16. srpna 2019 5:15 Lidovky.cz > Relax > Dobrá chuť

V Česku si mango loupu, v Africe ho jíme i se slupkou, říká dovozce cizokrajného ovoce

Tonny Smith Kiganda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tonny Smith Kiganda | foto: Lenka Požárová

Dovozce cizokrajného ovoce Tonny Smith Kiganda o českých banánech bez chuti, práci s farmáři z africké Ugandy a o tom, jak se jí největší ovoce na světě jackfruit.

Vlastně to začalo tak, že v Praze ochutnal banán, který neměl žádnou chuť. kdykoli mohl, vozil si Tonny Smith Kiganda čerstvé ovoce z domoviny, africké Ugandy. Ale nejen pro sebe, přes Facebook domlouval první příležitostné prodeje. Jeho úspěšný obchod s tropickým ovocem nespustila Praha, jak by se dalo čekat, nýbrž Ostrava.

Banány sušené na africkém slunci (vlevo nahoře) se promění v lahodné křupavé...
Silná slupka mangostanu (vlevo nahoře) je zbarvena do temně fialové barvy a...

Když se před sedmi lety do Prahy přestěhoval za ženou, s níž se seznámil na studiích, ještě netušil, jak skvěle může zúročit to, odkud je. vysokoškolský titul z oboru veřejná správa tu sice moc nevyužil, ale přišel na způsob, jak propojit lásku k ovoci, své zemi a využít přitom interakci s lidmi. Postupně vznikla společnost virunga (psáno s malým písmenem), která pořádá po českých městech africké trhy a už druhým rokem je stálicí na pražských farmářských trzích. Tonny spolupracuje se zhruba osmdesáti africkými rodinami,„své“ farmáře zná jménem a jejich podpora jde často nad rámec běžných povinností.

TONNY SMITH KIGANDA (35)

Pochází z předměstí Kampaly ve státě Uganda, vystudoval veřejnou správu na univerzitě Čching-chua v Pekingu. Ve své domovině působil jako školitel, dělal výcvik v oblasti správy organizací včetně transformační analýzy. Pracoval pro tamní ministerstvo financí a leadership vyučoval i na Makerere University v Kampale. Do České republiky přišel žít za svou ženou, s níž se seznámil na letní škole v Číně. Začínal jako učitel angličtiny, dnes tu žije už sedm let a živí ho obchod s exotickým ovocem, které do České republiky dováží od drobných farmářů z Ugandy.

Tonny Smith Kiganda

Tonny Smith Kiganda

Vystudoval jste veřejnou správu. Čím jste se živil, když jste přišel do Česka?
Učil jsem angličtinu a dělal nějaká komunikační školení pro organizace. v zásadě šlo o to, co jsem dělal v Ugandě – výcvik vedení lidí a výcvik v oblasti správy organizací. Tam jsem poskytoval školení v těchto oblastech a taky jsem leadership vyučoval. Nechtěl jsem už ale být zaměstnaný – a moje žena pro to naštěstí měla pochopení. vždycky jsem měl podnikavého ducha.

Už tenkrát se zrodil nápad na prodej ovoce?
To ne, tenkrát mě to ještě nenapadlo. Miluju ovoce, obzvlášť banány. Pamatuju si, že jsem si je šel nakoupit do Alberta. Chutnaly nijak. Pak jsem si ještě koupil avokádo – a znovu to nebylo ono. Bylo to pro mě šokující. Je rozdíl, když banán utrhnete v jeho zralosti, nebo když ho utrhnete dřív. Ten druhý správné chuti nikdy nedosáhne. kdykoli jsem jel domů do Ugandy a vracel se, bral jsem s sebou i ovoce.

