Vlastně si uvědomuji, že od doby, co máme psa, to dělá pravidelně. Pokud tedy chcete být akční, pořiďte si chlupáče. Kam jsme se ale vlastně vypravili? Samozřejmě na nejvyšší místo široko daleko. Na vrch Zobor ležící ve výšce 588 m. No dobře, byl to takový kopeček, který zas tolik zabrat nedal.
  |
U Podhájské cesty jsme se vydali po červené. Za nás je to určitě nejlepší trasa na výstup. Oficiálně by cesta měla trvat necelou hodinu, ale jako vždy jsme ji šli dvojnásobnou dobu. Říkám vám, že buď mají ti Slováci vrtule v zadní části nebo nedokáží správně změřit čas. Nikdy jsme totiž na Slovensku nešli žádnou trasu podle plánovaných předpokladů.
Road trip se psemMiroslava Kohoutová se živí jako copywriter. Již několik let píše psí blog, který dělá pro radost všem, kteří milují psy a chtějí se pravidelně zasmát. Píše o cestování se psem, svých zážitcích, ale i zážitcích z pohledu psa. Chce ukázat, že život se psem je jedna velká psina. |
Určitě nemělo vliv to, že jsme se na vrchol sápali po doznívající nemoci a že jsme s sebou měli psa, co musí očuchat každý lísteček a prohlédnout každou skulinku. To ani nemluvím o tom, že v jednom místě začala Šejmi stávkovat. Jako již mnohokrát se rozhodla, že už nikam nepůjde. Rozplácla se na zemi v pozici „mlok“ a dělala umírajícího pejska.
Šli jsme kolem poledne a červená trasa byla téměř bez lidí. Sem tam jsme sice někoho potkali, ale dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Pro psa tedy ideální část. Kde se ale vzala ta spousta lidí na vrcholu, nemám ponětí.
To už pro psa zas tolik příjemné nebylo. Relativně dost lidí jsme potkali na obou vrcholech. Zatímco ten nejvyšší byl vyloženě kochací, na druhém vrcholu zvaném Pyramida (554 m) se již bylo možné občerstvit v místním stánku, usadit se a pozorovat paraglaidingsty čekající na ten správný vítr. Jak my jsme jim záviděli, že mohou létat. Šejmi je také pozorovala se zaujetím a určitě přemýšlela, jak je možné, že tohle její páníčci neumějí. Nemáme holt nic, co by nám dávalo křídlo.
Jen snad škoda,že jsem v té chvíli nevěděla, že jeden z oněch létajících šťastlivců je synem jedné z mých sledujících na blogu, paní Píšové. Ten svět je opravdu malý.
Zpět jsme šli po modré, která byla docela strmá, takže jsme moc rádi, že jsme šli okruh obráceně. Celkově to byl opravdu příjemný výlet. Užili jsme si každou minutu a i Šejmi vypadala spokojeně. Pokud tedy budete někdy v blízkosti Nitry, nezapomeňte Zobor, nejjižněji položený vrchol pohoří Tribeč, navštívit.
Článek vyšel na blogu Život se Shiba-inu.
