Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

VANĚK: Tajný rozhovor Staňa a Honzy. O polských šmakuládách i o tradičních piškotech

Jídlo

  6:30
PRAHA - Vážení čtenáři, dlouho jsem přemýšlel, jak s touto zprávou ven, jak zjemnit doslova přepsaný rozhovor lidí, kteří doopravdy vládnou potravinovému průmyslu. Jak rozmělnit drsnou a nekompromisní pravdu o dlouho utajované české pomoci polským PR agenturám.

Gastonomický expert Roman Vaněk ve svém království - Pražském kulinářském institutu. foto: Lidovky.cz

Nakonec, po mnoha tajných poradách s přítelem a vynikajícím investigativním žurnalistou Jaroslavem Kmentou, jsem se rozhodl poskytnout české gastronomické veřejnosti celou pravdu. Zdroj informací ze mě nikdo nedostane. To mi Jarda taky řekl, abych když tak řekl.

Tak tady to je, vážení. Já vás ale varoval:

Doslovný přepis rozhovoru z tajné schůzky nejvýše postavených manažerů reklamních a marketingových agentur na mezinárodním kongresu „Vrtěti psem 2015“ v polských Katowicích, tentokrát zaměřeném na kvalitu potravin ve střední Evropě. Pro srozumitelnost je rozhovor přeložen z polštiny do češtiny, probíhá mezi vrcholovým manažerem nejmenované české PR agentury Janem Novákem (jméno záměrně změněno) a jeho polským protějškem z polské nejmenované PR agentury Stanisławem K. (jméno a zkratka příjmení jsou záměrně změněny). Oba manažeři pracují v divizi „PP“ (v reklamním slangu oddělení Podpory Potravin, pozn. autora).

JN:Tak co Stáňo, ty polskej draku. Na čem teď makáš.
SK: Ále Honzíku, teď neni do čeho píchnout. Jsme teď nevyhráli ten dlouho očekávanej tendr „Polská ryba domácí“ víš? Jako aby sme, my Poláci, jedli víc polskejch kaprů ...
JN: Počkej Stando, vy máte v Polsku kapry? Na ty jsme velmoc my.
SK: Nemáme, no a??
JN: No to máš vlastně pravdu. Dyk je to fuk. Ale měl bys aspoň do čeho píchnout.

SK:No vono by se to stejně blbě navlíkalo. My u nás v Polsku stejně moc ryby nejíme. Natož kapry. Ale bylo by do čeho píchnout.
JN: Stáníku, ty kujóne polskej, víž že to neni vůbec blbej nápad?? My Češi ryby natož kapry taky nežerem, ale dá se pod to spláchnout eště nějaká říční ryba, candát a tak.... Herdek, to já zkusím prolobovat k nám na ministerstvo. To by se mohlo chytit u nás v Čechách kamaráde. To by byla pěkná prácička.
SK: Vy máte candáty?
JN: Ne, proč? Všechny je prodáme Němcům, voni co nespotřebujou zamrazej a prodaj nám zpátky.
SK: Jo Němci sou fajn. Za ty potraviny uměj pustit chlup. Narozdíl vod vás Čechů. Ale PR se pro ně dělá blbě. To pořád „ Kvalita něco stojí“ a takový ty německý kecy. Mně tudle říkal Hans a Jürgen z naší drážďanský pobočky, že na pořádnou kreativitu nenarazej. Víš, co myslim? Takovou tu fajnovou prácičku.
JN: Ale to víš že vim, vo čem mluvíš. Hele, dlužíš mi ještě dobrej oběd a flašku polský vodky za tu první vlnu tý vaší vládní kampaně, jak jste díky nám vyhráli.
SK: Kterou myslíš?
JN: No tu poslední, jak se zase provalilo, že k nám vozíte už léta levný hnusný potraviny, jak my Češi říkáme šmakulády.

ROMAN VANĚK

Roman Vaněk vystudoval SoŠ výtvarnou v Praze. Pracoval jako fotoreportér, mj. i v LN. Jeden ze zakladatelů Studentských listů v prosinci 1989. V roce 1993 začal podnikat, 18 let obchodoval s Brazílií, 11 let s Čínou. Jako první začal importovat brazilská vína do Evropy. Spřátelil se s významnými kuchaři, navštívil stovky restaurací. Absolvoval kulinářské stáže, má výuční list jako kuchař. V lednu 2008 otevřel Pražský kulinářský institut. ročně jím projde na čtyři tisíce žáků. Napsal devět kuchařských knih, vesměs bestsellerů.

SK: Dyk je ty vole Honzo od nás objednávate vy Češi.

