Topinambury přicestovaly do Evropy díky kolumbovským výpravám. Do českých zemí se tato plodina dostala z Německa a za třicetileté války zachránila mnoho obyvatel před smrtí hladem. Na dlouhou dobu se na topinambury zapomnělo a na pulty obchodů se vracejí až v posledních letech. Do jejich pěstování se pustili i manželé Renata a Petr Křížovi z Oleška na Litoměřicku. Postupně objevili jejich zdravotní benefity a pouštějí se do dalších topinamburových experimentů.
LN Jak jste přišli na to, že budete pěstovat topinambury?
Petr: Po válce se o ně začal zajímat Výzkumný ústav lesního hospodářství. Tehdy se propagovaly se jako krmivo pro zvěř. Jsem členem mysliveckého spolku a topinambury pro zvěř skutečně pěstujeme už léta. Studoval jsem na České zemědělské univerzitě v Praze fakultu lesnickou a dřevařskou. Na přednášce nám jeden pan profesor vyprávěl, že v Americe existuje sto padesát odrůd a že ve Francii a v Německu se topinambur pěstuje a normálně jí. Takže jsme objevili odrůdy vhodné pro lidskou spotřebu a začali je před čtyřmi lety pěstovat.
LN Kde jste vzali první hlízy?
Petr: Ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě, kde topinambury zkoumali. Než byl výzkum ukončen, sadbové hlízy jsme od nich koupili. Od začátku máme stejné odrůdy. Červenoslupku a běloslupku pro velké hlízy a kvetoucí kvůli květům.
LN Co je na této plodině tak úžasného?
Renata: Hlavní prospěšnou látkou je inulin, což je čistá vláknina, která zlepšuje činnost celé trávicí soustavy, a hlavně střev. Ono se říká, že pokud jsou v pořádku střeva, tak je zdravé celé tělo. Při jejich konzumaci se také snižuje hladina cukru v krvi. Zákazníci mi píší, že nepravidelně pojídali hlízy po dobu tří týdnů. Hladina cukru šla dolů a drží se jim v normě. Pro diabetiky je to výborné. Například v sousední obci má známá syna těžkého diabetika, který díky čipu může na mobilu sledovat svou hladinu cukru. Když ji má vyšší, začne mu telefon zvonit. Najedl se hlíz a poslal nám fotku, jak mu cukr krásně klesl.
LN Všimla jsem si, že topinambury znají hlavně vyznavači zdravého životního stylu.
Renata: Hlízy také obsahují spoustu minerálů. Pomáhají u široké škály nemocí, jako je dna, astma, kardiovaskulární nemoci, revmatismus, žaludeční vředy, mírní žlučové koliky. Další účinky jsou antistresové a detoxikační, jako ochrana jater a ledvin, používají se i v redukčních dietách.
LN Na jaké rozloze je pěstujete?
Petr: Celkem asi na dvou hektarech. Hlízy sázíme do řádků stejně jako brambory. Obděláváme ručně nebo bramborovým kombajnem a jsme na to my dva, dvě dospělé dcery a brigádníci.
LN Jsou topinambury náročné na pěstování?
Petr: Škůdci sice neexistují, ale hlízy jsou náročné na půdu. V té méně kvalitní sice vyrostou, ale jsou droboučké, jsou to spíš takové ocásky, které se nedají použít. Něco jiného je pěstování topinamburů pro zvěř. Na myslivce většinou zůstane nějaké jílové vysychavé políčko. Topinambury tam necháme klidně i dvacet let. Občas trošku pohnojíme a kultivujeme. Hlízy jsou malinké, ale divoká prasata si je stejně vyryjí. Srnčí zvěř si okouše špičky a získá tím vodu a hlavně vlákninu. Pokud v zemi zůstane nepatrný kousek hlízy, topinambur znovu vzejde. Na našich polích naopak veškeré hlízy vyoráme a na jaře zasadíme sadbové hlízy do řádků jako brambory.
