Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Válka proti lžičce mouky

Jídlo

  15:09
Zatímco zahušťování českých omáček lžičkou mouky je veřejně pronásledovaný přečin, haldy bílé pšeničné mouky se nepozorovaně přesunují do našich břich. Kudy?

Válka proti lžičce mouky foto: Lidovky.cz

Češi pořádají hon na lžičku mouky. Trvá už mnoho let a škodnou jsou naše husté omáčky. Tedy že vezmeme lžičku hladké pšeničné mouky, rozmícháme ji ve vodě nebo smetaně a vlijeme do vroucí koprovky, guláše či k dušenému masu, následkem čehož vznikne hustá omáčka, která se tak krásně vsakuje do péřového knedlíku, miluje se s rozmačkanou bramborou a ztuhlá se pak hustotou chvěje v hrnci.

Většina lidí ví, že zmíněná metoda je malý podvod. Hustoty bychom měli dosáhnout poctivě, třeba rozmixováním zeleniny, tak jako je tomu u svíčkové. Proč jsme ale svou zlost namířili zrovna směrem k nejmenšímu množství mouky, které se v české kuchyni vyskytuje, není zcela jasné. Proti každodenní náloži baget, pizzy a koláčů je jedna lžička legrace. Nejstarší důkaz o této davové psychóze jsem našla v babiččině receptovém sešitu, kam si o škodlivosti zahušťování omáček založila výstřižek ze Svobodného slova. Bylo to v únoru 1968. Před jednačtyřiceti lety. Takže nás to drží celkem dlouho.

Rafinovaně na rafinovanou mouku
Ovesná kaše - vločky večer zalijte vodou nebo mlékem. Ráno je ohřejte v mikrovlnce, přidejte plátek másla a posypte hnědým cukrem. Lahůdka.
Palačinky – řízněte pšeničnou mouku napůl pohankovou, Francouzi tomu říkají galetky.
Ječné kroupy a krupky - pytlík vařených krup mám pořád v mrazáku a přibližně hrnek dávám do zeleninové polévky na způsob bramboračky.
Když už musíte mít pšenici, zkuste střídat alespoň její odrůdy, například špalda je zdravější.

Náš vztah k mouce je postaven na hlavu. Tak třeba Marie ve středních letech. Bydlí v domku na okraji Prahy, v garáži dvě auta. Platí daně, nekrade toaletní papír na veřejném záchodě, nemá špínu za nehty ani nesleduje telenovely. Přesto své děti živí, jako kdyby byla na sociálním dně. Každé ráno vyloží ze skříně barevné křupinky a podává je k snídani. Marie je dobrá máma, takže kdyby měla na stůl postavit misku s trochou bílé mouky a kopcem cukru (čímž křupinky ve skutečnosti jsou), nikdy by to neudělala. Marie ale neví, že dětem nemůže každé ráno dávat mouku s cukrem a chtít po nich, aby se po několik následujících hodin soustředily, používaly paměť na plné obrátky, cvičily a závodily. S palivem, jakým křupinky jsou, dítě neutáhne ani polovinu takové zátěže.

Nebo Václav. Po revoluci změnil životní styl. Nejí uzeniny a dal se na celozrnné pečivo. Nejraději má kornšpic. Václav neví, že je jeho rohlík tmavý díky karamelu. Když opouštěl svůj oblíbený kmínový chléb Šumava, neuvědomil si, že obsahuje celých 40 % žitné mouky a že si výběrem „tmavého pečiva“ právě zvolil větší spotřebu bílé rafinované mouky zbavené většiny živin. Stejně se rozhodlo tolik lidí, že spotřeba žitné mouky stále klesá a navzdory trendům zdravé výživy je na svém historickém minimu.

Pečivo

A do třetice Jarka, snaží se o pestrost. K snídani si sice dá pečivo, to ano, ale k obědu už něco zdravého, špagety či podobně, a večer jen tak lehce, třeba kuskus nebo kousek pizzy se salátem. Jarka neví, že jen převléká pšenici do jiných úprav.

Kdo z nich je na tom nejhůř? Všem třem chybí informace, Marie je navíc podvedená. Uvěřila reklamě, která přidala slovu „cereálie“ vyšší moc. Ono slovo totiž ve skutečnosti neznamená nic víc než obilninu – čili mouku. A „moučná pochoutka“, to už moc nezní, že? Žito, oves, vlákninu ze slupek zrn, případně další alternativy, které by člověk od slova cereálie čekal, v inzerovaných výrobcích nenajdete. Jak je možné, že Marie uvěřila? V reklamně se tak krásně vlní zlatavé klasy... Na začátku sice pšenice takhle vypadá, ale na konci výrobního procesu se z ní stane vcelku bezcenné plnidlo. Reklama nám domlouvá, abychom dělali pro rodinu maximum. To je na ženskou, neustále pochybující, jestli se jí to daří, příliš. Koupí dětem bezcenné sušenky, „tak bohaté na cereálie“. Rohlík posypaný cukrem by pro zdraví a energii její rodiny udělal totéž.

Mimochodem, omáčky Marie samozřejmě nezahušťuje…