačí 1–2 minuty).
Instantní polenta byla, jako většina podobných potravin, výrobcem nejprve uvařena a pak znovu vysušena; proto jí to v kuchyni netrvá tak dlouho, než změkne, nabobtná a zhoustne.
Co s ředkvičkami? Nejlepší jsou čerstvé jen tak, zkuste z nich ale třeba uvařit omáčku nebo je naložit do láku![]() |
Recept ze „Sandtnerky“ ovšem počítá s klasickou polentou, krupicí nebo moukou, která se zalije asi čtyřnásobným množstvím vody (případně vývaru) a pak zvolna vaří do zhoustnutí podobně jako dětská krupička – hotová, hustá tak akorát, je asi po deseti minutách varu.
Takto připravenou polentu je také možné hned podávat, znovu podobně jako krupičnou kaši, například s máslem, cukrem a kakaem (ovšem nebyl-li základem slaný, maso-zeleninový vývar). Pokud s polentou počítáme jen do téhle role, dává perfektní smysl nahradit v receptu vodu mlékem – takto připravená kaše je ještě o řád krémovější, hebčí, ovšem i trochu „těžší“.
Největší předností polenty-kaše však je, že jakékoli její přebytky najdou v kuchyni přinejmenším stejně skvělé využití v podobě pevných, a přitom měkkých kousků, které perfektně zastoupí cokoli z trojlístku rýže, knedlík, těstoviny, ale dají se podávat i jen tak samotné. A v tom případě je voda coby nejuniverzálnější pojivo nejvděčnější.
Ale popořadě: čerstvě uvařenou polentu je možné servírovat v podobě už zmíněné (obvykle sladké) kaše nebo (obvykle slané) přílohy – taková se hodí hlavně k dušeným jídlům, jako jsou guláše a různá ragú.
Kaši je ale stejně tak možné nechat pozvolna zatuhnout (nejlíp rozetřenou v nevysoké vrstvě na plechu) a dál s ní pracovat. (Jako stvořené jsou pro tohle využití hlavně hrubější druhy krupice, na hedvábnou kaši nepřekvapivě zas spíš ty jemnější.) Není tak od věci připravit kaši rovnou z dvojité dávky s tím, že část najde využití později.
Májová je nejlepší! Brynza je slovenský národní poklad, zkuste si z ní připravit pozapomenutou polévku![]() |
Marie Janků-Sandtnerová si ve svém receptu s přesnými časovými údaji hlavu moc neláme, aby bylo možné tuhnoucí směs pohodlně krájet na plátky, tyčinky, čtverečky nebo jiné úhledné tvary (nabízí se využít k tomu třeba i formičky na cukroví), chvíli to ovšem zabere. Optimální tak je připravit kaši večer a na plechu (nebo ve formě) ji nechat tuhnout do rána.
Před podáváním se vykrájené kousky samozřejmě znovu přihřejí – ať už osmažením v oleji, nebo opečením na pánvi či grilu (s otáčením v tom případě nikam nespěchejte: jakmile zespod zezlátnou, samy se od ní odlepí). Opečením získá polenta intenzivnější chuť a vítanou křupavost. K dokonalosti jí pak stačí jen trocha sýra, například parmazánu.
Polenta
Do vývaru nebo vařící vody nasypeme za stálého míchání kukuřičnou jemnou krupici, sůl, pepř, utřený česnek. Vaříme tak dlouho, až vznikne hustá kaše, kterou rychle nalijeme do vodou vypláchnuté plechové věncové formy. Polentu necháme trochu vychladnout, poté ji vyklopíme na kulatou mísu, povrch pokapeme rozškvařeným máslem, posypeme sekanou petrželkou a servírujeme k brodettu (hustá polévka z ryb a plodů moře připravovaná na Jadranu). Když polentu podáváme samostatně, posypeme ji sýrem. |