LN Dají se topinambury skladovat stejně jako brambory?
Petr: To ne, pokud se po vyorání nedají do chladničky, vyschnou. Proto je před rozvozem zákazníkům musíme nachystat vždy dva dny dopředu. Vyoráme, vypereme v kartáčové pračce, přebereme a zvážíme. Je to hodně pracné.
LN Zasáhlo vás letos sucho?
Renata: Na některých částech ano. Rostliny máme na různých políčkách a některá byla úplně spálená až černá. O jedno pole jsme přišli úplně.
LN Uživí vás pěstování topinamburů?
Petr: Ne, chodíme oba dva do zaměstnání na směny. Mezi směnami a o víkendech se věnujeme pěstování. V budoucnu bychom se tomu rádi věnovali naplno. Přes léto bychom pěstovali i další zeleninu, třeba mrkev a brambory. Rádi bychom se prezentovali jako statek, kde se kupuje normální jídlo. Máme prodejnu ze dvora a zemědělskou provozovnu, kterou nám částečně dotoval Ústecký kraj. Nevím, jestli to bude ekonomicky fungovat, ale zkusíme to. V sobotu ráno přijede paní, koupí si od nás bedýnku a bude moci uvařit.
LN Kam byste se rádi za pěstiteli topinamburů zajeli podívat?
Renata: Hodně se pěstují v Rusku, takže tam by stálo za to se vypravit. Mají na to státem dotované projekty. Topinambury nenatahují škodliviny z půdy – těžké kovy, toxické látky. Dají se pěstovat i na „zamořené“ půdě. Rusové topinambury používali jako železnou rezervu jídla. Výhodou je, že jsou mrazuvzdorné. Můžou je nechat celou zimu v zemi a na jaře nebo v průběhu zimy je vykopat a mají čerstvou zeleninu.
LN Dá se chuť hlíz k něčemu přirovnat?
Renata: Ne každý je z nich nadšený. Chuť mají zvláštní a asi je potřeba si na ni přivyknout. Spousta lidí si ji ale chválí. Navíc je po nich člověk takový svěží, vitálnější. Teď z nich zrovna pijeme čaj.
LN Co máte z topinamburů nejraději?
Renata: Nejvíc mi chutnají syrové nebo v různých zeleninových salátech. Tepelně upravené jsou nejlepší zapečené nebo jako pyré se smetanou. Dělali jsme i bramboráky, hranolky a chipsy. Manžel má rád krémovou polévku.
LN Jaký je o hlízy zájem?
Petr: Ti, kdo si dají rádi svíčkovou se šesti, asi dietním topinamburům nepropadnou. V Praze prodáváme tak jeden pick-up týdně. Někteří kuchaři znají topinambury ze stáží v zahraničí a chtějí z nich vařit. Zákazníků stále přibývá, ale není to skokově. Začali jsme francouzským kuchařem z Obecního domu. Ten bral zhruba 60 kilogramů týdně. Dnes od nás kupuje i Roman Paulus z Alcronu.
LN Víte o nějakých zákaznících, kteří se sami pustili do pěstování?
Petr: Sadbu si od nás berou hlavně zahrádkáři pro svou spotřebu. A pak třeba Lesy České republiky, sázejí topinambur v oborách. Dále si je pěstuje třeba Zoologická zahrada Dvůr Králové pro nosorožce. Nosorožci totiž potřebují právě inulin, v Africe okusují různé keře, u nás se to nahrazuje čekankou, která je ale hodně drahá a náročná na pěstování, nebo topinamburem.
LN Co byste doporučili zahrádkáři, který by si rád pár hlíz vysadil?