JN: No a?? A kdo dostal nápad všechno dočasně rozvířit u nás Česku, jako že je to šlendryján a lumpárna, a že my hrdí potomci Jana Žižky si to nenecháme líbit? Aha?? Si už nepamatuješ, jak jsi volal, že nemáte u vás v reklamce splněno, a že potřebuješ vymyslet kauzu??? Že potřebuješ prachy??? Aha??? Už si nevzpomínáš, jak jsme šoupli Čecháčkům, že „ Nadýchaná lučina“ ve vaničce neni česká, a že se vyrábí v Polsku, že ta naše česká zmrzka Míša ve vaničce (víš která, co nikomu nechutná) se taky vyrábí v Polsku, že tu naší skvělou Jihlavanku voňavou vyrábíte vy Poláci.... že vaše polský kuřata při výrobě chladíte ve studený vodě, zatímco naše chladíme kvůli větší hygieně vzduchem.... co ta posypová sůl??? Ahá???
SK: No a?
JN: Stanisławe, kamaráde, nechtěj mě naprdnout. To udělala naše česká agoška, že se Češi na ty vaše výrobky nakrkli tak, že vo tom začali mluvit i u nás kluci až v parlamentu.
SK: No a? U nás taky mluvěj vo všem. Jako u vás.
JN: No jó, ale kdo zařídil, že náš ministr začal brblat, že se blížej volby, a že přes jídlo by šlo to PR dělat dobře? A že ty vaše levný potraviny... Kdo mu to poradil??? Aha???

SK: Váš Tonda Blaník?
JN: Ale prd. Naše PR oddělení to bylo. To já zařídil z našima klukama, že po tom článku „Levné polské potraviny, bičík a kožený tanga“ se vytočila vaše velvyslankyně a váš ministr měl alespoň možnost zalítnout na oběd k tomu našemu. A co přišlo pak?? Aha???? Co přišlo pak, Stanisławe?
SK: No, pak naše polská agentura vyhrála tendr na narovnání česko-polskejch potravinovejch vztahů. Tak za tím seš ty, Honzíku???
JN: A kdo jinej. Když mě bylo líto, že jste dlouho nedostali dobrej kšeft. To jsem kabrňák, co Stanoušku? To jsem klasa!
SK: Cos říkal?
JN: Co jako? Že jsem klasa.
SK: Hergot to je dobrý. KLASA. Z toho bych moh u nás v Polsku vymyslet nějakou značku. Víš na jídlo, nebo tak. Ale teď bych zase potřeboval píchnout, můj českej chytrej kamaráde. Vona naše vláda ještě nějaký prachy na podporu kvality těch našich potravin má. A já dostal vod našeho ministra medaili a diplom, že jsme neutratili ani moc peněz a vy Češi zase plníte košíky těma našima levnejma šmakuládama, jako by se nechumelilo. Nenapadá tě něco dalšího pěknýho velkýho? Víš, abych měl zase co píárově napravovat.
JN: Hele, pude do toho zase vaše velvyslankyně?
SK: Jo, brnknu jí. Něco vykazovat domu musí a je vlastenka.
JN: Pojďme do toho namočit amíky. Bondelez teď chystá přesunout výrobu Opavia piškotů k vám do Polska. Potřebujou prachy a na výrobě v Polsku se díky tý vaší laciný mouce dá vydělat balík. My to máme na starost po reklamní stránce. Jejich tiskovej mluvčí je náš člověk.
SK: Hustý. Tak tohle je fakt drsný Honzo. Mně chceš říct, že ty vaše TRADIČNÍ piškoty... teď budeme vyrábět my, Poláci? Paráda! To vypadá na slušnou kauzu.Piškoty bysme pro vás zprasit mohli. Nakonec, vo co jde. Další vaší českou tradici trochu vohnem. Hlavně zařiď, ať ten jejich tiskovej mluvčí vypustí nějakou zprávu, jako že to nechápe, že jsou ty piškoty fakt skvělý, až se na to přijde.
JN: Neboj kamaráde. To vošéfujeme. Kdyby Češi prudili nějak mimořádně víc, tak zavolám Koljovi. Víš, tomu ruskýmu hackerovi, jak nám občas pomáhá. Von když tak zařídí nějaký lajky na Facebook tý Opávie. Kolik potřebuješ času na přípravu Standíku
SK: Ještě musím znovu zpracovat naší velvyslankyni a ministerstvo. Dej mi pár měsíců.
JN: Jo, to je dobrý. Necháme tu výrobu běžet necelej rok a já brnknu tomu jejich tiskovýmu, ať řekne třeba něco, jako že to všem chutná, že je to nemlich to samý, stejná tradiční receptura, že si eště nesedla výroba... takový ty kecy, co si pak u nás doma lidi sednou, zabrblaj a h***o se stane. Vod amíků dostaneme fíčko a vod tebe karton polský vodky kamaráde. Uplácím s ní našeho ministra, kterej mi slíbil, že naše agentura vyhraje tendr na nový potravinovvý logo: „Vyrobeno v zahraničí“ namísto vyrobeno v Polsku. Fakt budeme muset na chvilku po tomhle kšeftu trochu přibrzdit. Dyk ty vaše ultralevný potraviny, Stanisławe, fakt nejsou k jídlu.
SK: No a?
JN: Vlastně máš pravdu. Koho to s**e. Dyk já to taky dělám z lásky k Česku, Stanisławe.
SK: Ježiš Honzo, to je dobrý.
JN: Co?
SK: Ale nic. Jen že je to dobrý, to cos řek‘. To by se dalo prodat Němcům. Z lásky k Česku, z lásky k Česku. Tak čau.
JN: Čau Stáňo.

JÍDLO POD PALBOU

Nová rubrika serveru Lidovky.cz. O své názory, zážitky a dojmy z gastronomie se se čtenáři podělí šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk, šéfkuchař restaurace Grand Cru Jan Punčochář a kuchařka restaurace La Degustation Boheme Bourgeois Kamila Rundusová alias Kamu.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...