130 let
Mateřídouška nejen voní, ale i léčí.

Mateřídouška nejen voní, ale i léčí. | foto: Ladislav Hoskovec

Doporučujeme

Erbenova nejvonnější. Mateřídouška byla vždy symbolem pro vůni

Magazín
  •   5:00
Tušíte, kolik rostlin se objevuje v básních Erbenovy Kytice? Pojďme si je spočítat: takže je tam dub, buk, lípa, líska, jedle a vřes, topol nad jezerem i třesoucí se osika, nechybí ani rokytí, habroví, boroví, hloží a klokočí, růže s poupátkem i bez něj, ovocné stromoví s jabloní, žito – osení mladé i zlatý klas, k tomu ještě česnek, hrách, ostružina, len, routa a fialka, tráva, ostřice a kapradí, samozřejmě lilie, a když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně bychom sem mohli započítat i konopnou oprátku.

A nesmíme zapomenout ani na rostlinku ze všech nejdrobnější – na mateřídoušku. Je to tedy nejméně 27 rodů, což už je pěkná zahrádka! U mnohých si třeba hned nevybavíte, ve které baladě se vlastně zelenají, jsem si ale jistý, že tu nejmenší zařadí všichni na první pokus; na voňavou mateřídoušku si vzpomene každý. 

Krásný ťulpas tulipán. Proč se v jeden moment stal symbolem zbytečnosti?

Současná botanika k mateřídouškám (Thymus) řadí 264 druhů, rostou v mírných, subtropických a z části i v tropických oblastech východní polokoule, na severu pronikají až na Island, na jihu do hor severní Indie a Etiopie. S člověkem se však rozeběhly i do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Mateřídouška nejen voní, ale i léčí.

U nás roste devět druhů a zhruba tucet kříženců, milují stepi, ale nepohrdnou ani okrajem polí, některé se vyznají i na horských svazích. Češi jí už ve středověku říkávali „mateřie dúška“ (v latině se dlouho drželo jméno Serpillum). Naše obrozenecká botanika české jméno trochu pozměnila, za rodové byla přijata jen „douška“, v druzích se pak rozlišovala například douška obecná či malokvětá, svébytným druhem byla i douška mateří. Rodové jméno mateřídouška se začalo v botanice používat až na počátku 20. století. Jako vykuřovadlo i lék na mnohé nemoci sloužil také „dymián“ – tedy vlastně tymián, který dnešní botanika řadí s mateřídouškami do stejného rodu. Dříve se k nám přivážel až z jihu Evropy, takže občas se mu říkávalo mateřídouška vlašská; jenže stejně ten ze všech nejvychvalovanější nepocházel z Itálie, nýbrž až z Kréty – a nejlepší tymiánový med prý uměly včely z horského pásma Hyméttos, jež se zvedá nedaleko od Athén.

V tradiční medicíně měla mateřídouška užití mnohá, pomáhala játrům a ledvinám, byla lékem při žaludečních potížích, koupaly se v ní znavené nohy. S růží v octě vařená byla dobrá na obklady, které mírnily bolest hlavy, odstraňovala i modřiny a bradavice. Ba co víc: vařená v mléce údajně rušila veškerá kouzla, proslýchalo se, že je dokonce silnější než tříkrálová svěcená voda. Podkuřovali se jí myslivci, to aby na honech měli štěstí, a selky si takto pojišťovaly i zdárný odchov housat. Určitě už v raném novověku se u nás používala jako koření v kuchyni, dochucovalo se jí maso, ostatně tymián je dodnes součástí bylinkových svazečků bouquet garni i provensálského koření.

Mateřídouška nejen voní, ale i léčí.

Na venkově se mateřídouška tradičně trhávala před svatojánským východem slunce, v době nejdelšího dne měla mít nejsilnější účinky. Doma se nasušila, uschovala a na Štědrý den se s ní podkuřovaly stromy. Její kouř prý ale odháněl i hady, a aby se všechny jedovatosti vyhýbaly žencům, dávalo se jim před odchodem na pole k snědku něco, co obsahovalo mateřídoušku rovněž. Museli mile vonět, když je měly jedy míjet.

Mateřídouška byla vždycky synonymem pro vůni, tuto její příjemnou vlastnost nevyzvedl jen pan Erben. Jako přítelkyni pasáčků ji nechal z šatů léta vonět ve svých básních v próze i Jakub Deml a možná nejpříhodněji tento její dar shrnul básník Jaroslav Seifert, když poznamenal, že „čím ji více šlapou, tím víc voní“.

Autor:
Témata: mateřídouška