Univerzální Itálie v pizzerii Bibita Nuova

Pizzeria ristorante Bibita Nuova se nachází v ulici V jámě přímo naproti východu z pasáže U Nováků. A název Bibita určitě pražským pamětníkům připomene legendární podnik, který - jak píše ve své knize Nikdy nepodávej ruku číšníkovi filmový režisér Jan Němec - byl v šedesátých letech oblíbeným místem pražské umělecké smetánky. Však si také tehdejší interiér zahrál v několika českých filmech. V osmdesátých letech se pak stala Bibita hlavně nočním shromaždištěm číšníků, kteří zde utráceli své v potu tváře vydělané spropitné za bujarou zábavu s lehkými ženami, relaxujícími po šichtě na pražských ulicích. Od té doby prostor hledal novou tvář.

Stopy hvězd

Dnešní Bibita Nuova dala prostoru italský obsah. Nevyužívá podzemní část, zato v létě přibyla zahrádka ve dvoře. Dalo by se říci, že se jedná o nevelký podnik velikosti typické italské restaurace, jakou byste klidně mohli najít v Mnichově nebo v Bernu. Interiér má světlou mramorovou podlahu, po které kdysi šlapala řada českých filmových hvězd, textařů či muzikantů. Sloupy a stropy jsou vymalované v pistáciové barvě, stropní trámy v barvě šedomodravé, mezilehlé stěny mají zelenomodrý vzorek.

Prostor osvětlují tři kruhové lustry, skýtající poměrně bledé světlo, které vytváří intimní atmosféru. Nábytek je jednoduchý, moderní, v tmavém dřevě, jsou tu poměrně malé stolky na kovové noze, sezení tvoří lehká pohodlná křesílka s režným čalouněním a kožené sedačky v tmavohnědé kůži kolem stěn. Dominantní výzdobu tvoří čtyři velká benátská zrcadla, na kterých jsou křídou napsané denní a akční nabídky podniku.

Nabízejí tu středomořskou domácí kuchyni s orientací na české zákazníky. Stálý jídelní lístek nabízí předkrmy/antipasty, polévky, čerstvé domácí těstoviny, rizota z italské kulatozrnné rýže arborio, ryby/pesce, masa/carne, samozřejmě pizzy, malé i velké saláty a dezerty. Polední menu pro všední dny se denně obměňuje a vedle tradičních italských jídel tu najdete třeba i aichisushi, obalovaný smažený sýr s bramborem a tatarskou omáčkou nebo Philadelphia maki roll. Výběr poledních jídel údajně reaguje i na přání pravidelných hostů.

Krém i těstoviny

Prověrka kvalit zdejší kuchyně začala předkrmem antipasto caprese - plátky mozzarelly Bocconcino, čerstvá rajčátka, bazalka, bazalkové pesto, balsamico (79 Kč) - přesné natrpklé chuti, podněcující k další konzumaci. Vynechat určitě nešla jediná polévka ze stálého menu: zuppa di pomodoro con parmigiano - tradiční italský krém z čerstvých loupaných rajčátek a bazalky, sypaný parmazánem (42 korun), lahodně jemná, nepatrně pikantní polévka podávaná v keramické misce. Povinností bylo pochopitelně i ochutnání domácích těstovin, volba padla na penne con carne di manzo e cherry pomodoro - penne, svíčková z mladého býčka, plátkový česnek, kuřecí vývar, chilli, cherry rajčátka, parmazán (175 korun).

V hlubokém porcelánovém talíři člověk ocenil zálivku vývarem, pokrm byl díky tomu vláčný, plné chuti. Stav hovězího masa ovšem prozradil, že bylo připraveno drahnou chvíli před naservírováním. Posledním vzorkem dovednosti zdejší kuchyně byl bistecca di tacchino servito con couscous di verdure, conditi con salsa di formaggio - krůtí steak podávaný na zeleninovém kuskusu, přelitý sýrovou omáčkou (195 korun) na velké porcelánové míse, který byl ve všech složkách vynikající, maso s kůrčičkou, přitom šťavnaté, sýrová omáčka přiměřeně břitká a kuskus přesně dovařený, nekašovitý. S pohárem červeného Chianti DOCG Vendemmia (1,5 dcl 65 korun) jsem až nabyl dojmu, že sedím vtratorii na svahu kdesi v Piemontu a na protější stráni se na úzké silničce prohání červené ferrari se žlutým lamborghini.

Veselé historky

Na nápojovém lístku hrají samozřejmě prim vína. Na prvnímmístě ta italská z oblastí Venetto, Vandemia, Trento, Toscana nebo Lazio (0,75 l za 330 - 595 korun). Mají tu ale i vína moravská z Velkých Bílovic, Valtic a Mikulova (0,75 l za 240 - 440 korun). Jediné, co tu nenajdete, je italské pivo. Točí se tu belgická Stella Artois, v lahvi pak Pilsner Urquell a Staropramen černý. Navzdory poměrně strohému interiéru zde panuje až jakási domácká nálada.

Restauraci jsme navštívili v odpoledních hodinách, tedy po době obědů, v čase, který personál využíval k vlastnímu nasycení. Přesto jsme byli obslouženi velice svižně a nutno dodat, že dvojice číšníků byla - filmovou řečí - vycastována (od slova casting) velice rafinovaně. Menší nesmírně výřečný a energický nás zásoboval nejen tipy, co všechno bychom měli ochutnat, ale přidal i několik zábavných historek ze života. Druhý, mladík, kasíroval s takovou melancholickou zádumčivostí, že jen neurvalec by mu nedal spropitné. Pro úplnost: podnik je nekuřácký a v sobotu večer nabízí kromě italských jídel i živou hudbu ze středomoří v podání dvou kytaristů z Řecka a Chorvatska.