Petr: Dejte topinambur někam do kouta, protože stíní. Sadba a obdělávání probíhá stejně jako u brambor. Sázejte deset centimetrů do země a nahrňte zeminu do hrobu. Není sice nezbytně nutný, ale je to lepší. Nahrnutá zemina je kyprá a hlízy v ní hezky rostou. Jsou také větší zisky a hlízy se lépe vyndávají. Až narostou a nať uschne, zastřihněte ji tak padesát centimetrů nad zemí a dejte na kompost. Zastřihujeme, aby se rostlina v zimě nevyvrátila. Hlízy v zemi zůstanou. Celou zimu se mohou postupně vytrhávat podle potřeby. Když přejdou mrazem, trs se uvolní a hlízy se dají vykopat motykou.
LN Kolik toho lze z jednoho keříku sklidit?
Renata: Když je dobrá úroda, pod jedním keřem může být i kbelík hlíz. Dáte si je do ledničky do přihrádky na zeleninu, kde vydrží měsíc. Budete mít čerstvou zeleninu, kterou nikdo nestříkal. Topinambur totiž postřiky nepotřebuje. Škůdci neexistují a roste tak rychle, že plevelu uteče. Žádný plevel ho nepřeroste.
LN Aby měl člověk zásoby na zimu, kolik rostlin musí vysadit?
Petr: Inulin může u citlivějších osob způsobovat nadýmání. Aby tyto potíže nehrozily, můžeme jíst 200 gramů topinamburu denně. Postupně je možné dávku zvyšovat. Každý den to ale nikdo jíst nebude, to se mu zají. Například pokud by jeden člověk jedl dvě hlízy dvakrát týdně, tak mu bude stačit deset rostlin.
LN Máte nějakou topinamburovou novinku?
Renata: Budeme mít topinamburový čaj. Zatím zkoušíme sušit květy. Musíme si trošku osahat technologii sušení. Letos jsme nestihli udělat větší sušárnu a hlavně, jak bylo sucho, rostliny vůbec nekvetly. Ale byl to zatím jen takový experiment. Příští rok budeme hlavně čekat na déšť.
LN Na co je takový čaj dobrý?
Renata: Řeknu vám to za sebe. Když si ho dáte večer před spaním, tak ráno vstanete a cítíte se o deset let mladší. Květy totiž mají stejné účinky jako hlíza. Dělají se experimenty v protialkoholních léčebnách, kde přidávají výtažek z hlíz při detoxu. Skupinka, která dostávala sušenou hlízu, jej mnohem lépe snášela. Tělo rychleji odbourávalo škodlivé látky. Mám vyzkoušeno, že když to někdy přeženu třeba s vínem a večer si udělám čaj, tak mi ráno nic není. Tělo pravděpodobně lépe zpracuje a odbourá alkohol.
PUNČOCHÁŘ: Topinamburový či salát z pečené řepy. Vykašlete se letos na majonézu |
LN Jak čaj voní a chutná?
Renata: Po medu. I pěkně vypadá. Sušené květy se v hrnku hezky rozvinou. Mně to v hrníčku nevadí, dokonce někdy květ i sním.
LN Na čaj i na hlízy se dají použít stejné rostliny?
Petr: Ne, jsou to různé druhy. Ty, které pěstujeme na hlízy, prakticky nekvetou. Mají mnohem vyšší nať, až čtyři metry, sem tam kvíteček se objeví až pozdě na podzim. Na čaj pěstujeme rostliny, které jsou vysoké zhruba metr a půl, mají drobnější hlízy, které se nehodí na kuchyňskou úpravu, ale zas bohatě kvetou.
LN Podnikáte ještě nějaké další topinamburové experimenty?
Renata: Využít se dá celá rostlinka, která má širokou škálu použití. Ze stonku s listem můžete dělat odvar a popíjet ho nebo si lze připravit nálev do koupele. Listy také detoxikují tělo, hlavně kůži. Dobré je to také na revma a kožní nemoci i jako čisticí voda na pleť. Z hlíz se dá připravit i pleťová maska. Nastrouhané hlízy s kapkou olivového oleje nebo medu a další různé ingredience nebo stačí pouze nakrájet hlízy na plátky. Přírodní kosmetika mě láká.
