„Chtěl jsem, aby divák vnímal tělo jako snímek nebo sochařský prvek oproštěný od emocí,“ vysvětluje autor a jedním dechem dodává, že svá díla nerad interpretuje. Dumání nad jejich významy raději nechává na divácích. Ti k tomu mají příležitost až do 25. června v pražské Galerii Václava Špály.
Lidovky.cz: Na výstavě Image je k vidění vaše tvorba za posledních pět let. Posunul jste se od určité mystiky přes sociální a politická témata k fragmentům lidského těla. Jak se to vztahuje k současné společnosti?
Moje práce byla dlouhá léta zaměřená na společenské a sociální pohledy. V té současné jsem se posunul do intimnější roviny, zranitelnosti člověka. Jde o nejistotu a naše touhy tuto zranitelnost skrýt, nebo ji nahradit. Hledal jsem vizuální jazyk, který by vytvářel dojem odcizenosti, kde je obraz oproštěný od soucitu a sentimentality – a to je jazyk vědecké techniky. Mé obrazy nemají děj, jsou frontální, vizuálně pozastavené.
Lidovky.cz: Co reprezentuje jeden z nejdůležitějších obrazů výstavy, vaše Venuše – poloviční žena, poloviční muž?
Venuše obecně zobrazuje ideál ženské dokonalosti, smyslnosti a krásy. Pro můj obraz byly předobrazem snímky z internetu, protože dnešní představa Venuše patří do věku nasyceného médii a posedlosti sebeobrazem. Je to obraz o obsesích. A jedna z nich je obsese zdokonalováním těla. Postava je konstruována uměle, použil jsem fotografie z internetu: nahého muže a ženy. A ty jsem spojil v jedno tělo. Sexualita je zde nejednoznačná. Okrajově se dotýká genderového tématu, přetváření svého já na základě vlastní volby. Dnešní medicína toto všechno umožňuje a to je fascinující.
