To je mi zase akademicka predstava nejakeho socialniho teoretika, nepolibeneho praxi. Lidi se casto nedomluvi, zda otevrit okno, nebo zapnout klimu, zda v kanclu jist nebo vyrizovat soukrome hovory, zda si v kanclu susit upocene sportovni oobleceni, ve kterem pribehli do prace nebo prijeli na kole. Jeste do toho resit zvirata, no tomu rikam progresivni pristup. Teoreticky lze samozrejme vsechno.

Přijdu takhle do obchodu a začne mě olizovat pes. No děs. Víckrát bych tam nešel.

Už vidím, jak si jeden přivede nějakou velkou potvoru, druhý něco prostředního a třetí kočku.

Svět se zbláznil.

kolegyně si občas vodila do práce psa - pro někoho vítané zpestření, pro mě jako alergika děs; navíc pes skákal na lidi, nevychovaný, olizoval - tak bez toho se opravdu klidně obejdu; mělo by to být možné pouze tehdy, kdy s tím souhlasí všichni, kdo pak to zvíře musí nedobrovolně snášet;

teď mě tady asi všichni milovníci psů a koček budou kamenovat - ale měli by respektovat, že ne všichni jejich zálibu sdílí a v práci už vůbec ne;

já souhlasím. Být nucen snášet nedobrovolně něco co nechcete, nsvíc v práci je děs.

V práci se má pracovat a ne hrát si psíkem.

Pes většinu dne proleží. A ve chvíli, kdy vy potřebujete na chvíli pauzu se s ním můžete pomazlit a je to fajn. Nebo máte pocit, že v kanceláři se osm hodin buší mlčky do počítače ? Člověk není robot.

Ze života: v jedné úspěšné firmě, kterou vedli dva bratři, přijímali nového uchazeče. Jeden z bratrů měl denodenně v práci svého psa, dojížděl s ním z vesnice do velkoměsta do firmy. Pes byl velmi chytrý a samostatný a ani ve velkoměstě se neztratil, uměl přecházet na semafor ap.

Když přišel nový mladý uchazeč na pohovor, měl ta nejlepší doporučení a vzdělání. Jenomže psovi se nelíbil. Uchazeč odešel s tím, že se mu ozvou. Jak to ale říct, že pohovorem prošel velmi dobře, ale nelíbil se psovi?

Pes suverén, Luděk Nekuda a Plavci. To byl taky dobrý psí kádrovák :-)