Teď ale vážně. Pro mě osobně je to vlastně málo. Je-li něco v pořádku, je to tak tak. Je to dobrý. Ok. Bez emocí. Tuhle zažitou otázku, na kterou zřídkakdy odpovím jinak, než ano, jojo nebo díky, vyslovuje personál s železnou pravidelností jaksi automaticky.
Předpokládám a zároveň doufám, že obsluhu ale opravdu zajímá, jak jsem si pochutnal na jídle, které mi bylo doporučeno, cítím-li se fajn, nebo jestli se ještě nechám zlákat na čerstvě upečený koláč.
Filip TrčkaFilip Trčka sám sebe s nadsázkou označuje jako restauračního voyera. Ve své pracovní době (i mimo ni) chodí do restaurací Ambiente, všímá si chyb, upozorňuje na ně a pomáhá je odstraňovat. Zkušeností na to má dost – v roce 1997 nastoupil do Pasta Fresca, byl manažerem v Mánesce, později vedl servis v La Degustation Bohęme Bourgeoise. Bezmála tři roky působil také v newyorské Hospodě. |
V tom případě bych měl malé doporučení, řešení, které se nabízí je totiž prosté. A bude oboustranně ku prospěchu...
Číšníci, servírky! Ptejte se se konkrétně. Pokládejte cílené a otevřené otázky, vybízejte nás ke komentáři, zpětné vazbě. Ta je jednou z nejcennějších věcí, kterou můžete od nás hostů získat, to už přeci dávno víte... Věřím, že je spousta zákazníků, kteří se s vámi (a skrze vás i s kuchaři, barmany, výčepními i provozovateli vaší restaurace) rádi podělí o zážitek z návštěvy. Dostanou tak možnost sdělit vám pochvalu, nebo třeba konstruktivní kritiku, která vás může posunout zase o krůček dál.
Tuším, že asi nebude jednoduché tenhle přirozeně zažitý dotaz hned tak nahradit kreativnějšími, více adresnými a pro hosty přínosnějšími otázkami. Jedno je ale jisté. Až se vám to povede, poděkují vám za to nejen vaši kolegové a nadřízení, ale i velká část vašich zákazníků. A já půjdu tentokrát v první linii...
