Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Samovar: dvacet druhů vodky a kaviár k tomu

Jídlo

  7:00
Gastronomie patří k nejlepším způsobům, jak poznávat jiné země a národy. Restaurace zaměřená na národní kuchyně přináší svým krajanům azyl a místním možnost nahlédnout do vzdálených krajin. Brňanům nabízí povedenou, autentickou exkurzi do největší země světa restaurace Samovar.

Brněnský Samovar na vás dýchne výpary z friťáku a ani jeho interiér nepatří k nejlákavějším. foto: Michal Sanger

Na to jak je Rusko obrovské, je Samovar až nepatřičně malý podnik. Jen šest stolů a dvě stoličky u baru se velmi snadno obsadí, což se mi stalo osudným při první návštěvě, kdy jsem - v pátek večer -naivně vstoupil bez rezervace.

Pozitivní první dojem může mít z podniku jen silný vlastenec nebo jedinec omámený vzpomínkami na mládí, které z ruda vybledly do růžova. Já nepatřím ani do jedné z těchto skupin, a tak mě při vstupu omámil jen nelibý odér fritovacího oleje a překvapily stěna a bar z tmavého proutí, které už tak malý interiér ještě víc opticky zmenšují. U podniků, které nabízejí nějakou národní kuchyni, je obecně dobrým znamením přítomnost autentického personálu.

Ruský test můžete zakončit bonbonem zefir.

Samovaru tomu tak je, navíc s většinou hostů z řad svých krajanů rodnou řečí přátelsky rozmlouvá, což je příjemné. Příjemný je také bonus v podobě miniobchůdku s ruskými specialitami. Co už ve mně žádné nadšení nevyvolalo - i když i to asi mělo přispět k posílení národního koloritu -, byl proud docela hlasitého a ani na chvíli neutuchajícího ruského popu, který se linul z reproduktorů.
 
Rozlohou, interiérem i založením stolů je Samovar spíš bistro než restaurace. Jídelní lístek není absurdně rozsáhlý, přesto by mu prospělo zhruba poloviční zeštíhlení, stejně jako umístění předkrmů na začátek, nikoliv mezi přílohy a dezerty. Svým bytelným provedením a vazbou menu ovšem jasně deklaruje, že zde chce být neměnné a na věčné časy.

ČTĚTE TAKÉ:

V projevy sezony lze tak doufat jen u poledního menu, které podávají od pondělí do pátku. Názvy jídel jsou uvedeny rusky, česky i anglicky a většina specialit je v češtině i angličtině dovysvětlena. Takže není potřeba se doptávat u obsluhujícího personálu, který ovšem česky komunikuje docela dobře.

Naložený sleď si žádá vodku. A tu tady mají skvělou

Konverzaci v češtině sice číšník a barman v jedné osobě zvládal obstojně, ve stolničení už ale bohužel tolik neoslnil. Hned u první objednávky předvedl nesmyslný společný servis studeného předkrmu a polévky. Anebo to byl naopak promyšlený tah a počítal s tím, že velmi horký boršč bude pomalu chladnout, zatímco já budu jíst slanečka s cibulí?

V soli, octu a oleji naložený sleď za 80 korun bylo ovšem jídlo, díky kterému jsem podniku okamžitě odpustil předchozí chyby. Výrazná slanost a mastnost nemohla být doplněna ničím jiným než kvalitní ruskou vodkou, a to je obor, ve kterém Samovar skutečně exceluje. Nabízejí jich tu zhruba dvacet druhů a je velká škoda, že se číšník o jednotlivých značkách nedokázal alespoň trochu rozpovídat. Omezil se jen na konstatování, že ta nejdražší je zároveň i nejlepší.

PŘEČTĚTE SI:

Kdo se ale jen trochu zajímá o kvalitní alkohol, zcela jistě ví, že vodka Beluga patří mezi špičku ve svém oboru. Rozhodně doporučuji ochutnat a za adekvátních 90 korun užasnout, jaký skvost lze najít v tak podceňované kategorii, do které vodku - možná i kvůli její „komunistické minulosti“ - u nás mnozí řadí.

Velmi dobrý byl také boršč za 50 korun, který mi během konzumace slanečka nakonec vychladl do správné teploty. Tato klasická polévka svou rudou barvu získává z červené řepy, kterou dále doplňuje zelí, mrkev, brambory a vařené maso. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kuchař místo všudypřítomné nasekané kudrnky použil kopr a vepřové maso vyměnil za hovězí, ale i tak to byl s přehledem nejlepší boršč, jaký jsem zatím v Brně jedl.

Ostatně aby ne, když jsme při každé z mých tří návštěv byli spolu s mým doprovodem jediní rusky nemluvící hosté. Golubci, zelný list plněný rýží a mletým masem, přelitý kysanou smetanou, za 95 korun bylo další povedené jídlo, ovšem vařené brambory si musíte objednat samostatně, jinak dostanete poněkud nekompletně vyhlížející talíř.

U jídel, jako je chleba s máslem a kaviárem, zase bodují ty „echt“ správné suroviny.

Jasným klíčem ke spokojené návštěvě podniku se zdá být volba autentických jednoduchých jídel. Do této kategorie ale rozhodně nepatří kyjevská kotleta. Kuřecí prso plněné bylinkovým máslem, obalené v trojobalu a osmažené si nejspíš nedáte víc než jednou. Ve vysušené roládě bylinky vůbec neucítíte a v ceně 130 korun není ani zahrnuta příloha.

Když chleba s máslem, pak s kaviárem

A přece mě jedna ruská klasika v Samovaru zklamala. Vařené pelmeně plněné naprosto neochuceným, pravděpodobně krůtím masem byly skutečně odpudivý zážitek a ani pouhých 65 korun za tyto „ruské ravioli“ na tom nic nezměnilo. To doslova buržoazní chleba s máslem a ruským kaviárem za 100 korun byla pochoutka, na kterou sem musím co nejdřív zase zajít.

Pochopitelně je to další jídlo, které doslova volá po kombinaci s vodkou, stejně jako talíř ruské nakládané zeleniny za 70 korun. Zůstanete-li u vodky, zkuste k nim suchariky, smažené a ochucené kostičky chleba, a máte-li skutečně odvahu a tolerantní doprovod, přikousněte i sušené rybičky.

Naopak si celkem klidně můžete nechat ujít zdejší bliny - dostanete obyčejné palačinky, a nikoliv lehce nakynuté lívanečky. Místo toho jako dezert ochutnejte velmi sladký pěnový bonbon zefir nebo domácí chalvu, směs pomletých oříšků a medu.

Ruská restaurace Samovar

Restaurace Samovar je asi jako Rusko samo. Svérázná, překvapující krajnostmi pozitivními i negativními. Velmi pravděpodobně se po první návštěvě budete chtít vracet co nejčastěji - anebo sem už nikdy nevkročíte.

gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin

Autor: