Sledovat Mínu při hře je lepší než televize, ukazuje na svou černobílou kočku s natrženým uchem sedmatřicetiletá Lucie. Mína, původně tulačka ze špinavého dvora, sedí v koupelně na pračce a pravidelně seká ocasem. Upřeně sleduje velkou černou můru vysoko na stropě. „Tak pojď,“ utíná její trápení Lucie a zvedá kočku vysoko nad hlavu. Mína začíná šermovat tlapkami a do pár vteřin je můra lapena.
„Už si bez ní nedovedu vůbec představit život. Je to moje radost, antidepresivum, životní láska,“ zpovídá se ze svého vztahu ke zvířeti Lucie a mrká přitom na manžela ve dveřích. Ten jenom pokrčí rameny. „Je fakt, že původně jsem kočku doma nechtěl, ale nakonec jsem jí taky propadl. Je to zvíře krásné zevnitř i navenek. Je s ní velká legrace. Navíc je docela ekonomická – nevyžaduje žádnou zvláštní péči a není ji třeba každý den venčit, což bychom při svém vytížení snad ani nezvládli,“ říká.¨
Mazlíci do bytu
Obliba koček v posledních letech výrazně roste. Podle šetření společnosti pro výzkum trhu GfK kočku chová více než čtvrtina tuzemských domácností. Přitom ještě před deseti lety to bylo jen asi osmnáct procent. Zhruba dvě třetiny majitelů koček jsou ženy.
Obrovskou vlnu zájmu potvrzuje i zakladatelka facebookové skupiny Můj život s kočkou a současně chovatelka mainských mývalích koček Adéla Kroupová. „Je neuvěřitelné, jaký boom kočky v Česku zažívají. Ještě před třemi lety měla naše skupina sotva pět tisíc příznivců. Dnes jich máme 37 tisíc a další každým dnem přibývají,“ popisuje Kroupová. Zhruba třetina členů si první kočku pořídila až v posledních třech letech. A v drtivé většině případů šlo o mazlíčky do bytu, nikoli o lovkyně myší u venkovského stavení.
Se svou kočkou bych se oženil, kdyby to bylo legální. Co všechno víte o zesnulém Karlu Lagerfedovi? |
Ačkoli se ještě donedávna zdálo, že Češi jsou národem pejskařů, nyní se do tuzemska postupně vkrádá trend ze západní Evropy, kde si kočky pořizují vytížení lidé z měst toužící po mazlíčkovi. Psa si však nemohou kvůli nedostatku času a náročnější péči (a také kvůli obavám ze ztráty vlastního pohodlí) dovolit. A tak se volbou číslo jedna stává právě kočka. Rostoucí popularitě se kočky těší v Německu, kde by podle odhadů měla jejich populace příští rok dosáhnout počtu 13 milionů. Společnost GfK uvádí, že podobně oblíbené jsou kočky ještě mezi Francouzi, Belgičany, Nizozemci a Švédy, kde zaujímají první místo žebříčku domácích mazlíčků. Milují je také Rusové, zatímco Jihoameričané dávají přednost psům.
Podle další členky skupiny Můj život s kočkou Lucie Košťálové u nás nejde jen o módní vlnu, která by se točila kolem konkrétního plemene. „Jak ukázal průzkum, který jsme si dělali na začátku tohoto roku, naprostá většina lidí má doma ,kočku evropskou‘, tedy obyčejnou micku z ulice nebo útulku,“ přibližuje Košťálová. K takovému zvířeti se přihlásilo dokonce 73 procent lidí.
Další desetina chovatelů udávala, že se ujala křížence. Většinou šlo o zvířata, o která nikdo jiný nestál. Zástupci čistokrevných plemen byli oproti „mickám“ a „směskám“ v menšině. K britské modré kočce se přihlásilo asi 16 procent chovatelů, k mainské mývalí asi 11 procent. Šest procent chovatelů uvedlo, že žije s polodlouhosrstým plemenem ragdoll.
„Vypadá to tedy, že Češi jednoduše přišli kočkám na chuť. Zjišťují totiž, že řada pověr, které se o nich doposud tradovaly, nejsou pravdivé. Je třeba naprostý nesmysl, že by kočky v bytě zapáchaly. Kočky jsou čistotné. Pokud je navíc majitel nechá včas vykastrovat, jsou naprosto bezproblémové,“ říká Lucie Košťálová.
Péče o kočky je navíc o dost levnější než o psa. Zatímco majitel pejska v průměru za stravu pro svého mazlíčka utratí podle agentury Focus kolem 956 korun, kočka vyjde zhruba na polovic.
Toulavé kočky? Našli jsme humánní řešení |
Největší sumy přitom za své zvířecí kamarády vydávají bezdětné domácnosti – třeba takové, kde už děti rodičům odrostly. Nebo páry, které si ještě rodinu nepořídily, ale už spolu bydlí.
Podle psychiatra Jiřího Bartoše je tu ale ještě jeden pádný argument pro chov koček: tato zvířata jsou příjemným, přitom ale velmi nenáročným společníkem. To ocení hlavně ti, kdo sice touží po hřejivém mazlíčkovi v náručí, na druhé straně mu ale nemohou nabídnout příliš mnoho pozornosti.
„Kočka je jakýmsi kompromisem. Stále víc lidí si sice přeje mít doma nějaké zvířátko, které by vyplnilo jejich samotu a zacelilo díry v nefungujících mezilidských vztazích, současně si ale uvědomuje, že na ně nemají příliš mnoho času,“ vysvětluje Bartoš. Sáhnou tedy po kočce, protože s tou nemusejí jít každý den ven.
„Pokud si lidé pořídí psa, nemohou ho nechat celý den doma samotného,“ říká. Pes je totiž podle ní smečkové stvoření, kterému je nejlíp ve společnosti ostatních členů rodiny. Jestliže tedy člověk nemá dost času na pravidelné venčení, případně pokud nemá ve svém okolí dostatek zeleně, měl by si raději pořídit kočku. „Ta nebývá na lidském kontaktu tolik závislá,“ uvádí socioložka.
Když kočku, tak dvakrát
Jenomže veterinářka Martina Načeradská před takovým zjednodušením varuje. Kočka sice je zvíře, které vyráží lovit samo, život bez společnosti jí ale rozhodně nesvědčí. „Lidé si často myslí, že společnost nepotřebuje. To je ale velký omyl. Kočky žijí ve skupinách několika samic a jejich odrůstajících mláďat a okolo nich se pohybují kocouři. Takže vyrůstají v rodině s mnoha tetami a vedou čilý společenský život,“ upozorňuje Načeradská. Nechat kočku doma samotnou je podle ní kruté. Dlouhodobé odloučení může dokonce vyvolat problémové chování zvířete.