A tak vás napadlo ho zkusit prodat na Facebooku?
Ano, měl jsem ovoce dost, takže jsem zkusil něco prodat přes Facebook. Šlo to takhle rychle! (luskne) Pořád mi ale nic nedocházelo, byl to jen přivýdělek k učení. v začátcích nám často doputovalo ovoce v hrozné kvalitě. Balení bylo nedokonalé, neměli jsme zkušenosti… Prodávali jsme i na farmářských trzích, na Jiřáku (pražské náměstí Jiřího z Poděbrad) a na Andělu, až nám jedna známá před dvěma lety řekla, ať zkusíme zajet do Ostravy. Vzali jsme asi dvacet beden zboží, naložili je do auta a se ženou do Ostravy vyrazili. Během hodiny a půl jsme měli vyprodáno!

Chcete mi říct, že v Ostravě se vaše produkty, které nejsou nejlevnější, prodávaly lépe než v Praze?
V Praze jsme byli součástí farmářských trhů, kde je velká konkurence. Sice ne v exotických plodech, ale je tam spousta ovoce a zeleniny. Ale v Ostravě jsme udělali první africké trhy specializované jen na naše produkty. V tom to bylo jiné. Zájem byl obrovský. Zopakovali jsme to tam ještě dvakrát a ve větším množství. Dali jsme dohromady tým lidí, většinou studentů, které jsme vyškolili, aby o produktech v dané sekci věděli, a pak jsme si řekli, že to zkusíme i v dalších městech. Byli jsme v Olomouci nebo v Brně.

K dostání na trzích jsou i čerstvé kakaové boby (vlevo dole). S chutí čokolády...

K dostání na trzích jsou i čerstvé kakaové boby (vlevo dole). S chutí čokolády však mají ještě pramálo společného, protože neprošly fermentací.

I v dalších městech jste měli úspěch? Nesetkali jste se s nedůvěrou v neznámé produkty?
Někde byly prodeje větší, někde menší. Ale lidi měli zájem. Zvědavost je klíčem k prodeji. Zákazníci mohli naše zboží na místě ochutnat. Kdo ochutnal, ten většinou i nakoupil.

Co všechno dovážíte? Na vašich pultech jsem viděla avokáda, manga, ananasy, ale i marakuju, rambutan nebo durian.
Jsou to desítky druhů. Od jednoho druhu máme i víc odrůd. Například od manga až sedm – a každé je přitom o tolik jiné! Některé jsou aromatičtější, jiné víc sladké. Od ananasu máme dva druhy, od mučenky pět. Různorodost naší nabídky je klíčová, stejně jako to, že se snažíme spoustu informací o ovoci vysvětlovat.

Můj africký kamarád jí mango asi jako jablko. Neloupe ho a okouše dužinu od pecky, což mě překvapilo, protože jsem do té doby mango vždycky loupala. Jak ho jíte vy?
Kdybych si ho tady koupil v supermarketu, oloupal bych ho kvůli chemickému ošetření. Ale dobré mango z Ugandy stačí umýt. Odstraněním slupky ztrácíte spoustu vitaminů a přínosných látek.

Setkal jste se tu s nějakými českými chybami, že by lidé ovoce jedli jinak, než je u vás obvyklé?
To ani ne. Všiml jsem si ale, jak je pro zákazníky tajemné největší ovoce na světě – jackfruit (žakie, plod chlebovníku různolistého). Nevědí, jak ho otevřít ani jaké části z něj jíst.

Já jsem z něj jedla sladkou žlutou dužinu, vyhodila jsem pecky i bílou vláknitou dužinu. Je to správný postup?
Můžete jíst všechno kromě slupky. Semena opražíte, zkřehnou a jsou výborná. Bílou vláknitou dužninu uvaříte jako maso s kořením. Často zákazníkům radíme i se zpracováním ovoce. V případě jackfruitu jak odstranit lepkavou šťávu, která ulpí na prstech. Stačí si kápnout do dlaní olej, ten lepkavost zmírní.

Je obvyklé zpracovat v Ugandě i pecky avokáda? Slyšela jsem, že i ty je možné dále využít.
Pecka z avokáda je hořká, ale má spoustu léčivých účinků. Má vlastně víc užitečných vlastností než sama dužina. Pecky v Africe sušíme, rozdrtíme je a pak je přidáváme do polévek a dalších jídel. Z pecek můžete připravit i čaj.

