Exotické ovoce plné antioxidantů. Poznejte kustovnici čínskou |
Ještě před pár lety je skoro nikdo neznal, dnes jsou nezbytnou součástí každého supermarketu. Řeč je o takzvaných superpotravinách, které právě zažívají boom. Staly se výmluvným symbolem super zdravého životního stylu a zasáhly snad každého, kdo se aspoň trochu pokouší něco udělat pro svůj organismus. Obsahují prý tolik zdraví prospěšných látek, že snesou označení superpotraviny.
Po stopách starých civilizací
Vypsat všechny potraviny, jež dostaly předponu „super“, včetně jejich propagovaných pozitivních účinků na lidské zdraví by bylo nadlouho, a navíc bez záruky. Žádný oficiální seznam „superfoods“, jak jsou označovány v anglicky mluvících zemích, ale také v Česku, totiž neexistuje. S trochou nadsázky řečeno, za superpotravinu se dá prohlásit téměř cokoliv, stejně tak je možné u příslušné potraviny libovolně vyzdvihovat některé z obsažených živin.
Chlorella
„Národní ani evropská legislativa s termínem superpotravina nepracuje. Jedná se o zvykové označení a z jeho po užití nelze dovozovat - a tedy ani vymáhat - žádné zákonem definované vlastnosti potraviny,“ konstatuje Pavel Kopřiva, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která dohlíží na kvalitu a bezpečnost potravin na českém trhu. Vzato do důsledku, superpotravina je jen módní slovo, jež nejenže nemá oporu v legislativě, ale dokonce ani v relevantních klinických studiích.
Potočnice lékařská je originální superpotravina. Na sendvič, do polévky či ke steaku |
„Označování některých potravin jako super může naopak vzbudit dojem, že ostatní potraviny v naší stravě tak zdravé nejsou, zatímco ve skutečnosti nám často poskytují živiny právě tak hodnotné jako ty, které někdo označí za superpotraviny. Za určitých okolností může toto označení být i zavádějící,“ upozorňuje Markéta Ježková, mluvčí ministerstva zemědělství. Jinými slovy: české zelí, mrkev nebo třeba jahody mohou být stejně super, i když je tak nikdo neoznačuje.
„Existuje spousta základních potravin a surovin, které mají pro nás velmi výhodný obsah a poměr nutrientů, jen jsme je jako superpotraviny nikdy neoznačovali. Jsou to třeba kysané mléčné výrobky, luštěniny, ryby i úplně obyčejné ovoce a zelenina,“ připomíná Martin Kuciel, foodbloger pan Cuketka.
Na seznamu se ale obvykle objevují různé exotické plody, jako už zmíněné açaí, goji, avokádo, guarana, prášek z božské rostliny jménem nopál nebo třeba baobab. Často se k nim řadí také různá semínka jako chia, konopí, nepražené kakaové boby, obilovina quinoa, na prášek rozemletý kořen maca z peruánských And či zdravá náhražka čokolády karob.
Quinoa je k sehnání ve třech variantách: bílá, černá a tříbarevná
Spojuje je nejen exotický původ, ale také příběhy o tom, jak právě díky nim přežívaly starodávné civilizace. Tvrdí se, že rostliny, které žily v nehostinných podmínkách, v sobě ukrývají koncentrované živiny, po nichž s chutí sáhne dnešní moderní civilizace.
Profesor Zdeněk Opatrný, který působí na katedře experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty UK, to vidí jinak: „Poživatelnost těchto potravin ověřily již generace před námi, ale považovat je díky exotickému původu a báchorkám o údajných účincích za něco výrazně lepšího, než máme k dispozici v našich zeměpisných šířkách, je nesmysl.“ Důvod, proč po těchto rostlinách sahaly různé domorodé kmeny, je podle profesora Opatrného mnohem prostší. Jednoduše neměly nic jiného k dispozici, a tak prostě jedly to, co jim příroda okolo nabídla.
Pepř je historicky nejvýznamnější koření, říká jeho znalec |
Dnešní „superpotraviny“ se navíc od těch prapůvodních v mnohém liší. To samo o sobě není nic špatného, stejně tak obvykle nejíme původní odrůdy rajčat, kukuřice, banánů nebo třeba mrkve, ale dáváme přednost jejich vyšlechtěným a mnohem výnosnějším potomkům. Jenže mnoho „superpotravin“, stejně jako „normálních“ potravin, projde při cestě za zákazníky průmyslovým zpracováním, což by mělo mimo jiné zaručit, že výsledkem bude výrobek prostý plísní či škůdců. Jenže to tak být nemusí.
Přifouknutá exotika
Mnohé exotické rostliny importované do Evropy, včetně České republiky, totiž vyrůstají v zemích, kde není ochrana spotřebitele na tak vysoké úrovni, a mohou tudíž obsahovat zbytky pesticidů i těžkých kovů. Například goji se pěstuje v Číně, jež je známá běžným používáním pesticidů, quinoa se dováží z Chile a chia z Mexika, kde je situace podobná.
Kustovnice čínská známá také jako goji.
„Zdravotní rizika, ať už v podobě mykotoxinů, nebo naopak pesticidů, jsou dána mírou péče, kterou dovozci svému zboží věnují. Je pak věcí spotřebitele, zda je ochoten se těmto rizikům vystavit,“ dodává profesor Opatrný. Podle něj by bylo naivní domnívat se, že pouhé označení superpotravina v sobě nese vyšší kvalitu i zdravotní bezpečnost.
Sporný je i zdravotní efekt „superpotravin“. „U řady exotických a vyrobených supepotravin jejich užitek výrobci záměrně nafukují a nemá smysl za ně vyhazovat peníze,“ radí Martin Kuciel.
Motivace výrobců a prodejců potravin nabídnout zákazníkům „něco extra“ není nijak nová. Za možná první superpotravinu byl na začátku 20. století označen banán - už tehdy byly vyzdvihovány jeho příznivé účinky a byl doporučován jako lék na celiakii. Skutečný boom ale zažily „superpotraviny“ až na prahu 21. století, kdy se více rozšířily různě obohacené potravinářské výrobky slibující pozitivní vliv na zdraví.
