Restaurace V Polích stojí stranou hlavních silnic, zasazena až na samý okraj středočeské vesničky Malé Číčovice nedaleko hradu Okoř. Už šest let láká hosty na mix francouzskoitalské venkovské atmosféry a staročeské kuchyně. Z hlavního města sem není daleko, od ruzyňského letiště trvá cesta asi deset minut, nejprve po výpadovce R7 a pak už jen klikatými silničkami do obce Číčovice.
Trasy neznalí hosté by měli bedlivě sledovat naváděcí cedule; k podniku je nutné prosmýknout se uzounkými cestami mezi vesnickými domky. A když už si řidič myslí, že definitivně zabloudil, zjeví se před ním mohutný bílý zděný oblouk, někdejší vstupní brána do jezuitského statku z 18. století. Následuje ještě druhý portál, parkoviště, výhled na okolní louky a po levé straně hledaná restaurace.
Když ledy tají
V zimním období je entrée poněkud méně ohromující. Bazének, dětské hřiště, přilehlé venkovní sezení, jakož i bylinkovou zahrádku pokrývá sníh. Takové trochu chladné přivítání. Jenže stačí otevřít dveře do restaurace a ledy tají.
Interiér navozuje atmosféru honosné jídelny francouzského velkostatku. Podlahu dvou obloukem oddělených místností zdobí originální půdovky, různorodé stoly nakoupené v bazarech a anticích zůstaly neopracované, se záměrně zachovanou patinou.
Židle jsou ve stylu "pel-mel", atmosféru doplňuje starodávné kuchyňské nádobí na stěnách a tlumené světlo lampiček. (Za nakouknutí stojí i místní toalety. Těžko soudit, jak vypadají ty pánské, ale dámské směle mohou nést označení rozkošný budoár.)
S těžkým rustikálním stylem vybavení restaurace nemá nic společného, vše působí svěžím, odlehčeným a stylově čistým dojmem. V obou částech podniku visí na zdi tabule s aktuální nabídkou, jídelníček v Polích nevedou.
Úplně pohodlné to není. Od vzdálenějších stolů hosté musejí vstávat, aby nahuštěné a drobným písmem popsané tabule rozluštili. O nápojích se z nich nedozvědí vůbec nic, tabulka s nabídkou domácích limonád dokonce visela až venku na zápraží.
Servírky jsou naštěstí velmi dobře informované, zdálo se, že jídelníček umí i pozpátku a každému ochotně veškerou nabídku přetlumočí a vysvětlí.
Pro stokilového chlapa
Chladné počasí svádělo dát si polévku na zahřátí (husí vývar, bramboračka a zelňačka), volba nakonec padla na tatarský biftek (195 Kč). Tady nepropadli nešvaru podávat jej předem namíchaný. Kdo chce, tomu ho kuchař ochutí, hosté si ho ale mohou připravit i sami. Nejenže si jej okoření podle svého, ale očima a nosem mohou zkontrolovat barvu a vůni syrového masa. To v Polích bylo dokonalé: najemno naškrábané, voňavé. K tomu zlatavé topinky s česnekem.
Škoda jen, že kapacita žaludku nestačila na ochutnání dalších předkrmů, lákaly kachní škvarky (95,-), zvěřinová paštika (175,-) nebo husí játra (180,-).
Vybírat je těžké i z hlavních chodů, nakonec vítězí ovařené vepřové s kedlubnovou omáčkou (165,-) a telecí ledvinky (185,-). Když servírka donesla talíře na stůl, následoval menší šok. Porce, které tu podávají, jsou přímo obří. Soupeřit by mohly snad jen s restauracemi v Bavorsku. Dobře by stačily i stokilovému těžce pracujícímu chlapovi. Porcím se přizpůsobila velikost talířů. Servíruje se tu totiž na mísách (opět ve starodávném stylu s kytičkami a zdobením a každá jiná), na jakých obvykle podáváme chlebíčky pro větší společnost.
Trumfy na závěr
Oba objednané pokrmy byly dokonalé. Skoro zapomenuté a znovuzrozené ledvinky s mandlovými lupínky a rýží vyvolaly vzpomínky na babiččinu starodávnou kuchyni.
Naprosto ojedinělé bylo vepřové s kedlubnovou omáčkou. Doměkka uvařené a naprosto libové maso doplňovala jemná smetanová omáčka s propasírovanými podušenými kedlubnami. K tomu houskový knedlík z místní kuchyně. To vše v jemné, dokonalé harmonii. Sníst všechno se ale nedá ani při nejlepší vůli. Možná by v Polích udělali dobře, kdyby tu začali nabízet i "dámské" porce.
Restaurace má nakonec pár trumfů v rukávu v podobě dezertů. Jezdí se sem na ořechové pusinky či na makovou zmrzlinu. V nabídce byl tentokrát také teplý čokoládový dort. Horký moučník plný čokolády a ořechů osvěžovala skvělá meruňková zmrzlina; naprosto fantastická kombinace chutí s překvapujícím kontrastem teplot.
Z nápojů stojí za ochutnání místní limonády - zázvorová, bezinková či citronáda.
Z Polí se hned z několika důvodů odchází špatně. S plnými žaludky se těžko zvedá ze židlí, útulnou atmosféru se nechce měnit za volant automobilu. Přestože se restaurace prezentuje jako venkovská, vaří tu poctivou staročeskou měšťanskou kuchyni. Už ve chvíli, kdy vstupní brána zůstává ve zpětném zrcátku, proletí člověku hlavou myšlenka, že se musí brzy vrátit.
