Vrcholem jeho konání byly zejména tři dny před Popeleční středou neboli Škardou středou, která zahajovala čas „opuštění masa“. Masopustní dny trvaly až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi. A protože Velikonoce jsou pohyblivé svátky, masopustní neděle spadala do rozmezí od 1. února do 7. března.
  |
Karneval byl přijímán jako nezbytný ventil života, jinak svázaného přísnými předpisy a regulemi. Masky byly nejen humornou parodií společenských poměrů a lidských typů, jak je známe z komedií, ale i jakýmsi magickým nástrojem, jak přičarovat zdar a úspěch. Slavnosti bujaré zábavy zahajoval tučný čtvrtek, konaný před masopustní nedělí, kdy se jedlo více masa než chleba. Obědvalo se ve dvě a někde i ve čtyři hodiny.
Hody zahajovala tradiční vepřová pečeně s knedlíkem a zelím nebo nadívaná husa. Panovalo přesvědčení, že by měl každý člověk hodně jíst a pít, aby zůstal při síle po celý následující rok. Podávala se nudlová nebo housková polévka, hovězí maso s křenem, na stůl přišla i bílá nebo rajská omáčka. Jako dezert sladká krupicová kaše. K večeři se připravovaly nejrůznější pečeně či jitrnice. Koláče se dělaly buď „očkaté“, aby z nich vykukovala sladká nádivka, nebo ploché, potřené povidly nebo marmeládou.
Zlatavý kousek nebe. Masopustní koblihy třikrát jinak |
Daleko méně práce daly „hnětýnky“, pekly se po celém pekáči a nebylo je nutné složitě zabalovat. Byly to dvě placky položené na sobě spojené mákem, mandlemi a hrozinkami. Nezbytnou součástí jídelníčku byly šišky a především koblihy, smažené na másle nebo sádle, dříve i na bukvicovém oleji. Dělaly se prázdné nebo plněné povidly či mákem, nadívaly se šalvějí nebo palčivou řeřichou.
V takovém případě byly považovány za vrchol všech dobrot. Jako obětní pokrm vynášel koblihy do polí hospodář, aby si zajistil pro příští rok dobrou úrodu. Z nekynutého těsta se smažily listy, boží milosti a třísky apod. Základem masopustních obřadních koláčů byl velký pletenec z těsta, ozdobený i ořechy, ovocem, fábory a pentlemi. A pokud byla třeskutá zima, karnevalovým maškarám přišla vhod i teplá polévka „zhřívanice“. V neděli hned po obědě vyhrávali na návsi hudebníci a zvali tanečníky do hospody k muzice.
K dobré náladě náležel tanec, ale i pivo, které teklo proudem. Vrcholem masopustu bylo úterý, kdy se pořádaly průvody a přehlídky maškar. Ženy se převlékaly za muže a muži za ženy, ti hlavně za nevěsty nebo za matky s dítětem. Medvěda na provaze vodil medvědář či žid. Medvěd před každým stavením tančil s hospodyní a dcerami, aby se naplnila očekávaná plodnost. Nezbytnou součástí reje představoval biřic- laufr, který důstojně kráčel v čele průvodu. Nechyběl ani pověstný Bakchus, bůh vína, nebo jak se říkalo „bakus“. V Kolovči u Domažlic se mlely báby na krasavice v tzv. „babském mlýně“. Večer po obchůzce se vybrané peníze propily.
Tancovačka byla spojená s „pochováváním basy“. Do necek nebo na prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou, a pohřbila se na znamení, že v době postu si na ni nikdo nezahraje. Byla to jakási parodie na pohřeb marnotratníka. O půlnoci si sousedé na rozloučenou zazpívali postní píseň a rozešli se domů. Následující den o Popeleční středě se v kostelích spalovaly ratolesti jehněd. Kněz znamením kříže pomazával věřícím čelo popelem se slovy: Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. Na statcích i v chalupách se vařila kyselica, o níž sedláci říkali, že je to „voda s vodú“.
Udělat pořádné koblihy, to je veliké umění. Je potřebí těsto dobře vypracovat, aby bylo pěkné, kypré a vláčné. Musí také dobře vykynout. Představte si, jaká by to byla ostuda, kdyby se koblihy srazily a měly brousek. Dovnitř se dá marmeláda z malin, které děti nasbíraly v létě na pasece. Hlavní úkol je smažení. Však se také Pepík ani Barunka od plotny nehnuli, pokud poslední kobliha nebyla usmažena. Smažila jich maminka celých dvanáct. To chvíli trvá, než se dvanáct koblih jedna po druhé usmaží. „To opravdu nedovedeme pochopit, co to bylo za zábavu, dívat se na smažení. Proč také smažit každou koblihu zvlášť? Proč jich nedat do rendlíku víc najednou?“ Všechno má své důvody, milé děti. Pořádná kobliha musí být nadýchaná, pěkně do růžova smažená a v prostředku musí být rozdělena hezkým bílým proužkem. Má-li se proužek vytvořit, musí se kobliha sama v omastku při smažení obrátit. Aby se kobliha při smažení sama v omastku obrátila, musí v omastku plavat. Kdyby se mělo smažit více koblih najednou, spotřebovalo by se mnoho omastku. Antonín Zápotocký, Barunka |
Text pochází z knihy Chvála české kuchyně (tradice - jídlo - stolování - osobnosti), kterou vydalo nakladatelství Perseus.
