Pes hojí rány na duši. Canisterapie pomáhá všem, od dětí po seniory

Že jsou psi lékem na duši, potvrdí leckterý jejich majitel. Tato zvířata však umí pomoci uzdravit nejen duši, ale vlastně i celé tělo. Jsou mezi nimi specialisté zaměřující se na zlepšení kvality života lidí. Metoda, na niž jsou cvičeni, se nazývá canisterapie.

Pod tímto pojmem si mnozí představí labradora ležícího u člověka, který ho hladí. Polohování, jemuž má tento výjev asi nejblíž, je však jen částí práce canisterapeutického týmu. Týmu proto, že při této práci jsou obě složky – člověk i pes – propojené.

Některé týmy se specializují na pomoc dětem, jiné na seniory, někdo pracuje více s tělesně postiženými, někdo třeba s autisty. Oblíbené jsou aktivizační a vzdělávací programy pro děti ve školách a školkách. Zodpovědný canisterapeut se každopádně v oblasti svého působení stále vzdělává.

Psí smečka pomohla při rehabilitaci

Obecně lze o canisterapii říci, že využívá pozitivního působení psa na člověka. Například v pohybové oblasti pomáhá rozvíjet zejména hrubou a jemnou motoriku, orientaci v prostoru.

Pro příklad nemusím chodit daleko. Můj syn se narodil o šest týdnů dříve. Po komplikovaném porodu měl, jak se později ukázalo, navíc zablokovaný krk, následkem čehož byly některé důležité svalové skupiny nedostatečně vyzrálé a to ho brzdilo v psychomotorickém vývoji. Na doporučení obvodního lékaře jsme navštěvovali rehabilitační stacionář. K naordinované ergoterapii jsem ovšem cíleně přibrala na pomoc i své dva psy.

Využívala jsem toho, že pes má o stupeň až dva vyšší teplotu těla, abych před cvičením prohřála a stimulovala příslušné svalové skupiny. Později se chlupáči jali podněcovat syna k zájmu o různé činnosti. S profesionální bravurou – ačkoli novorozenci a batolata nebyli primárně jejich cílová skupina – se například zhostili úkolu, při němž „rozlízávali“ dětské ručičky věčně zaťaté v pěst.

A když se syn postupně naučil dlaně rozevírat, sám lékař, který je ve svém oboru uznávaným odborníkem, byl příjemně překvapen, jaké dělá chlapec pokroky. Nedávno oslavil druhé narozeniny a své vrstevníky dávno dohnal. Je to samozřejmě zásluha intenzivní rehabilitace, ale naše psí smečka výrazně pomohla zlepšit výsledky.

Od čivavy po vlkodava

Sama canisterapie má mnoho podob. Stejně jako ti, kdo ji vykonávají. Canisterapeutickým psem se totiž může stát pes jakékoli rasy, dokonce i voříšek z útulku, pokud na to má vlohy. Pro svou typickou povahu jsou však některá plemena častější. Třeba retrívři.

Ovšem ve vzdělávacím projektu Psi do škol, ve kterém se angažují někteří naši pečlivě připravovaní trenéři, budete moci narazit na různá plemena psích pomocníků – od čivavy po vlkodava. Tuto náročnou činnost ale nemůže vykonávat každý „psí“ trenér, příslušný tým je třeba pečlivě vybrat, intenzivně připravit a pravidelně přezkušovat.

Předpoklady psa (a v seriózních organizacích i člověka) ke canisterapeutické práci prověřují tzv. povahové zkoušky, které se musí pravidelně opakovat každé dva roky (ve výjimečných případech i častěji). Takovéto zkoušky ukážou, zda je či není daný tým připraven fyzicky i duševně vykonávat canisterapeutickou praxi pro další období.

Ač to tak pro laika na první pohled nevypadá, je samotný výkon canisterapie pro psa velice psychicky náročný. Proto je třeba dodržovat určitý maximální objem práce a dopřát zvířeti dostatečný odpočinek.

Člověka pak, stejně jako v ostatních pomáhajících profesích, zde ohrožuje velké riziko syndromu vyhoření.

Canisterapii se svými psy provozuji ráda, už jen pro pokroky, které během praxe zažívám, pro štěstí, které rozdáváme a pro nefalšovanou radost v očích klientů, k nimž pravidelně docházíme.

Nezapomeňte!

Předpoklady psa (a v seriózních organizacích i člověka) ke canisterapeutické práci musí prověřit tzv. povahové zkoušky, které je třeba pravidelně opakovat každé dva roky (výjimečně i častěji)