Šest let, téměř 200 dní a několik hodin. Tolik by dnes ukazovaly klimatické hodiny, které na pražskou Letnou na konci roku umístila iniciativa Festival svobody a za nimiž stojí pražská umělecká skupina Multiverse Studios. Za nepřehlédnutelným projektem stojí Jan Poš, student ateliéru Socha II na AVU, hudebník a promotér Michal Růžička, programátor Jan Vaniš a Andrej Kontra, který zajišťoval technickou stránku věci a logistiku.
Ta ostatně dala týmu, jenž realizaci klimatických hodin zvládl připravit během šibeničních 14 dnů, zabrat. Každé ze světelných čísel hodin, jež ukazovaly zbývající čas do bodu, odkud není podle klimatologů a environmentálních odborníků cesty zpět, měřilo 5 x 2,5 metru.
 |
Uskupení Multiverse Studios je naštěstí převáželo na Letnou ze sousedních Holešovic. „Celé to do sebe dost zapadlo, je to až symbolické,“ říká mi Jan Poš, který stojí za vizuální podobou hodin, v prostoru H40 v Pražské tržnici, „lidi v tomhle co-labu se totiž podobnými tématy také zabývají. Mně osobně je tento projekt také hodně blízký. Hodiny – ať už na Letné, nebo na stránkách celosvětové iniciativy Climate Clock – se neustále mění, každý měsíc se aktualizují,“ říká jejich autor, který s tématem proměn pracuje i ve své autorské tvorbě.
Sedíme spolu ve sdíleném uměleckém prostoru. Jan Poš ho využívá například s umělcem Markem Šilpochem. Oba, kromě toho, že sídlí v prostorách, kde má depozitář nedaleká The Chemistry Gallery, spojuje ještě jedno: světlo. Právě tomuto médiu se mladý pražský umělec dlouhodobě věnuje. Kromě klimatických hodin má na kontě také originální osvětlení v nedávno zpřístupněném skateparku V7 Underground na Vltavské, interaktivní světelnou instalaci pro pražský půlmaraton Birell Run v Těšnovském tunelu, světelný objekt pro Kunsthalle a Vnitroblok nebo zářícího „ježka“ na budově klubu Fuchs2.
Od hudby ke světlu
Lásku ke světlu našel Jan Poš na vysoké škole. Do té doby se věnoval spíš hudbě, chodil na klavír a do sboru. „Po střední škole jsem moc nevěděl, co budu dělat, tak jsem si nechal poradit od své sestry,“ směje se umělec s odkazem na fotografku Johanku Pošovou. Řekla mu, že by se měl přihlásit na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde absolvoval bakalářské studium v multimediálním ateliéru Time-based Media Daniela Hanzlíka a Pavla Mrkuse.
„Tam začal můj zájem o světlo, světelné zdroje, experimenty a s tím spojené věci, jako je pohyb a čas. To jsou témata, která se mi dnes promítají do volné tvorby,“ vysvětluje Jan Poš. Umělec rád dodržuje mezi velkými, řekněme komerčními, projekty a těmi autorskými jasnou hranici. Ne snad proto, že by pod těmi z první skupiny nechtěl být podepsaný, ale spíše z toho důvodu, aby na ty ryze své nezanevřel. „Stále jsou pro mě primárně důležité autorské věci. V Multiverse Studios řešíme spíše vizualitu, ne koncept. Je to dost osvobozující, řekl bych až oddechové,“ míní.
Koncept řeší právě ve volné tvorbě. Jaký je nejdůležitější aspekt, který Jan Poš ve svých dílech sleduje? Proces vzniku díla. Třeba při tvorbě téměř dva metry vysoké sochy vytvořené z ohýbaných plastů si musel její autor – právě s důrazem na proces – zkonstruovat vlastní pec na modifikaci tvaru jednotlivých plastových komponentů.
„Původně měla být celá socha skleněná, ale při propočtech jsem zjistil, že by byla strašně těžká,“ líčí. A tak se spojil se svým tatínkem keramikem a dali společně dohromady tavicí pec na plastové desky.
Plast však není jediné médium, s nímž Jan Poš při tvorbě světelných objektů a soch pracuje. Teď jsou to například ready-made hliněné součástky, v minulosti ale umělec také zachraňoval nevyužitý materiál, například z fabrik – u kavárny na AVU najdete jeho světelný sloup ze skleněných panelů z továrny v Ústí nad Labem.
Světlo. To je médium, které se line tvorbou studenta AVU a člena Multivere Studios Jana Poše. Používá ho nejen při velkých projektech, jako byly právě klimatické hodiny, ale i ve své ryze autorské tvorbě.
Když jsem studio, kde Jan Poš tvoří, navštívila já, zrovna v něm pracoval na sérii tří podsvícených hliníkových objektů, nástěnných reliéfů na výstavu do pražského klubu Roxy a sousedního prostoru NoD.
Dílo impulzu
„Když pracuji, dělám všechno dost impulzivně, klidně od rána do noci. Nerad se k věcem vracím, dávají mi vždy smysl v tu chvíli, a je tak nejlepší využít energii, kterou na ně člověk zrovna má,“ vysvětluje umělec, jak jeho rozměrné sochy, většinou doplněné o světelné prvky, vznikají.
Při tvorbě má ještě jednu specialitu: vizuální podobu děl si napřed navrhuje v 3D modelovacích počítačových programech a následně se jí snaží co nejvíce přiblížit. „Ano, je to trochu nelogický postup. Modely jsou ze své podstaty dokonalé, na rozdíl od reality. Mně jde ale o proces přechodu objektu z virtuálního do toho reálného, při kterém nelze stoprocentně odhadnout výsledek,“ říká.
V tom reálném světě teď Jana Poše čekají velké věci. Nejen diplomová práce na AVU, kde plánuje pokračovat v tvorbě z hliníku a plastu, další projekty Multiverse Studios, ale hlavně samostatná výstava prostorových instalací v The Chemistry Gallery. Ta by se měla uskutečnit v první polovině tohoto roku a tématem – stejně jako u klimatických hodin, jimiž na sebe Jan Poš se studiem upozornili –, je plynutí času.
„Výstava rozšiřuje způsob mého uvažování o site specific instalaci a vztahu materiálních objektů s jejich 3D předobrazy. Jednotlivými díly, která budou reagovat na prostory galerie, chci návštěvníka vtáhnout přímo do základních souřadnic 3D programu, ve kterém díla vznikají,“ uzavírá.
