SOMELIÉR: Novela zákona o vínech? Možná se konečně budeme zajímat o to, co pijeme

Něco tvrdí stát, něco poslanci, další názor mají výrobci či distributoři a člověk vlastně neví, co je a co není dobré. Faktem asi je, že jde o šedou ekonomiku a když prodejce chce, celkem lehko se mu daří proplouvat bez správného placení daně.

Někteří tvrdí, že je to zákon likvidační, především pro malé distributory či výrobce, hlavně však pro vinotéky. Prodej sudového vína je v nás nějakým zvláštním způsobem zakořeněný a jsem si jist, že minimálně ve svém okolí najdete někoho, pro koho je sudová Pálava z oblíbené vinotéky tím skvělým nápojem. To že se v mnoha případech ani nejedná o Pálavu ani o dobré víno, není třeba asi zmiňovat.

Rozumně uvažující člověk se snadno dopočítá, že pokud je v České republice 452 hektarů osázených touto odrůdou, pak se těžko mohou vyrobit a tím pádem i prodat stovky tisíc hektolitrů vína z této odrůdy. Ano, v posledních letech patří Pálava mezi nejvíce vysazované odrůdy, nicméně ani to nepokryje poptávku ve vinotékách. A právě prodej sudové Pálavy je asi tím největším problémem, který stojí za tímto zákonem.

To, že pokud dovezete víno ze zahraničí, ano i ze Slovenska, musí se při prodeji víno označit názvem, pod kterým se prodává v té konkrétní zemi. Velmi často se jedná o víno z Maďarska z odrůdy Irsai Oliver nebo Cserszegi Füszeres, což ale nikdo určitě neuvádí, kdo by to pak koupil, že? Právě toto „falešné“ uvádění do prodeje je onou bolavou patou celého problému. Kvalita sudového vína všeobecně je samozřejmě diskutabilní. Zcela upřímně přiznávám, že se necítím být tím nejpovolanějším pro hodnocení kvality a to ne proto, že by moje chuťové pohárky nedokázali kvalitu, či spíše v mnoha případech nekvalitu, rozpoznat, ale také proto, že jsem těchto vín opravdu moc neochutnal. Pravděpodobně bych to počítal na prstech jedné ruky a ještě bych musel hodně pátrat ve vzpomínkách, kdy to bylo vlastně naposledy.

Popravdě, mě osobně se tato novela nijak nedotkne. Víno sudové nekupuji, ve vinotékách se také příliš často nevyskytuji; tím ovšem nechci házet všechny do jednoho pytle. Jsou, a nejen v Praze, vinotéky, které umí nabídnout a prodat pěkné víno. Rozdíl je především v personálu, který je znalý, umí poradit a trefit se do chuti zákazníků na základě jejich požadavků a samozřejmě na reálné kvalitě vína. Dokonce jsem za tuto novelu rád, třeba se konečně lidé poohlédnou za kvalitnějšími víny v lahvi, kterých už je v dnešní době na trhu dostatek, a to rozhodně nemám na mysli drahá a superdrahá vína.