Kdo jsou vaši dodavatelé?
Nejsou to zemědělci, ale rodiny, které často mají za domem jen dva stromy s avokády nebo banány. Pěstují to vlastně pro sebe. Vezmeme tu trochu, kterou mají nadbytečnou, a takto plody posbíráme u spousty dalších rodin. Týdně dovážíme do Prahy půl tuny avokád, ale od jedné rodiny odkoupíme maximálně 15 kilo. Proto na našich trzích uvidíte rozmanitá avokáda, každé vypadá jinak, nejsou to stejně velké a stejně barevné kousky, jako vidíte v supermarketech, kde je zboží standardizované.

Pitahaja (jinak též dračí ovoce, vpravo dole) naláká víc svým vzezřením než...

Pitahaja (jinak též dračí ovoce, vpravo dole) naláká víc svým vzezřením než chutí.

V jakých částech země se tam ovoce pěstuje?
Všude. Banány a káva jsou z přenádherné horské oblasti s horou Elgon. Jackfruit a mango jsou z vnitrozemí. (Tonny kreslí do zápisníku mapu Ugandy.) Anonu (plod láhevníku) máme z blízkosti hranic ze Súdánem a tady leží pohoří Virunga, odkud taky bereme produkty.

Virunga je i název vaší firmy. Máte k této oblasti specifickou vazbu?
Milujeme zvířata – a právě v okolí vulkánů Virungy žijí horské gorily. Je to oblast na pomezí Ugandy, Konga a Rwandy.

V jaké části Ugandy jste vyrostl vy?
V centrální části, na předměstí. Ale ovoce a zahrady jsem měl neustále kolem sebe. Byl jsem zvyklý utrhnout si mango přímo ze stromu a zakousnout se do něj. Kvůli chudobě si farmářské rodiny často nemohou dovolit hnojivo, proto jsou naše produkty zcela organické. Jen na biokvalitu nemají certifikát, protože jeho získání je finančně náročné, a navíc se musí každoročně obnovovat. Při odkupu od tamních velkých firem by dostaly rodiny, se kterými spolupracujeme, mizerné peníze. My jim platíme třikrát i čtyřikrát vyšší odměnu, podmínky to jsou tedy férovější než férové. Jen jsme museli lidi naučit správně sklízet.

Copak oni to neuměli?
Tam se úroda většinou sklízí tak, že se stromem zatřese, plody popadají a posbírají se. Tedy kromě banánů, které se musejí odseknout. Popadané ovoce je natlučené a nejde ho tak dobře přepravovat ani prodávat. Proto jsme je museli učit ovoce pokud možno trhat ze stromů. Nebo vysvětlovat, že když se odstraní stopka z avokáda příliš brzo, začne okamžitě dozrávat.

Každou sobotu prodáváte na pražské Náplavce. Kdy se zboží, které tu prodáváte, sklízí?
Pracovat na svozech zboží se začíná v neděli, tedy týden předem. Avokáda se sklízejí v pondělí večer, ananasy v úterý. Do úterního večera musí být všechno zboží svezeno do našeho centra v Kampale, kde ho balíme, a ve středu ráno ho letecky odesíláme do Prahy. Tam dorazí ve čtvrtek večer. Pátek pak máme na vybalení, máme k dispozici sklad a chladicí auta. Ovoce tak z Afriky dovezeme rychleji, než by šla prioritní pošta! (směje se)

Co děláte se zbožím, které neprodáte?
Mango, ananas a banány necháváme zpracovávat na džemy. Vybrali jsme si na to externí firmu, která má potřebné certifikáty. Ale řekli jsme jim, že džem z manga musí chutnat jako mango, nesmějí tam přidávat nic jiného. Miluju jídlo, musíte si s ním umět vyhrát.

Dá se říct, co je bestsellerem?
Lidi milují ananas! Je ale důležité umět vybrat ten správný – a my se vyhýbáme těm, které měly málo slunce a moc vody, ty jsou pak spíš vodnaté, ne sladké. Nevím, jestli jste viděla, jak roste ananas. (znovu kreslí) Na stonku se vytvoří tři plody, přičemž komerční farmáři ponechají dozrát všechny tři. Farmáři, kterým záleží na kvalitě, zbylé dva v počátku odseknou a ponechají na rostlině jen jeden.

