Němečtí ovčáci se uplatňují ve službách policie, armády a celní správy, jako záchranný a terapeutický pes, jako lavinový vyhledávací pes a jako vodící pes. Na rozdíl od svého „kolegy“ československého vlčáka se německý ovčák dobře učí a má úzkou vazbu na svou lidskou rodinu, proto je vhodným i pro život v rodinách.
Psi v Norsku hynou na záhadnou nemoc. Zatím se neví, zda jde o virus, bakterii či otravu![]() |
Svůj původ má ovčák v několika staroněmeckých ovčáckých psech, kteří vznikli křížením se španělskými a francouzskými ovčáky, jež doprovázeli do Německa stáda merinových ovcí. Krom toho také chránili a hlídali majetek pastýřů.
Historie německého ovčáka, jak ho známe dnes, však oficiálně začíná až na konci 19. století. V roce 1871 začal pruský dvorní jezdec Max von Stephanitz, považovaný za zakladatele tohoto plemene, cílený chov všestranných psů. Malí psi ze severního Německa byli kříženi většími ovčáky s jižních pahorkatin, a tak vznikl dnešní jednotný typ.
Stephanitz předvídal, že přeměna společnosti z převážně zemědělské na průmyslovou ohrozí rozvoj plemene využívaného pouze v zemědělství, proto přiměl německou vládu, aby plemeno uznala jako vhodné pro policejní práci. Tak se začal německý ovčák využívat jako vojenský a policejní pes. V České republice se podle informací prezidenta Českého klubu německých ovčáků Jiřího Novotného ročně narodí 4500 štěňat tohoto plemene.