Je všeobecně známo, že za brambory na našem jídelníčku vděčíme Novému světu, tedy Americe. A to konkrétně té jižní, odborníci se shodují, že jejich pravlastí je zřejmě Peru. V Evropě se objevily koncem 16. století, zpočátku však ne jako potravina, ale spíše jako exotická okrasná rostlina nebo dokonce drahý lék. Při prvních pokusech o konzumaci neznalí kuchaři připravovali místo hlíz jedovaté plody lilku, když se začaly upravovat k jídlu hlízy, staly se brambory luxusní pochoutkou pro ty nejbohatší.
Židovské brambory. Jaké to je mít topinamburovou farmu? |
U nás se prý brambory objevily poprvé v polovině 17. století, kdy je měl z Německa dovézt lékárník Jiří Agricola z Jáchymova, záhy poté se servírovaly například na prostřeném stole šlechtice Viléma Slavaty. Prostí lidé však neznámé hlízy ještě dalších dvě stě let odmítali. Změna klimatických podmínek a masivní neúroda tradičních plodin v celé Evropě vedly však nakonec k pěstování brambor ve velkém. Hlízami se krmila nejprve hospodářská zvířata, jejich konzumace musela být vrchností poddaným nařizována. Kolem roku 1770 pak dala Marie Terezie dovézt značné množství brambor z Pruska: dle dobového pojmenování této země a jejích obyvatel Braniborů získaly hlízy do té doby nazývané zemskými jablky dnešní název brambory. V současné době jich každý z nás sní za rok 70 až 80 kilogramů.
Není brambora jako brambora
Bramborové hlízy mohou být oválné, kulovité či rohlíčkovité, se slupkou a dužinou od žluté přes červenou až po velmi zajímavou fialovou. Chceme-li pěstovat brambory na zahradě, je nejlepší vybrat vhodnou ranou odrůdu (například Colette, Impala nebo Adéla). V celé Evropské unii platí, že za rané se považují brambory sklízené v období od 16. května do 30. června. Ještě časnější jsou pak tzv. brambory nové, které pocházejí většinou z Egypta, Maroka nebo jižní Evropy.
Lahodné rané brambory obsahují na rozdíl od pozdních více vody, a naopak mají mnohonásobně méně škrobu, jsou tedy pro nás stravitelnější. Mají obvykle tenoučkou slupku, která se ani nemusí loupat – právě proto se tradiční způsob jejich přípravy nazývá „na loupačku“. Na co naopak rané brambory vhodné nejsou, je příprava kaše nebo bramborového těsta.
Pozemek pro výsadbu brambor by neměl být příliš kamenitý. Vhodné je zařadit brambory do tzv. druhé trati, tedy následující rok po rostlinách náročných na hnojení. Brambory je ideální nechat před sázením naklíčit, vhodné období je k tomu právě teď v první polovině března. Nejde o nic složitého, stačí nechat hlízy naskládané očky nahoru v mělké přepravce na světle a v teplotě kolem 10 °C po dobu zhruba šesti týdnů, než budou klíčky dostatečně silné. Kdy s bramborami můžeme ven? Datum venkovní výsadby závisí na počasí i na podmínkách stanoviště. V teplých, chráněných oblastech bývají brambory sázené už na Josefa, jinde se čeká až na konec dubna. Naklíčené hlízy se sázejí mělce asi 25 cm od sebe, následně se přihrnou asi deseti centimetry zeminy. Ideální vzdálenost mezi řádky brambor je 75 cm. K mladým rostlinám se pak zemina průběžně přihrnuje jako ochrana před nízkými teplotami: rostliny totiž reagují citlivě na mráz a pokud teploty klesnou pod bod mrazu, dochází k růstovým poruchám.
Příznivci smíšených kultur mohou k bramborám doplnit kopr, kmín, křen nebo fazole. Rané brambory se sklízejí tři měsíce po výsadbě, při dobrých podmínkách a správné péči je tedy možné sklidit první hlízy již začátkem června. Obvykle se při sklízení brambor čeká na zežloutnutí nati, protože rané brambory jsou ale vyhledávanou delikatesou, vykopávají se často krátce po odkvětu v době, kdy jsou listy ještě zelené.
Zvláštnosti pro fajnšmekry
Kromě raných odrůd se vyplatí také pěstovat specialit. Gastronadšenci rádi ochutnají například hlízy nejrůznějších historických odrůd brambor. Některé brambory mají speciální využití: dnes opět velmi vyhledávanou odrůdou jsou takzvané Keřkovské rohlíčky. Tato poloraná konzumní odrůda byla vyšlechtěna už v roce 1940 ve stanici Keřkov u Přibyslavi. Sytě žlutá dužina a výjimečná lojovitá konzistence, která zaručuje vysokou pevnost hlíz po uvaření, předurčuje tyto brambory pro přípravu vánočního salátu. Rohlíčky přečkaly úpadek v popularitě ve zkumavkách genové banky Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě a ke konzumentům se vrátily v roce 1995.
Přímo ve zmíněné instituci pak vznikly kromě jiného i dvě odrůdy, které překvapí barvou: odrůda se sytě fialovou slupkou a modrofialově mramorovanou dužinou nazvaná Valfi a stejně barevná rohlíčkovitá Val Blue. Díky přítomnému antokyanovému barvivu nabízí spotřebitelům vysoký obsah antioxidantů, a jsou tedy lidskému organismu o to prospěšnější.