Ten pak bude mnohem sladší… Připomíná to zastřihávání vína na vinicích.
Přesně tak! Ananas od komerčních farmářů nemůže být nikdy tak sladký, protože ty tři plody soutěží a dělí se o stejnou výživu z jedné rostliny.

Kdo zajišťuje organizaci práce v Ugandě, když vy jste v Praze?
Moji čtyři sourozenci, se kterými jsem farmáře objížděl. Samozřejmě i já tam občas jezdím. Virunga má už patnáct zaměstnanců. Má žena postupně nechala své práce a dnes je součástí firmy. Jsme tři spoluvlastníci, ona, já a jeden český kolega. Snažíme se s rodinami farmářů, od kterých zboží odebíráme, udržovat kontakt. Zhruba před čtvrt rokem jsem se jich ptal, co jim chybí. Teď jsme proto v procesu stavby splachovacích záchodů a kuchyní, protože rodinám tohle zázemí často chybí. Záleží nám na tom, jak tam lidé žijí, a pokud jim tímto můžeme pomoct, rádi to uděláme. V Brně jsme pro ně uspořádali i sbírku oblečení. Zákazníci mohli ovoce vyměnit za šatstvo. Lidé v Ugandě byli dojatí. I takové maličkosti můžou udělat lidi šťastnými. Kromě toho si myslím, že by tamní lidé měli vědět, že si jejich práce vážíme.

Ve vaší nabídce v rámci afrických trhů není jen ovoce. Všimla jsem si i medu, koření nebo různých pletených košů, vyřezávaných vařeček…
Vozíme i ručně vyráběné kožené sandály, pletené tašky jsou z Tanzánie. Je u nich i visačka s fotkou ženy, která je pletla.

Vlastně to začalo tak, že v Praze ochutnal banán, který neměl žádnou chuť....

Vlastně to začalo tak, že v Praze ochutnal banán, který neměl žádnou chuť. kdykoli mohl, vozil si Tonny Smith Kiganda čerstvé ovoce z domoviny, africké Ugandy. ale nejen pro sebe, přes Facebook domlouval první příležitostné prodeje. Jeho úspěšný obchod s tropickým ovocem nespustila Praha, jak by se dalo čekat, nýbrž Ostrava.

I tyto dodavatele jste navštívil?
Ano. Každého, od koho zboží nakupujeme, znám jménem. Koření bereme ze Zanzibaru, protože odtamtud je nejlepší – a i tam pravidelně jezdíme. Dnes nám nabízí zboží víc producentů, než můžeme přijmout. Je hezké, že s námi chtějí lidé spolupracovat.

Neměl jste problémy s českými úřady ohledně hygieny produktů, není kolem toho spousta byrokracie?
Produkty kontroluje FYTO úřad v Ugandě na letišti před jejich přepravou, další tady po příletu. Má to mezinárodní platnost. Někdy nám s testováním pomáhají místní univerzity.

Ve vaší nabídce jsem viděla i mango a ananas sušené na slunci. Předpokládám správně, že africkém?
Ano. Sušíme i banány nebo plody mochyně. Takové ovoce se sbírá a zpracovává v noci, kdy nelétají mouchy. Ovoce se oloupe, nakrájí a pak suší na slunci. Rádi bychom v budoucnu připravili projekt na výstavbu sušíren ovoce v ugandských vesnicích. Osmdesát procent manga, které uzraje, tam totiž shnije. Dozraje jich tolik naráz! Sušením ovoce bychom lidem zajistili vyšší výnosy, snížilo by se tím zároveň i plýtvání jídlem a přidaná hodnota by byla i ve vyšší zaměstnanosti vesnických žen.

Je nějaké české ovoce, které vás okouzlilo?
Miluju hrušky, ty u nás nemáme. Jednou jsem se jich tak přejedl, že mě pak v noci bolelo břicho.

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.