"Vaříme pravidelně. V létě jsme středy a čtvrtky na náplavce, jinak na některých farmářských trzích - na Jiřáku, v Karlíně. Teď každých 14 dní ve středu na Křižíkově," popisuje Zuzana. Dřív by si nikdy nepomyslela, že by takhle vařila. Teď už to dělá tři čtvrtě roku. Patřila tak k prvním pražským kuchařkám bez domova.
Na ženy bez přístřeší a řešení jejich problémů se před dvěma lety zaměřilo sdružení Jako doma. Má několik projektů. Vaření se věnuje asi rok. Teď má kolem 15 kuchařek. "Tohle je mrkvová indická polévka - brambory, mrkev, kokosové mléko. Tady jsou čokoládové sušenky. Je to veganské, je to hlavně zdravé, přesto je to dobré. Lidi se vracejí," popisuje dnešní menu Zuzana.
Jako doma
Podle Kristýny Ciprové ze sdružení Jako doma veganské jídlo bylo vybráno záměrně. Mohou ho jíst lidé, kteří mají různá stravovací omezení. Zatím kuchařky bez domova chystají svou nabídku v kuchyni na Žižkově, kterou jim půjčuje známé kuchařské studio. "Sníme o založení kamenné kuchyně, kde by mohly ženy najít práci," řekla Ciprová. Dosud totiž kuchařky pracují na smlouvu o dílo, zaplaceno dostávají podle počtu odpracovaných hodin.
PSALI JSME: |
Sen o vlastní kuchyni a malém bistru nabývá už pomalu pevných obrysů. Sdružení ji plánuje otevřít v červenci či srpnu. Získalo na ni 140.000 korun. Polovina sumy se vybrala na benefiční akci, polovinu vyneslo nedávné ocenění projektu. Organizace také získala dárce, který chce rozjezd sponzorovat.
Vaření jako zábava
"Do dvou let bychom chtěly stát na vlastních nohou," podotkla Radka Hetmánková se sdružení. Podle ní by se ženy v kuchyni měly zapojit pak do všech činností, nejen do vaření. V novém podniku by měly pracovat jako manažerky, provozní i uklízečky. Sociální firma s deseti zaměstnankyněmi by podle byznysplánu připravovala 400 obědů denně.
Organizace Jako doma by chtěla zajistit i dluhové poradenství. "Nějaké dluhy jsem si z ulice přinesla, tak bych chtěla využít i dluhovou poradnu a všechno si to splatit, ať člověk není na stará kolena venku a má kde spát se střechou nad hlavou a v teple," říká Zuzka. Na ulici strávila deset let. Pak se dostala do azylového domu. Teď je na ubytovně. "Když jsem byla na ulici, tak jsem se snažila mít práci. Tam to byly ale různé brigády - třeba za kasou v potravinách. Nebo bezpečnostní agentury, ty se také s ulicí snesou," vypráví.
Původně pracovala ale u zvířat na veterině. V budoucnu by se tam chtěla zas vrátit. Teď je ale prý ráda, že má práci jako kuchařka a chtěla by mít místo i v nové kuchyni. "Vaření mě baví, holky mám ráda, je to prostě víc než jen vaření a práce. Je to mnohem důležitější."
